Nábytek v šuplíku. Několik designových nápadů, jak ušetřit prostor

Znáte to, ne vždycky se člověku poštěstí se zabydlet v luxusním několika patrovém bytě či přímo ve vlastním domě. Vlastně se to nepoštěstí téměř nikomu z nás, zvláště z řad chudých studentů. Životní prostor se zmenšuje a ke slovu přichází vynalézavost. Chcete inspiraci? Máte ji mít…

P. S. Tučné bankovní konto výhodou.

Vysunovací jídelní souprava od Alno. Zdroj: home-designing.com


Skvělý nápad, ale ty dvě sklenky vína, noviny a talíř je určitě to jediné, co ten stůl unese, nemluvě o židlích, říkáte si. Nenechte se ovšem mýlit. Konstrukce tohoto vysunovacího nábytku je naopak velice pevná a židle unesou až 100 kg. Po jídle uděláte pouze to, že všechno zasunete zpátky do komody. O čistém, vyváženém designu zmíněné soupravy se snad ani nemusím příliš zmiňovat.
Tower Kitchen od Phillippa Starcka pro Warendorf

Když už jsme začali v těch kuchyních, můžeme v nich i chvíli zůstat. Kuchyně ve věži, jak by se dal přeložit tento – bohužel – velice drahý kousek, který navrhl Phillippe Starck pro švýcarskou firmu Warendorf, jsou ve skutečnosti dvě vysoké věže, z nichž každá zabírá pouhý jeden metr čtvereční podlahy. Zato v nich však naleznete ledničku s mrazákem, úložné prostory pro nádobí, troubu, mikrovlnku a myčku zároveň. Tomu se říká minimalismus v prostoru!

Interiér od m-dept

Schody mají potenciál, o němž ještě nevíte. Kupříkladu se do nich dá zabudovat zasouvací postel.

Postel, která se dá spouštět ze stropu od BedUp

Nemáte schod? Nevadí. Pohodlná postel se dá schovat i jinam. Pařížské studio BedUp pro tento účel využilo strop. Z něho spustíte každý večer složitelnou konstrukci a pak už si jen necháte něco hezkého zdát. Pověstný život na vysoké noze si lze vyložit různými způsoby – někdy velice doslova.

Je to oděv anebo architektura? Výstava Taller v Ostravě nabízí spojení několika uměleckých oborů naráz

V Galerii výtvarného umění si můžete do 21. října prohlédnout pozoruhodný projekt návrhářky a architektky Maryly Sobek, který v sobě spojuje prvky módy i architektury. Odvrací se tak od tradičních způsobů módního návrhářství.

Jeden z mnoha způsobů, jak lze originální oděvy od kanadské návrhářky/architektky nosit. Zdroj: artalk.cz

Podle Sobek je způsob, jakým se tvoří oblečení v západním módním průmyslu, již vytěžený, a rozhodla se proto hledat zdroje inspirace, jež by jí mohly pomoci směřovat návrhářskou práci novým směrem. Našla je osobně v primitivních obydlích afrických Dogonů, kteří žijí ve státě Mali. Výstava zachycuje její cestu k tomu, aby z fotek lidských příbytků vytvořila originální oděv.

Jasné ready-to-wear. Maryla Sobek: Taller. Zdroj: archistrona.pl
Sobek nejdřív domy vyfotografovala, a později překreslila a přepočítala na vlastní návrh oblečení. Zakomponovala do něj i některé jiné vlastnosti, než je půdorys a pohledy ze všech světových stran. Ve zdobení šatů tak rozpoznáte například reliéf střechy z rákosí. Na jednotlivých skicách a fotografiích můžete sledovat, jak každý kus oblečení, který se rozhodně nepodobá běžnému obsahu šatníku obyčejného smrtelníka, vznikal.
Šaty, dá-li se to tak nazývat, opravdu připomínají spíše architekturu, jsou jakýmisi rourami nebo obaly, které lze nosit rozličnými způsoby, také zachycenými na doprovodných fotografiích. Maryla Sobek si po navržení a ušití oděvu zavolala na pomoc jiné odborníky a díky studentce tance a její vyučující natočila k výstavě také sérii videí, na níž je oděv interpretován odlišným způsobem, než ve zbytku výstavy – pohybem.

