Jedním z nejrozšířenějších přesvědčení v západní společnosti je, že ideální práci najdete, když půjdete za svými sny nebo vášní. To v ideálním případě dává smysl, protože když se člověk zbaví všech představ a předsudků, které mu vštípila společnost a jde za tím, po čem skutečně touží, už nikdy vlastně nemusí pracovat, protože ho to, co dělá, bude natolik naplňovat, že zmizí veškeré negativní konotace se zaměstnáním spojené.
Jenže v ideálním případě nežijeme, a tak řešíme spíše jiné věci: plat, pracovní prostředí, kolektiv, délku směn, a podobně. A když už dojde na otázku, jestli je to, co děláme, opravdu naše vášeň, ani to není kdovíjak jednoduché. Ti z nás, kteří buď neví, jakou vášeň mají nebo jich mají naopak až moc anebo sice ví, co je jejich vášní, ale zároveň si uvědomují, že je to v natolik konkurenčním oboru, že se tím nemusí uživit, už mají této rady nejspíš po krk.
