Antická krása a jas – akty Jocka Sturgese

The Ancient Beauty and Radiance – Jock Sturges’ Nudes

Jock Sturges. Zdroj: inneroptics.tumblr.com

Letošní červenec se pro mě ponese téměř výhradně v pracovním duchu, a tak jsem zatím neměla čas na žádný jiný delší článek, než na ten o Muchovi. S přítelem jsme ale i tak stihli navštívit nějaké kulturní akce v Brně – konkrétně autorské čtení v rámci už tradičního MAČe a fotografickou výstavu v MG. Ačkoliv jsem na ni původně šla spíše se záměrem “zasvětit” mého muže do zobrazivého umění (a jaké jiné téma k tomu vybrat, než krásné nahé ženy! :)) ), odcházela jsem s větším dojmem, než jsem čekala.

It seems that I’m going to spend entire July in work – that’s why I didn’t have time to write any other long article than the Mucha one. Fortunately my boyfriend and I managed to visit some culture events in Brno though – an author reading within the traditional Author Reading Month, which takes place in several Czech and Slovak cities each July; and a photography exhibition in Moravian Gallery. Although I went there rather to “initiate” my boyfriend into the visual art (and which theme is better for that than beatiful nude women! 🙂 ), I left the gallery with bigger experience than I expected.

Co se týče fotografie, rozumím jí nejspíš stejně jako architektuře nebo designu – velmi mě zajímá, ale mé znalosti jsou v této oblasti ještě více omezené, než kde jinde. Neodvažuju se soudit všechny fotky, na které narazím, pokud nejsou vyloženě dobré anebo vyloženě špatné. Nicméně k Jockovi Sturgesovi bych se vyjádřit chtěla, neboť i teď ve mně jeho fotky vyvolávají silné emoce.

Talking about the photography – it really interests me, but my knowledge in this field is as small as in architecture or design. Because of this I don’t dare to judge all of photos I see, only if they are really good or bad. However I feel it as a duty to talk a bit about an American photographer Jock Sturges whose art really caught my heart.

La Marmaille, Montalivet, Francie, 1986. Zdroj: fineart.ha.com

Zachycují totiž krásu, ne nepodobnou ušlechtilé estetice antického řeckého umění. Zatímco Karel Novák, český kolega Sturgese, s nímž sdílí momentální výstavu v UMPRUM muzeu, se zaměřil spíše na fotky “při zemi” – jejich ústředními atributy jsou opravdovost, realismus, někdy i momentka (modelové mnohdy netušili, že je fotí) – Sturges je, podobně jako Rudolf Koppitz, který nedávno zdi MG opustil, spíše vyznavačem ideální krásy.

His photos capture the beauty, very similar to fine aesthethics of ancient Greek art. While his Czech “companion” Karel Novák, sharing with him the exhibitional space, concentrates on realism and sometimes on candid-like photos, Sturges is – as well as Rudolf Koppitz who just left the walls of Moravian Gallery – rather an admirer of ideal beauty.

Na jeho díla se dobře dívá nejen díky zjevné atraktivitě jeho modelů, ale zejména díky způsobu, jakým je zachycuje – něžně, ohleduplně, jakoby přinášel na povrch jemnost, křehkost v každém z nich. Tu občas doprovází dojmem svátosti – některé z fotek připomínají i biblické výjevy. (Viz níže.)

To watch his works pleases me not only because of obvious atractivity of his models, but also because of the manner he depicts them – gently, delicately as if he’d like to show us their subtility and fragility. This is sometimes accompanied something like “holiness” – as you can see later, below in the article.

Adele, Mylene, Vanessa et Hannah – Le Porge, France, 2003. Archiv MG. Zdroj: moravska-galerie.cz

Sturges volí jemné nasvícení, které zdůrazňuje hebkost a oblost tvarů těl. Modely mají přímý pohled, který se mi zdá obnaženější, než jejich těla – poskytuje vhled přímo do toho střípku jejich duše, který fotograf zachytil. Jsou rozmístěny jako klasické sochy, fotka jako celek působí velmi vyváženě.

Nejvíce mě zasahuje to světlo, které jakoby vycházelo přímo z nich – jiskra života, chvějivá přítomnost duše.

Sturges prefers gentle lighting which accentuate softness and rondure of bodily shapes. The models have straight look, seeming even more naked to me than their bodies. It provides an insight into their souls. They are set out like Classic sculptures and the photo as a whole looks very balanced.

I’m striked the most by the light which seems like it would come from the models themselves – it’s a spark of life, vibrant presence of the soul.

Arianne, Flore et Raphaëlle, Montalivet, France, 1992. Archiv MG. Zdroj: moravska-galerie.cz

Výstava prezentuje pouze černobílé fotografie, nicméně já jsem našla i střípek ze Sturgesovy barevné tvorby. Eva II (níže) je naprosto ohromující – vyzařuje z ní síla, ale i zranitelnost, je to vyjádření samé esence, archetypální ženskosti. Je to matka a dcera zároveň, dívka a zralá žena. Dokonalé.

The exhibition presents only black and white photography, however I managed to find a fragment of Sturges’ colour production as well. Eva II (below) is truly astonishing – there is not only this strength, radiating from her, but also vulnerability. It’s great expression of the esential, archetypal femininity. She’s a mother and a daughter, a girl and an adult woman in one. Perfect.

Eva II. Zdroj: theworldofphotographers.com

Tohle děvčátko nemůžete na výstavě minout. Jde o jednu z jeho nejvýraznějších postav. Úplně mi vzalo dech – ačkoliv je tam zachycené trochu jinak a následně o několik let později, kde Sturges zachytil jeho přeměnu v dospívající dívku, stejně tak velmi krásnou.

You can’t just pass this girl at the exhibition. She’s one of the most outstanding figures there. Although she’s captured there differently and then few years later, where Sturges depicted her change into a maturing woman, she took my breath away.

Zdroj: amadelio.org

Sturges však nefotí pouze ženy a dívky. Yoann, jak se chlapec níže jmenuje, si výrazy a gestem nezadá s křesťanskými svatými.

“Svaté” fotografie na výstavě v UMPRUM muzeu nenajdete, neboť ta se tematicky soustředí spíše na téma lidské nahoty jako takové a její přirozenosti. To však určitě neubere na dojmu z ní. Potrvá až do 28. července.

There are not only women and girls who are photographed by the artist. Yoann (the boy below) reminds me of Christian saints.

“Holy” photography cannot be seen in the Moravian Gallery, because the exhibition there focuses rather on the human nudity as it is and it’s nature, but I’m sure it won’t take any bit of the experience it provides. For those who consider to visit is, it’ll last until July 28.


Yoann, Montalivet, France, 1999. Zdroj: theworldofphotographers.com

Share this:

Like this:

Related

Leave a Reply Cancel reply