Verze pro špatné dny. Zdroj: architektura.muratorplus.pl

Ač nepříliš rozsáhlá, dokáže výstava této profesorky na kanadské univerzitě designu opravdu zaujmout, a nemusíte být “člověk z oboru”, který rozumí všem nákresům a výpočtům. Projekt působí čistě, promyšleně a snaží se vést západní vnímání estetiky jiným směrem. Oděvy samotné jsou v Kabinetě architektury také k prozkoumání. Jediné, co mi chybělo a co tak zůstane mínusem celé výstavy, byla možnost si na oblečení sáhnout a zkusit materiál na vlastní kůži. Hádám však, že za to, aby se Tallerem mohly kromě mě pokochat i další generace návštěvníků, to určitě stojí.

Plakát k události. Zdroj: gvuo.cz

P. S. Taller je španělské slovo, které znamená ateliér nebo dílna. Vyslovuje se nějak mezi [taděr] a [tajer].

Čas vyměnit zaprášenou stolní lampičku. Živá květina se rozsvěcuje při dotyku

Zapomeňte na světlušky a podobné hříčky přírody, tady mluvíme o normální, živé orchideji – či jakékoliv jiné květině. Jak je ovšem možné, že se barevně rozsvěcuje pokaždé, když se dotknete určité části jejího těla? Na to se ptejte mladého německého designera Viktora Alexandera Kölbiga ze Stuttgartu. Tahle interaktivní instalace je vlastně zároveň jeho bakalářskou prací.

Viktor Kölbig: Aura, 2011. Zdroj: theatlanticcities.com

V rámci “Interactive Light Objects” nevytvořil jen svítící květinu, nýbrž i další předměty.

“Tématem mojí bakalářky byla analýza, průzkum a rozvoj nových způsobů interakce mezi člověkem a produktem. Každý Object má svůj jedinečný způsob využití. Jediné, co je spojuje, je to, že uživateli zprostředkovávám poněkud poetičtější druh osvětlení, než s jakým se dosud běžně setkával,” tvrdí mladý autor.

A to vskutku je. Květina spočívá ve skleněné váze na hliníkovém pouzdru, do něhož Kölbig vložil LED světla. Ta řídí oddělený a skrytý mikroovladač. Jakmile se dotknete rostliny, lampa se rozsvítí. Její světlo však lze tlumit či dokonce zabarvovat v závislosti na tom, které části rostliny se dotknete.

Tomu se říká originální a užitečná bakalářka…

Minimalistický průlet historií umění. Plakáty od Outmane Amahou vám pomohou zapamatovat si některé směry

MNEMOTECHNICKÉ POMŮCKY. Pamatovat si všechny ty názvy a znaky uměleckých směrů, které se kdy objevily, dá laikovi, který není v dějinách umění kovaný, zabrat, a co teprve, když je má seřadit chronologicky! Sami umělci to však ví, a tak se někteří z nich snaží orientaci v historii umění různým způsobem usnadnit. 

Outmane Amahou: Surrealism II. Zdroj: 123inspiration.com

Už jednou jsem vám ukázala, jak na to šel Mari Lungo, který ve vtipných komiksových okýncích zmapoval avantgardní hnutí. To marocký designer Outmane Amahou, který žije a pracuje ve Francii, se rozhodl pro úspornější, avšak neméně hravé řešení. Jeho minimalistické plakáty uměleckých hnutí (Minimalist Art Movement Posters) potěší jak odborníky, tak prosté estetické nadšence. 

My si nyní můžeme udělat takový malý průlet dějinami umění. Datace jednotlivých směrů neberte doslova, neboť téměř žádný nemá přesný rok vzniku či zániku.

RENESANCE (14. – 17. století)
  • trojrozměrnost, perspektiva
  • inspirace antikou
  • kromě náboženských námětů se objevují i světské – např. portréty kupců
  • umělec je zároveň tak trochu vědcem – studie anatomie, přírodních jevů a zákonů, důraz na kresbu
  • Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarrotti, Sandro Boticelli, Jan van Eyck, Hieronymus Bosch, Albrecht Dürer, …

Outmane Amahou. Zdroj: art.oamahou.com
Předloha:
Leonardo da Vinci: Mona Lisa (La Gioconda), 1503 – 1506.
Zdroj: narmyslenka.cz
POST – IMPRESIONISMUS (Přelom 19. a 20. st.)
  • impresionismus klade důraz na “kouzlo okamžiku”, zachycuje prchavé momenty zejména v exteriéru, snaží se zapůsobit; post-impresionismus se spíše soustředí na metodu, opět spojuje umění s trochou vědy (pointilismus – poznatky z optiky)
  • nejednotný proud
  • Vincent van Gogh, Georges Seurat, Pierre Bonnard, Paul Cézanne, Paul Gauguin, …
Předloha:
Vincent van Gogh: Hvězdná noc, 1889. Zdroj: artmuseum.cz

