Únikové dveře

“Fantasy is escapist, and that is its glory. If a soldier is imprisioned by the enemy, don’t we consider it his duty to escape?… If we value the freedom of mind and soul, if we’re partisans of liberty, then it’s our plain duty to escape, and to take as many people with us as we can!”
― J.R.R. Tolkien

tumblr_pj8t5pke0q1rxzliio1_1280

Saskia Keultjes: Escape door, 2018. Via: blog.saskdraws.com

Jsem tak ráda, že po této zemi kráčeli a kráčí lidé, kterým se nádherně jednoduše a výstižně podařilo shrnout, jak důležitá je fantazie a jak skrz ni dokážeme pomoct nejen sami sobě, ale i jiným. A jsem ráda, že tito lidé po sobě zanechali světy, kam se mohou uchylovat generace všech, kteří na ně narazí.

50 000 slov za 30 dní aneb moje první NaNoWriMo

IMG_20191208_215033_271
3 sešity, 1 lahvička inkoustu, 50 000 slov.

Spousta lidí vám potvrdí, že nejlíp se jim tvořilo a psalo, když byli v pubertě, smutní anebo nejlíp oboje dohromady. Veškeré veřejné psací platformy jsou plné výplodů teenagerů, kteří se nípou ve svých ranách nebo si je kompenzují nereálnými dobrodružstvími v jiných světech. V té době slova na papír plynou téměř sama. Pak přijde život – vztahy, závazky, další studium nebo práce, a člověk najednou zjistí, že na psaní nemá čas a když ano, tak není chuť/energie/ta správná chvilka. Continue reading “50 000 slov za 30 dní aneb moje první NaNoWriMo” →

Sally Rooney: Rozhovory s přáteli

Alex Katz, Sharon and Vivien.
Alex Katz: Sharon and Vivien, 2009. Umělcova sbírka. Zdroj: newengland.com

Angličtina má výraz “underwhelming” pro něco, co vůbec nebylo tak ohromující, jak jste původně očekávali. Českým ekvivalentem by mohlo být “zklamání”, ale nevím, zda máme speciální slovo pro to, když jste podlehli všudypřítomnému hype a pozitivním recenzím, a výsledek byl tak nudný, bez kouzla, a na pokrčení ramen, že jste z toho vlastně perplex.

Přesně to je tahle kniha. Navzdory tomu, jak z ní jsou všichni urvaní a i čeští recenzenti se mohou přetrhnout, aby ji vychválili, nenašla jsem v ní nic tak speciálního nebo ohromujícího, co by tady už nebylo v mnoha jiných knihách, které zároveň nabízely i další kvality. Avizovanou břitkost, svěžest nebo výborný náhled do duše některých lidí má, a to je její nejsilnější stránka. Ale zneutralizoval to obsah, který, ač je zaměřený na lidi (místo na děj), nenabízí větší záběr poznání než že to jsou do sebe zahledění idioti, kteří jsou pak navíc vykreslení dost jednostranně.

Continue reading “Sally Rooney: Rozhovory s přáteli” →

Leigh Bardugo a svět grišů

Během té doby, kdy jsem kašlala na blog a pobíhala po venku, se stala jedna věc – a to, že jsem našla fiktivní svět, který odkud se mi nechtělo odejít. Lépe řečeno svět a postavy, které v něm žijí. Oboje tak dobře napsané, že stačí zavřít oči, vykročit – a ocitli byste se v jeho ulicích, cítili jeho zápach, slyšeli zvuky, kterými žije, a za rohem byste vrazili do jedné z postav, jíž stačí málo, aby se stala člověkem z masa a kostí, a vystoupila by ze stránek. Fantasy literatura tvoří většinu toho, co běžně čtu, ale už hodně dlouho jsem neviděla, že by autor zvládl vybudovat svět a osídlit ho tak, aby byl uvěřitelný a vícerozměrný a neomezoval se na vágní popisy a vykrádání klasických děl žánru. U fantasy, určeného pro dospívající čtenáře, to platí dvojnásob. Nicméně Leigh Bardugo se to podařilo. Poznáte sice, čím se nechala inspirovat, ale vdechla tomu jiskru, že oheň už hoří sám. A vzhledem k tomu, jaké popularitě se ve světě těší a jak napjatě jsou její knížky očekávány, je jasné, že jsem svodům tzv. Grišaverza (grišovského univerza, grišovského světa; EN: Grishaverse) nepodlehla sama.

