Den druhý, 4. 12. 2017

Vietnam, o 13 let později

Chùa = pagoda

IMG_20171204_145224
Pagoda Trấn Quốc

Den začíná pracovně – na snídani se postupně scházíme se všemi kolegy, já si konečně spojuju všechny ty maily s konkrétními lidmi a věnujeme se administrativě.

Oběd představuje snahu o západní kuchyni – mísa salátových listů, zvláštní bílá, mléčná polévka, omeleta s kuřecím masem a opečenými baby brambory pro masožravce a něco jiného pro vegetariány, kteří sedí zvlášť u vyčleněného stolu. Všichni si pak ovšem přejeme, aby radši bývali uvařili nějaké pořádné vietnamské jídlo.

Po obědě se naskýtá prostor pro turistiku: vyzvedává nás nadšený tour guide, jenž nás má provést po nejvýznamnějších hanojských památkách. Jeho jméno je Long (Drak) a jakmile si všechny spočítá a vyjedeme do města, začíná záplava vtípků, některých dokonce zhudebněných – ano, rád vtipkuje a ještě radši vtipkuje, zatímco zpívá. Obecně, jak tak pozoruju, si místní rádi zpívají; člověk stojí ve frontě v obchodě a prodavač procítěně zapěje pět pár slok, v nichž obdivuje krásu dávno ztracené slečny; kolegyně na sedadle přede mnou, která jinak sedí mlčky, si sama pro sebe brouká písničky svého mládí, a tak dále. A to jsem si myslela, že jsou mí rodiče jen velcí milovníci hudby, když doma neustále běží hudební pořady nebo videa z Youtube s lidovou vietnamskou hudbou, která mým mladším uším zněla jako kočičí trylky – vypadá to, že to koluje v krvi celému národu.

Náš Drak tedy sází jeden vtípek za druhým a my mezitím projíždíme městem. V jednu chvíli se silnice otevřou doširoka a objeví se dlouhé bulváry, lemované palmami a obklopené nádhernými vilami v koloniálním stylu: Francouzská čtvrť. Zřejmě jediné místo v Hanoji, kde se dá procházet, aniž by jednomu překážely motorky, vystavené zboží nebo rozpadlé chodníky, tedy kromě bezprostředního okolí Hồ Hoàn Kiếm (Jezero navráceného meče). Pěší chůzi se v Asii obecně moc nepřeje, ale o tom později.

První zastávkou je Prezidentský palác, který původně sloužil generálnímu guvernérovi Francouzské Indočíny, ovšem po získání nezávislosti v r. 1954 připadlo toto sídlo legendárnímu Hồ Chí Minh. Ten, protože nechtěl bydlet někde, kde předtím sídlili jeho nepřátelé, a protože upřednostňoval skromnější prostředí, si nechal postavit malý domek za palácem s rybníkem, které se dodnes udržují v tom samém stavu, v jakém je Strýček Ho opustil.

IMG_20171204_134621
Vykukující mauzoleum

Ostatně jeho místo posledního odpočinku se nenachází daleko – o pár kroků dál se tyčí mauzoleum, kde je vystaveno po vzoru Lenina nebo Mao Ce-Tunga nabalzamované tělo vůdce, ačkoliv si v poslední vůli přál, aby bylo zpopelněno a rozprášeno do tří bývalých oblastí Indočíny. Ten den neměli otevřeno, ovšem v jiné dny se do mauzolea táhne mnohahodinová fronta. Každý, kdo se dostane k tělu Ho Chi Minhe, má dovoleno strávit s ním jen chvilku v absolutní tichosti, než je zase vykázán ven.

Slunko naplno praží na širokou třídu, kterou kráčíme od Ho Chi Minhova památníku k další zastávce, Pagodě na jednom sloupu, a naprosto vetuje veškeré představy o tom, jak je zima ve Vietnamu studená a protivná. Skoro se mi chce se položit na trávník a popíjet limonádu, ale to by se asi ti vojáci, strážící mauzoleum, mohli zbláznit.

IMG_20171204_134821
Chùa Một Cột

Pagoda na jednom sloupu (Chùa Một Cột) je miniaturní buddhistický chrám, stojící uprostřed rybníku. Zatímco tělo pagody je ze dřeva, sloup a schody, které do ní vedou, jsou z betonu.

„Milé ženy,“ ozve se zničehonic hlasitě Drak, „a vlastně i muži! Jestli si náhodou přejete, aby se vám narodil syn, pak právě tohle je to správné místo pro vás! Vyšší síly zde jsou velmi efektivní! Na začátku 11. století nechal pagodu vybudovat císař z dynastie Lý poté, co se mu ve snu zjevil bódhisattva sedící na lotosovém květu a předal mu miminko – chlapce, po kterém císař dlouho toužil, protože byl bezdětný. Následně se mu skutečně narodil syn! Jeden mnich mu poradil, aby jako výraz díků postavil doprostřed rybníku sloup a na něm pagodu, připomínající lotosový květ, stejný jako ve snu. Tak pojďte, pojďte, nebojte se!“

IMG_20171204_140247_091
Za pagodou

Vyměníme si se všemi kolegyněmi na oko zděšené pohledy, a protože žádná netoužíme po potomkovi, jdeme si pagodu a přilehlý areál jen prohlédnout a k vyšším silám necháme promlouvat vietnamské a další asijské turisty.