EXPRESIONISMUS (Konec 19. – počátek 20. století)
  • vyjádření subjektivních pocitů bez ohledu na pravidla – reakce na impresionismus
  • deformace reality
  • úzkostné, strašidelné výjevy (rozvíjel se kolem 1. svět. války), deprese, choroby, odcizení, osamění, absence úkrytu v apokalyptickém světě
  • směr zejména germánsky mluvících zemí
  • Edvard Munch (“otec” expresionismu), Max Beckmann, Otto Dix, Oskar Kokoschka, Egon Schiele, Chaim Soutine, Emil Nolde, …; skupiny: Die Brücke, Der Blaue Reiter
Více si počtete: AVANTGARDA I: Edvard Munch

Předloha:
Edvard Munch: Výkřik, 1893
FAUVISMUS (zároveň s expresionismem) (Počátek 20. století)
  • podobně jako expresionismus autonomní ztvárnění objektů
  • barva a tvar mají vlastní jazyk
  • v obrazu není třeba svět reprodukovat, ale prezentovat výtvar. uspořádáním
  • barevná perspektiva – teplé barvy vystupují do popředí, studené do pozadí
  • spíše francouzský směr
  • Henri Matisse, Maurice de Vlaminck, André Derain, Kees van Dongen, …
Předloha:
Henri Matisse: Sněhové květy, 1951. Zdroj: metmuseum.org
FUTURISMUS (1909 – 20. léta 20. st.)
  • odmítání dosavadních konvencí a tradic
  • óda na moderní, rušnou, uspěchanou dobu
  • časté téma: krása a funkce techniky
  • opěvovali rychlost
  • válka je dobrým “očistným mechanismem” od všeho starého a vyčpělého
  • Filippo Tommaso Marinetti, Giacomo Balla, Umberto Boccioni, …, literatura: Velemir Chlebnikov, Vladimir Majakovskij, …
Předloha (asi):
Luigi Russolo: Dynamismus automobilu, 1912. Zdroj: oktachoron.com
KUBISMUS (Nejvíce spojován s prvními 2 desetiletími 20. st.)
  • rozklad reality
  • pohled na objekt se skládá hned z několika úhlů – vznikají fasety
  • zjednodušování (abstrakce) až k extrému
  • Pablo Picasso, Georges Braque, Juan Gris, Fernand Léger, Francis Picabia, Marcel Duchamp, …

Předloha:
Pablo Picasso: Sedící žena s hodinkami na zápěstí, 1932. Zdroj: studio-international.co.uk
ABSTRAKTNÍ UMĚNÍ (Celé 20. st. s přesahy až do současnosti)
  • nekonkrétní, nefigurativní, neobjektové
  • různorodé, spíš nadřazený pojem mnoha směrům 20. st.
  • snaha zjednodušit (abstrahovat) realitu na geometrické tvary
  • Paul Klee, Vasilij Kandinskij, František Kupka, Kazimír Malevič, Barnett Newman, Piet Mondrian, …
O některých dílech Františka Kupky čtěte: Tvar modré; Černá slunce / Odvrácená strana modernity
Více o Kazimíru Malevičovi a jeho suprematismu: AVANTGARDA IV: Suprematismus

Předloha:
Vasilij Kandinskij: Žlutá, červená, modrá, 1925. Zdroj: wikipaintings.org
KINETICKÉ UMĚNÍ (Vznik 1913, rozvoj zejména v 2. pol. 20. st.)
  • jak už název napovídá, využívá toto umění pohybu; ten může být vytvářen buď větrem, motorem nebo pozorovatelem
  • zejména v sochařství – instalace
  • Lyman Whitaker, Alexander Calder, László Moholy-Nagy, …
Předloha:
Alexander Calder: Enseign des Lunettes, 1976. Zdroj: gagosiangallery.org
NEOREALISMUS (Vznik 1914)