b9dba5f7a7d1b0e22de7f91406c3f5dc
Krédo ketterdamských kriminálníků. Autor: neznámý. Zdroj: Pinterest

Continue reading “Leigh Bardugo a svět grišů” →

Most Mirabeau

Guillaume Apollinaire

Pod mostem Mirabeau se valí Seina
A lásky mé
Mám-li už vzpomínat ta jména
Po zlém vždy přišla radost vytoužená

Přijď noci hodino udeř nám
Dny prchají já zůstávám

Zůstanem v objetí stát jak jsme stáli
A pod sebou
Jak pod mostem zřít neustálý
Proud věčných pohledů jak znaveně se valí

Přijď noci hodino udeř nám
Dny prchají já zůstávám

I láska prchá jak ta voda čilá
Ach prchá nám
A život pomaloučku zmírá
A naděje v něm dávno zdivočila

Přijď noci hodino udeř nám
Dny prchají já zůstávám

Dny týdny hasnou ztrácejí se jména
Jsou navždy pryč
Čas přešlý láska utracená
Pod mostem Mirabeau se valí Seina

Přijď noci hodino udeř nám
Dny prchají já zůstávám

(Alkoholy, 1913; překlad Karel Čapek)

le-pont-mirabeau-paris
Most Mirabeau dnes. Zdroj: en214b.com

Už dlouho mě nezasáhla poezie tak, jako během prohlížení výstavy Josefa Šímy v Moravské galerii minulý víkend. Podobně jako jiné druhy umění pocítíte její sílu nejvíc, když vám autor díla mluví z duše. Guillaume Apollinaire to se mnou umí i po mnoha letech. Stará láska prostě nerezaví.

– Z.G.

První půlrok 2018 v knihách: bleskové recenze

Kdo by řekl, že jsou knihy tou nejproduktivnější prokrastinací?

Před čtyřmi lety jsem tady měla kázání o tom, jak je důležité číst knihy, jak na to ve skutečnosti máme víc času, než se zdá, bla bla bla. Co víc, cílem bylo přečíst jednu knihu za týden, stejně jako si dal za úkol Julien Smith, autor onoho článku, který mě inspiroval k nakopnutí vlastní gramotnosti.

Při pohledu na minulé ročníky Goodreads Reading Challenge se nepodařilo tuhle šibeniční laťku úplně udržet, protože život, že jo; a taky když nad vámi neustále visí povinnost přečíst jednu knihu za týden, docela rychle se z příjemného trávení času stane další řehole. Ale přesto se mi podařilo každý z uplynulých čtyř let přečíst několik desítek knih, a buď těsně dosáhnout stanovené challenge nebo ji i překonat. Vypadá to, že letošek se bude řadit k těm ročníkům, kdy se povede to druhé, a paradoxně na tom měl největší podíl závěr mého studia a stres s ním spojený.

Continue reading “První půlrok 2018 v knihách: bleskové recenze” →

Den čtvrtý a pátý, 6. – 7. 12. 2017

(Srpen 2018: Pokračujeme po delší pauze v krasojízdě!)

Vietnam, o 13 let později

Phố cổ = staré město, stará čtvrť

Lều = stan

612-5
Mlha nad HUST

Následující dva dny budou taky ryze pracovní, a tak drtivou většinu dne strávíme na HUST u promítacího plátna, počítačů a diskuzí. Na město si sedá oblačnost a mlha, smíšená se smogem, která rozptyluje světlo tak, že můj už tak smutný foťák v mobilu je ještě smutnější. Continue reading “Den čtvrtý a pátý, 6. – 7. 12. 2017” →