IMG_20171204_140328_047
Ho Chi Minhovo muzeum pár kroků za pagodou

Během čekání na zbytek skupiny si stoupám dál od ukecaného Draka a objevuju skvělou věc: na boku jedné budovy kdosi pro osvětu (a pro ukrácení chvíle během čekání na zbytek skupiny, jak je podezřívám) vystavil tabuli, která nabádá lidstvo k zodpovědnému chování s důrazem na budoucí následky. Jak ilustrace, tak samotné dobře míněné rady jsou k popukání; některé dávají smysl („Patřičná výchova a vzdělání dětí -> Blaho pro rodinu a národ“), u jiných se člověk musí zamyslet, aby vypátral veškeré myšlenkové zkratky autora (něco jako „Gaunerství [obrázek dvou lidí, jak vykrádají hroby] -> Vlastní bída kvůli nevychovaným potomkům“ [sedí u televize se zoufalými výrazy, zatímco jejich děti jim nadávají]).

IMG_20171204_145315
Nekonečná věž

Následně přejíždíme k pagodě Trấn Quốc, nejstaršímu chrámu v Hanoji. Nad pagodou se tyčí impozantní věž. Všude září žlutá a červená barva, barvy štěstí a prosperity, a budovy se skví novotou.

“Kolem jezera uvidíte prodejce želv,” varuje nás Drak. “Prodávají je, aby je mohli turisti vypouštět do vody pro štěstí. Ale nesmíte jim na to skočit! Nechají vás je vypustit a pak je potají pochytají, aby je mohli znovu prodávat.” Tím mě přesvědčil, že jsme u Jezera navráceného meče, které kdysi získalo své jméno podle toho, že zakladatel císařské dynastie Lê vrátil zlatému želvímu bohu vypůjčený meč, jenž mu pomohl porazit čínské nepřátele. Nicméně ve skutečnosti stojíme u Západního jezera, největší vodní plochy v Hanoji.

IMG_20171204_145615
Západní jezero

Jako ve všech posvátných prostorách i tady je několik domácích turistů, kteří zapalují vonné tyčinky a modlí se u oltářů s obětinami. Jedna kolegyně mě zaskočí, když si zapěje pár tónů nějaké písničky, a pak prohlásí: “Víš, čemu nerozumím? Tady té nábožnosti. Někteří lidi jsou do toho úplní blázni – měla bys vidět, jak to ve všech chrámech vypadá na různé svátky jako třeba na Tết.”

(Je Vietnamka.)

Zmateně na ni koukám. Je snad zavilá odpůrkyně náboženství? Přijde nějaké kázání o tom, že náboženství je opium lidstva? Samotná vlastně tak úplně nechápu, jak se může o buddhismu hovořit jako o “spíše filosofii než náboženství”, když se v Asii lidé klaní sochám Buddhy a jiných osvícených osobností a nosí jim obětiny – mám teorii, že alespoň v případě Vietnamu to splynulo s jinými vírami, které tady s buddhismem koexistují už od pradávna. Nicméně jsem vedle:

“Nejvíc to nedává smysl s Buddhou,” uvažuje dál nahlas ona kolegyně. “Lidi mu obětují a modlí se k němu… kvůli štěstí a bohatství! Prosí ho, aby jim dal toto nebo tamto, aby se jim líp dařilo v byznysu, vydělávali víc peněz, aby se děti dostaly na tuhle školu, aby babička byla zdravá… Zvláště s tím bohatstvím je to šílené, protože Buddha říkal: ‘Já vám nemůžu nic dát. I když mě budete žádat, nemůžu vám nic dát, protože sám nic nemám.'”

IMG_20171204_143049
Typický výjev – nádoba s hořícími vonnými tyčinkami

Nevěděla jsem, že se Buddha prosí o štěstí a prosperitu, ale spolu s těmi frontami na významné svátky to dává smysl. “No jo,” uvědomuju si, “a on navíc hlásal, že materiální bohatství není důležité… Byl princem, který se svého bohatství vzdal, aby našel osvícení…”

“Přesně tak,” potřese hlavou kolegyně. Vedle mezitím začíná společná modlitba nebo něco podobného, protože někteří návštěvníci jdou přímo k dané budově, sundávají si boty a sedají si na zem, aby počkali na příchod mnicha.