  • zájem o obyčejného člověka
  • snaha zachytit ducha své doby pomocí každodenních výjevů
  • prosadil se hlavně v Itálii
  • kinematografie – musí být pravdivá, přirozená, autentická; dokumentární styl, využití co nejméně profesionálních herců, sociální kontext, natáčení přímo v terénu (vs. studiové), …
  • Charles Ginner, Harold Gilman, … film: Federico Fellini, Roberto Rossellini, Cesare Zavattini, literatura: Alberto Moravia
Jestliže jste se ještě s tvorbou Alberta Moravii nesetkali, můžete tady: Nuda jako životní pocit. Alberto Moravia mistrně analyzuje jeden z problémů moderní doby
Předloha:
Nenašla se, pokud znáte, pomozte prosím 🙂
DADA (1916 – 20. léta 20. st.)

  • maximální svoboda ve tvorbě
  • ignorace estetiky
  • boření konvencí – nelogické, náhodné
  • tvořit se má pro radost z tvoření, autor nemá vůči publiku žádnou povinnost
  • postupně přechází do surrealismu – mnoho surrealistů bylo původně dada
  • Marcel Duchamp, Kurt Schwitters, Hans Arp, Man Ray, Max Ernst, Tristan Tzara (lit.), …
Více o dada si můžete přečíst tady: AVANTGARDA III: Dada
Marcel Duchamp: Fontána, 1917. Zdroj: tumblr.com
DE STIJL / NEOPLASTICISMUS (1917 – 30. léta 20. st.)

  • abstrakce světa do pravoúhlých tvarů a šesti základních barev: černé, modré, červené, žluté, bílé a šedé
  • harmonie, vyváženost, dokonalé zobrazení
  • řád světa
  • Theo van Doesburg, Piet Mondrian, Gerrit Rietveld, …
Jestliže jste z toho celí paf, více si to můžete ujasnit tady: AVANTGARDA II: Neoplasticismus. De Stijl
Předloha:
Nenašla se, ozvěte se, pokud víte víc!
SURREALISMUS (20. – 40., 50. léta 20. st.)
  • hl. roli hraje podvědomí a nevědomí
  • sny, představy, halucinace, náhodné myšlenky, asociace, vzpomínky… inspirace Freudem
  • psychický automatismus: tvořím to, co mě v tu chvíli napadá, rozum ustupuje do pozadí
  • figurativní, objekty jsou většinou zobrazovány realisticky, jejich uspořádání či uskupení je neobvyklé
  • Max Ernst, René Magritte, Salvador Dalí, Joan Miró, Yves Tanguy, Paul Delvaux, Toyen, Jindřich Štyrský, Man Ray, …, literatura: Guillaume Apollinaire, André Breton, Paul Eluard, Vítězslav Nezval, Karel Teige, … film: Jan Švankmajer, Luis Buňuel
Článků, kde se objevují surrealističtí autoři, je na Avante guardia celá kopa:
Outmane Amahou zvolil pro surrealismus hned dvě verze plakátu:
Předloha:
René Magritte: Zrada obrázků, 1928.
 Zdroj: thethoughtexperiment.wordpress.com
Zprofanovanější odnož surrealismu zastupuje Dalí:
Předloha:
Salvador Dalí: Persistence paměti, 1931. Zdroj: arthistoryguide.org
ABSTRAKTNÍ EXPRESIONISMUS (40. – 60. léta 20. st.)

  • emoce a spontánnost převažují nad technikou a rozumem
  • navazuje na surrealismus: dává průchod vnitřním myšlenkám a pocitům umělce bez kontroly rozumu
  • abstraktní, občas ale i figurativní
  • souhrnné označení pro abstraktní směry té doby (patřila sem akční malba i color fields)
  • Jackson Pollock, Mark Rothko, Willem de Kooning, Barnett Newman, Arshile Gorky, Clyfford Still, Milton Resnick, …

O tom, jak se může pár “cákanců” barvy prodražit, čtěte: 10 Nejdražších obrazů světa
Mark Rothko svými color fields vyzdobil i kapli:  Rothkova kaple v Texasu: Sídlo náboženských i uměleckých bohů

Předloha (tady to může být prakticky cokoliv od Pollocka):
Jackson Pollock: Číslo 5, 1948. Zdroj: wikipaintings.org
POP ART (50. léta – 70. léta 20. st., trvá ale v podstatě do současnosti)

