(Srpen 2018: Pokračujeme po delší pauze v krasojízdě!)
Phố cổ = staré město, stará čtvrť
Lều = stan
Následující dva dny budou taky ryze pracovní, a tak drtivou většinu dne strávíme na HUST u promítacího plátna, počítačů a diskuzí. Na město si sedá oblačnost a mlha, smíšená se smogem, která rozptyluje světlo tak, že můj už tak smutný foťák v mobilu je ještě smutnější.
Obědy máme v jídelně pro zaměstnance. Nevím, jak fungují objednávky běžně, avšak nám servírují jídlo jak je ve Vietnamu zvykem – po předkrmu, který už je na stole nachystaný a jen se z něj sundá potravinová fólie, přichází ostatní druhy jídel – maso, zelenina, polévky, atd. a k tomu mísa rýže. Všechno se sdílí, jen misku rýže si každý nabere zvlášť. Jídlo je dobré a hovězí phở druhý den bylo ještě lepší.
“Život” tedy začíná až po setmění. Ve středu 6. máme zarezervovaná místa v posh restauraci, kde se mísí všechny vlivy východoasijské kuchyně – singapurská, japonská, vietnamská, čínská, korejská… Na stole nám přistávají speciality tak rychle, že je ani nestíháme jíst, což zní dost honosně, nicméně pomalejší servírování by nám poskytlo víc prostoru si věci vychutnat. Popravdě řečeno já z té asijské fusion odvařená nejsem – jednak mi rozmanité koření a suroviny, které doma běžně nejím (a to ani s našima) nedělají dobře, a jednak protože jsem stará zapšklá konzerva, těšila jsem se spíš na dobrou domácí kuchyni než na kaleidoskop trendy jídel, které nejsou ani to, ani ono. No jo, problémy prvního světa…
Pak se všichni různě trousíme dál – jsem pořád unavená jak blázen, ale když dorazíme do hotelu ve třech a zjistíme, že zbytek, co někde zmizel, ve skutečnosti zmizel do hospody, nedá nám to a ještě to otočíme na drink do města. Konformita, já vím! Ocitáme se u velkého novogotického kostela, kolem kterého se poflakují různé skupinky nočních ptáků a taky rodinka na motorce – 6 lidí, z toho 2 dospělí (šest lidí. Šest!!!) – namačkaní tak, že z dětí uprostřed trčí jen končetiny. Ještě, že dopravní policajti nejsou v noci tak aktivní… Nakonec zapadneme do velice lokálně vyhlížející kavárny, kde servírují spoustu druhů ovocných drinků a jiné pochutiny. Já si opět strašně moudře objednávám čaj, protože ve skutečnosti nechci spát nikdy, že ano, a kolegové ovocná pitíčka. Po návštěvě toalety, která zároveň slouží jako skladiště ovoce, jim však pití chutná trochu jinak… :)))
Další večer končíme oficiální program v luxusně vyhlížejícím podniku hned u Jezera navráceného meče, kde hraje živá hudba – zpěvačka a pár dalších hudebníků, kteří ji doprovázejí na tradiční strunné nástroje a bubínek. Sem tam do repertoáru propašují mainstreamový hit, který je ovšem v takové úpravě k nepoznání a vůbec to nevadí! Jestli mi však předchozí den připadalo, že fanciness už nemůže vzrůst, těžce jsem se sekla: na stole nám přistávají bizarnosti jako ananasová lampa, sloužící zároveň jako držák na závitky, ryba v mrkvové síti, a podobně… Představivosti se meze nekladou. Včera jsem se ale nějak hloupě nachladila při máčení se ve vaně (mám na pokoji vanu, proč toho nevyužít?), a tak vybranost pokrmů ještě míň oceňuju; ve slabé chvilce se kolegyni z Hanoje přiznávám, že až se potkáme na mé zpáteční cestě na letiště ke konci měsíce, dala bych si “normální” jídlo, které Vietnamci jedí, když jdou ven spíš než fancy interpretace. Směje se mi, ale chápavě mě ujišťuje, že i ona si ráda dá příště něco normálního.
Poslední noc pohromadě – do hotelu hned po večeři rozhodně nejdeme, alespoň tedy tvrdé jádro. Se šéfkou jdeme nejdřív vyměnit peníze do směnárny, kterou nám doporučili Hanojané, a kde potetovaní týpci s výrazem “neser-mě-nebo-ti-rozbiju-držku-a-zapálím-barák” počítají bankovky takovou rychlostí, že by se u nich mohli učit všichni bankéři a krupiéři. Pak jdeme do Starého města hledat naše kumpány, kteří si hoví v Lều Coffee na balkoně, hned na křižovatce rušných ulic s x bary a diskotékami, chamtivých po movitých turistech. Připomínají mi Pub Street v Siem Reap; místo, které nikdy nespí, a které mě dost odrazuje. Prvního panáka člověk dostane zdarma, takže co by ne – až na to, že ztepilým Evropanům a Mongolcům to, co mladý číšník přináší jako vodku, přijde spíš jako… vodkový střik? 🙂 Já jsem chorá, takže zázvorový čaj it is. (Možná se i vyspím!)
Otázkou, která ale všechny sužuje je: proč vegetariáni museli sedět u všech společných jídel zvlášť??
H s n m 