Tentokrát jsem ta brzda já – chrám si prohlížím tak zevrubně, že ve chvíli, kdy s kolegyní přibíháme k autobusu, už jsou všichni naložení. Naše skupina nesestává z lidí, kteří by běžně jezdili na organizovanou dovolenou s cestovkami, a evropská část je zvyklá chodit mnohem víc pěšky, ovšem když máme možnost si v nabitém pracovním programu prohlédnout něco z místa, kde jsme, rozhodně si nestěžujeme. A pak je tady ta věc s pěší chůzí ve Vietnamu…

IMG_20171204_151946
Řemeslníci v dílně při práci

Následně nás bus vysadí u Thu Hương Lacquer Arts – dílny, kde se vyrábí dekorativní věci tradiční lakovou technikou. Drak nám dílnu představuje jako místo, kde se mohou realizovat lidé z chudých oblastí, kteří tam dostávají práci a navíc pomáhají rozvíjet jedno z umění, na které jsou Vietnamci hrdí. Malování lakem je časově a technicky velmi náročná technika, nemluvě o veškerých zdrojích, které vyžaduje – od pěstování speciálních stromů až po vyškolení zručných pracovníků, kteří ji dokáží používat. Ve vstupní místnosti se nás ujímá slečna a provádí nás kolem stolu ve tvaru podkovy, kde sedí vždy jeden zaměstnanec, reprezentující určité stadium ve výrobě lakovaných předmětů. Všichni vykulíme oči, když nám ukazuje specificky vietnamskou techniku “malování” pomocí vaječných skořápek; skořápku se rozbíjí na malé kousky, jež se pak skládají do mozaiek a upevňují lakem na podklad.

Exkurze je nicméně dost krátká a hned jsme zavedeni do obchodu, kde si můžeme výrobky koupit. Vzhledem k tomu, kolik práce je na nich potřeba, jsou ceny pohodové, ovšem ty samé věci si člověk může koupit ve Staré čtvrti za mnohem méně. Jsem všema deseti pro podporu sociálně prospěšných aktivit a důstojné pracovní podmínky, ale hlavou se mi honí ty samé otázky jako na Hedvábné farmě v Kambodži: vzhledem k množství produktů ti lidé, které vidíme, určitě nejsou jediní, kdo na nich pracuje. Jak se tedy má ten zbytek? Má normální pracovní dobu? Slušné ohodnocení? Pracuje na místě, které je bezpečné, má dost vody, vzduchu a přestávek? Kde a jak se získává pryskyřice na výrobu laku? Platím skutečně za to, že se s lidmi a přírodou zachází slušně nebo platím za efekt? Atd.

Nikdo si nic nekupujeme, a tak poněkud unaveně šplháme do busu a vyrážíme směrem k poslední zastávce. Dokonce i Drak vypadá, že mu trochu ubylo energie.

V Chrámu literatury
IMG_20171204_160144_167
Třetí nádvoří

Chrám literatury (Văn Miếu – Quốc Tử Giám), zasvěcený Konfuciovi, je jedna z nejslavnějších památek v Hanoji, pocházející z 11. století. Na jeho půdě byla založena první vietnamská univerzita – Imperiální akademie, kde se děti privilegovaných rodin vzdělávaly a skládaly zkoušky z konfuciánské filosofie, literatury a poezie. Jména těch výjimečných se později zaznamenávala na kamenné stély, posazené na krunýřích vysochaných želv.

IMG_20171204_162056_729
Lý Nhân Tông, 4. císař z dynastie Lý (1072 – 1127)

Postupně procházíme celým areálem – pěti nádvořími a branami, která každá symbolizují něco jiného, až k pátému nádvoří, kde sídlila ona Imperiální akademie. Zahrady oplývají pečlivě zastřiženými keři a sytě zeleným, měkkým trávníkem, kam bych se nejradši položila. Všude voní nějaké květiny, připomínající kardamom. Chrám není jen muzeem, využívá se dodnes; studenti se do něj chodívají modlit za lepší studijní výsledky a na Tết (Vietnamský lunární Nový rok) se tu odehrávají kaligrafické soutěže a různé hry.

IMG_20171204_183929_002

Drak nám toho o jednotlivých památkách tolik neřekl a ani u Chrámu literatury se s informacemi nepředá ve srovnání s průvodci v Evropě. My jsme ale už tak znavení, že se těšíme, až nás vysadí u hotelu, a pak se vydáme na zahajovací večeři projektového meetingu, kterou, stejně jako meeting samotný, hostí Hanojská univerzita vědy a technologie (HUST). Navzdory názvu (Wild Rice) je restaurace všechno, jen (naštěstí) ne divoká – máme šanci ochutnat místní kuchyni tak, jak na ni chodí lidé, kteří si zrovna nechtějí dřepnout na plastovou židličku u stánku na kraji ulice. Navzdory luxusně vyhlížejícímu prostředí jsem ráda, že je jídlo poctivě udělané bez jakýchkoliv pokusů o ozvláštnění či přiblížení pro západní hosty.

IMG_20171204_184928
Strašlivě rozmazané menu pro představu

(Nebesa, pokud bude každý můj deníkový zápis takhle dlouhý, nikdy se z toho Vietnamu nevyhrabu. 🙂 )

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s