  • populární – snaha zalíbit se masám lidí, konzumentů
  • velkoměstská kultura, předměty běžného užití – potraviny, atd.
  • inspirace reklamou, filmem, fotografií
  • reakce na elitářství abstraktního expresionismu – pop-art je pro všechny
  • velká reprodukce – opakování motivů, užívání tisku
  • Andy Warhol, Jasper Johns, Roy Lichtenstein, David Hockney, Alex Katz, Ed Ruscha, The Independent Group, Takashi Murakami a teorie Superflat – skupina Kaikai Kiki, …
Také tady Amahou rozdělil směr na dvě “odvětví”:

Předloha:
Andy Warhol: Campbell’s Tomato Soup Can, 1968. Zdroj: jssgallery.org

Předloha:
Roy Lichtenstein: Forget it! Forget me!, 1962. Zdroj: nytimes.com
MINIMALISMUS (Nejvíce spojován s 60., 70. léty 20. st., trvá dodnes)

  • radikální omezení barvy a struktury
  • reakce na abstraktní expresionismus – odmítnutí gestické malby, citový odstup
  • žádné skryté významy a symboly
  • odstranění všeho nepodstatného, důraz na základní složky díla
  • objevuje se ve všech oblastech umění
  • Sol LeWitt, Agnes Martin, Ad Reinhardt, Frank Stella, …
Předloha (asi):
Agnes Martin: Ráno, 1965. Zdroj:  tremblingleaves.blogspot.com
OP ART (Vznik v 60. letech 20. st.)

  • znovu spojení umění a vědy – autoři využívají poznatků z optiky a geometrie
  • snaha dosáhnout iluze pohybu či činnosti
  • vychází z Bauhausu a konstruktivismu
  • Victor Vasarely, Tony DeLap, Carlos Cruz-Diez, Heinz Mack, …
Předloha:
Victor Vasarely: Hexa 5, 1988. Zdroj: artnet.com

Půlnoc v Paříži – interiéry

Marion Cotillard jako Adriana
Pokud jste zhlédli Půlnoc v Paříži Woodyho Allena (o níž mimo jiné píšu tady), a počítáte se mezi fanoušky všeho krásna, určitě vás okouzlily i poetické scenerie, kterých tam bylo opravdu požehnaně. Mimo exteriéry, které jsme všichni už ale viděli v dalších tisíci filmech a dokumentech o Paříži, stojí určitě za zmínku i interiéry, zvláště ty, vyvedené v art deco. Má je na svědomí designérka Anne Seibel, která navrhovala a zařizovala interiéry například ještě pro Sofii Coppola v Marii Antoinette, a za svou práci pro Woodyho Allena byla nominována na Oscara. Není divu, protože interiéry opravdu berou dech. Před samotným procesem navrhování se ponořila do podrobného studia dobové architektury, módy a umění. S pár dalšími lidmi z týmu, který měl na starost scenerie, se vydali poté na lov po bleších trzích a starožitnictvích, hledat vhodné prostory a nakonec bylo třeba některé věci upravit (vyrobit potahy, atd.), aby seděly do finálního konceptu návrhu. Seibel si pomáhala i inspiračními nástěnkami k jednotlivým prostorám. Některé vám přináším v ukázkách.

U Gertrude Steinové

Slavná americká spisovatelka a sběratelka umění prožila většinu svého života ve Francii a scény z jejího domu byly točeny skutečně na místě, kde kdysi bydlela – v domě na Rue de Fleurus. Tady se Gil seznámí jak se samotnou Gertrude, tak s její přítelkyní Alicí B. Toklas, Pablem Picassem, jeho milenkou Adrianou, s Henrim Matissem i Leem Steinem, bratrem Gertrude. Anne Seibel měla hlavně na paměti, že Getrude byla skutečnou milovnicí umění s vkusem, její sídlo tomu tedy muselo odpovídat. Stěny byly pokryty díly umělců, kteří sice tehdy neměli leckdy ani na jídlo, ale Getrude věděla, že rozhodně neskončí v propadlišti dějin. Nechyběla spousta dřeva a teplé, zemité barvy, doplněné takovými detaily, jako jsou držáky na cigarety nebo čajové soupravy, k dotvoření útulné atmosféry “jako u babičky”.
Inspirační tabule Anne Seibel
Finální podoba interiéru
Pablo Picasso: Portrét Gertrude Steinové
Portrét Gertrude Steinové, který dnes visí v Metropolitan Museum of Art v New Yorku, namaloval Pablo Picasso v r. 1906. Když mu někdo vytknul, že takto Gertrude nevypadá, odpověděl, že později bude.
Scéna z filmu u Gertrude Steinové; Marion Cotillard (Adriana) a Owen Wilson (Gil) © Midnight in Paris

