Příběhy léta

Léto! napadlo mě, když jsem viděla tyhle obrázky. A pak jsem si vzpomněla, že se jejich autor proslavil téměř geometricky abstraktními výjevy bazénů a bylo jasné, odkud vítr vane.

david-hockney-2-3
Zahrada s modrou terasou, 2015, akryl na plátně. Soukromá sbírka. Zdroj: artslife.com

David Hockney tady není žádný nováček. Jeho práce přetékají barvami a energií, která dokáže skoro omráčit. Jsou zdánlivě jednoduché, protože to, co kreslí, je jednoduché. Ale opravdu je? Některé z těchto výjevů kreslil na iPadu; u téměř osmdesátiletého pána, který v pop-artové horečce druhé poloviny minulého století patřil (a stále patří) k nejuctívanějším ikonám uměleckého světa, by člověk nečekal, že adoptuje technologii nového milénia vyrazí s ní všem dech, zatímco zůstane věrný svému stylu.

Continue reading “Příběhy léta”

Polibek (Robert Délaunay)

tumblr_o2x7lvkun71qa1j80o1_1280
Robert Délaunay: Le baiser, 1922. Pastel a tužka na papíru. Zdroj: amare-habeo.tumblr.com

Roberta Délaunaye možná znáte jako jednu z hlavních osobností umělecké avantgardy počátku minulého století. Spolu se svou ženou Soniou jsou považováni za zakladatele orfismu – pestrobarevného směru, který v sobě spojuje dědictví fauvismu a kubismu, jehož se stal odnoží. Orfismus představoval přímý most mezi kubismem a abstraktním uměním a jeho představitelé použitím živých barev, které zkoumali v nejrůznějších uskupeních, tak reagovali na monochromatické tendence v kubismu – a mohli by být považováni za svého druhu abstraktní expresionisty. S nimi ostatně sdíleli i duchovní, spirituální výmluvnost svých děl.

Continue reading “Polibek (Robert Délaunay)”

Utrpení bez povšimnutí

Je teplo, svítí slunce – krásný den. Světlo zalévá vznosné antické stavby a lidé na náměstí se v něm koupou s tvářemi obrácenými k nebi. A zatímco bohatí měšťané v krásných šatech hloubají nad sofistikovaným problémem, za jejich zády se ozývá šlehání biče.

Piero_-_The_Flagellation
Piero della Francesca: Bičování Krista, c. 1455. Galleria Nazionale Delle Merche, Urbino. Zdroj: en.wikipedia.org

Continue reading “Utrpení bez povšimnutí”

Šťastné a veselé z nevěstince

Vánoce nejsou svátky lásky a klidu, alespoň soudě podle pocitů spousty lidí z tohoto období roku. Říká se, že svůj idylický ráz ztratily až v naší přetechnizované a uspěchané době, ale zní to spíš jako výkřiky romantických milovníků minulosti (kteří ji nejlépe ani nezažili).

christmas-in-the-brothel-1905
Edvard Munch: Vánoce v nevěstinci, 1904. Courtesy of Munch Museum, Oslo. Zdroj: wikiart.com

Pro Edvarda Muncha rozhodně nebyly Vánoce 1904 těmi nejšťastnějšími. V prosinci přijel do německého Lubeku, aby nainstaloval vlys do dětského pokoje, který si objednal jeho patron dr. Linde. Umělec dostal ještě zakázku na portrét Lindeho tchána, senátora Holthusena, v Hamburku. Zpočátku spolupráce šla dobře, avšak kolem Vánoc se smluvní strany nepohodly a senátor zakázku zrušil. Citlivý Munch to nesl těžce; neshody u něj vyvolaly úzkosti, které se pokoušel zvládnout alkoholem. Dlouhodobé psychické problémy, jež se snažil takto tlumit, vedly k jeho nadměrnému pití a konečnému zhroucení v r. 1908.

Continue reading “Šťastné a veselé z nevěstince”

Rychlé kafe z řemeslníkovy dílny

Honoré Daumier: Tři drbny, 1865/67. Zdroj: artic.edu
Honoré Daumier: Tři drbny, 1865/67. Zdroj: artic.edu

Ne vždy je čas na rozbory a cesty do kunsthistorie. Slovy mnoha babiček, “v dnešní uspěchané době” se člověk možná chce jen potěšit pohledem na něco krásného, zavadit okem o nějaký detail, kterého si třeba nebyl vědom – a jít zase dál. Prostě si dát takové umělecké kafe.

V kurzu kreslení má náš učitel ve zvyku prokládat řemeslnou dřinu krátkými pauzami, kde nás osvěžuje ukázkami toho, jak se s tématem naší hodiny prali kdysi dávno staří mistři. Inspirovalo mě to k tomu, abych si sama na některých ukázkách našla, co mě na nich zaujme nejvíc a co je pro mě v umění důležité. Doufám, že vás třeba ponoukne taky. 🙂 Continue reading “Rychlé kafe z řemeslníkovy dílny”