Surrealistická svatba v Deyrolles

Interiér, který se mi líbil nejvíce, zařídila Seibel v Maison Deyrolles na Rue du Bac 46. Od roku 1831 nabízel tento neobvyklý dům biologické preparáty školám, univerzitám, vědcům nebo milovníkům přírody. Na surrealistickou svatbu místo jako stvořené. Preparáty zvířat tvořily hlavní dekoraci sálu, který byl zařízen ve světlejších barvách, než sídlo Gertrude Steinové, a působil vzdušněji. Lustry Anne Seibel ozdobila bílým peřím.
Inspirační nástěnka. ©Anne Seibel
Skica prostorů. ©Anne Seibel
Gil zve Adrianu ven. ©Midnight in Paris
Dnes se venku nežení čerti, nýbrž surrealisté. Screencap z Midnight in Paris

Kankán v Moulin Rouge

Zatímco pro Gila je zlatá doba meziválečná avantgarda, podle Adriany zažila Paříž své nejlepší časy během La Belle Époque neboli fin de siècle – na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Ke konci filmu mají díky magii města hrdinové šanci do této epochy nahlédnout. Navštíví jak slavnou kavárnu Maxim’s, tak Moulin Rouge v jeho nejlepších letech. Tam se také seznámí s Henrim Toulouse-Lautrecem, Edgarem Degasem a Paulem Gauguinem. Na můj vkus už tahle část filmu byla příliš kýčovitá, co se týče příběhu, nicméně prostředí je opět na jedničku.
Inspirační nástěnka
Kankán v Moulin Rouge
Adriana si s Henrim Toulouse-Lautrecem (vlevo) a Edgarem Degasem rozumí

Paris versus New York

A Tally of Two Cities: http://parisvsnyc.blogspot.com/
Roztomilý souboj dvou měst, která se sama o sobě stala klasikou – každý si minimálně něco představí, když uslyší jméno jednoho či druhého. Autorem je “milovník Paříže, toulající se napříč New Yorkem” Vahram Muratyan. Osobně nemám moc ráda klišé, která obě města opřádají a kterým lidé dodávají až nesnesitelných rozměrů, nicméně tahle série grafik má něco do sebe – připadá mi hravá, roztomilá a hlavně designově zvládnutá a výmluvná ve své jednoduchosti.

A cute match between two cities which became classic – if you say Paris or New York, you don´t need to say anything more. The author is Vahram Muratyan, “lover of Paris wandering through New York”. I don´t like stereotypes and clichés (which are getting unbearable when listening to some poeple) about both Paris and NYC, however, this graphic serie has something special what causes that I like it – it seems to me to be very playful, cute and above all well designed and strong in its simplicity.

Dalí·Joies

39 božských šperků ze zlata a drahých kamenů a 27 návrhů a náčrtů, které stály u zrodu klenotů z Dalího kolekce mezi lety 1941 až 1970. Směr: Figueres, Teatre Museu Dalí. Míra údivu: čelist vypadnutá z pantů!
Oko času. Ull del Temps. 1941. Brož. Platina, diamanty, rubíny. Když se o tomhle extravagantním klenotu Dalí zmiňoval, řekl k němu: “Nikdo nemůže uniknout času ani jej změnit. Oko vidí současnost a budoucnost.”
 

Rubínové rty. Llavis Rubí. 1949. Brož. Zlato, rubíny, perly. “Básníci každého věku a ze všech zemí píšou o rubínových rtech a zubech jako perlách,” prohlásil Dalí.

Korzetový prsten. Anell Cotilla. Zlato, perly, diamanty.

Královské srdce. Cor Reial. 1953. Zlato, rubíny, safíry, akvamaríny, smaragdy, peridoty, granáty, ametysty, diamanty a perly. Dalího maminka se ho v dětství často ptala:”Co chceš, srdíčko?”

Živá květina. La Flor Vivent. Zlato, diamanty.

Srdce – granátové jablko.

Plástvové srdce. El Cor en Bresca Mel. Zlato, rubíny, diamanty. “V srdci každé ženy je aspoň trocha sladkosti,” tvrdil Dalí.

Telefonové náušnice. Zlato, rubíny, smaragdy.