3x o umění: Jak o něm mluvit a další články

Ačkoliv jsme si teď užívali výtečného babího léta a po týdnech s deštníkem konečně došlo na to brouzdání ve spadaném listí, lov hub a poslední posezení na zahrádkách, bez svetru a něčeho teplého na pití už to nejde. Kdybyste k tomu hledali něco na čtení, měla bych pár nápadů…

Jak mluvit o umění?

How do I talk about art? (Annabelle & Faaizah, Belle in Black and White)

Zmiňovala jsem se nedávno o článku, kde se pisatelka zamýšlí nad tím, jak jako laik mluvit a přistupovat k umění. Jde o rozhovor s její kamarádkou a umělkyní Faaizah, která se mimo jiné snaží identifikovat, proč řada lidí necítí k „tradičnímu“ umění v galeriích apod. (tedy spíše „institucionálnímu“) žádné spojení a je jim naprosto cizí. Její postřehy jsou zajímavé – od způsobu, jakým nás ve školách učí k umění přistupovat přes to, co dělat, když nás tváří v tvář uměleckému dílu nenapadá nic jiného, než líbí/nelíbí až po to, jak samy galerie působí.

Jak dlouho se potřebujeme na umění dívat?

How Long Do You Need to Look at a Work of Art to Get It? (Isaac Kaplan, Artsy Editorial)

Podle studií věnujeme průměrně uměleckému dílu na výstavě mezi 15 a 30 sekundami času. Ačkoliv se to může zdát dost na to, abychom zjistili, o čem že má ta věc být a jestli se nám to líbí/nelíbí, není to dost na to, abychom z díla měli hlubší prožitek. Na výstavě, která přetéká uměleckými díly, můžeme strávit hodiny, aniž bychom si odnesli něco víc než pocit zahlcenosti a vyčerpání. Ale co kdybychom zkusili jednou dát šanci trochu pomalejšímu – přesněji dvacetiminutovému – přístupu k jednomu dílu, které si vybereme? Neměli bychom z návštěvy galerie lepší zážitek? Nezačali bychom si všímat detailů a různých dimenzí, které bychom jinak za pár vteřin nezaznamenali?

Iniciativa, kterou článek představuje, pro některé z vás nebude nic nového – už jsem o ní kdysi dávno psala. A na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že má smysl, zvláště v případě, kdy vám nějaký umělec nebo jeho dílo nic neříká.

Co je “kvalitní umění”?

Když už nerozhoduje krása, pak co? Čtyři čeští galeristé odpovídají, jak poznat kvalitní umění (Ihned.cz)

“Hospodářské noviny oslovily čtyři české přední galeristy s otázkou, jak poznat kvalitní umělecké dílo.” Dalo by se uvažovat nad tím, nakolik je otázka rétorická a nakolik se dá skutečně zodpovědět. HN každopádně daly dopředu výběrem respondentů najevo, z jakého úhlu pohledu chtějí kvalitu umění posoudit – z pohledu institucionálního a ekonomického.

Kloudnou odpověď aby tam člověk pohledal, ale upřímně – co se dá na takový dotaz říct. Minimálně jedno zrnko k zamyšlení tam ovšem je, a to, že k rozpoznání něčeho výjimečného je potřeba mít danou oblast “naprohlíženou”, “v oku”. Díky tomu je možné alespoň lépe rozlišit umělce, který umí od toho, který tolik ne. Myslím, že osobní estetika je stejně jako jiné schopnosti z velké části záležitostí cviku a zkušeností – pokud jí nedáváme patřičnou výživu a trénink, je slabá a nedá se dobře použít. Nebo ne? Jak se podle vás dá poznat “kvalitní umění”?

A na závěr tip na výstavu. Tenhle článek jsem měla připravený už dřív, ale zasáhl život a tak ho dopisuju ve chvíli, kdy už jsou Kmeny 90 v Moravské galerii za námi – které nicméně dle mého názoru nestály za ten hype. Vladimír 518 vystavil několik artefaktů se širokým záběrem, ale ničím jiným a jejich jediným pojítkem bylo časové období, ze kterého pocházely. Asambláž nalezených věcí a podivně pojatých textů tak působila autisticky a já se při odchodu nedokázala ubránit otázce: Co to vlastně mělo být? Každopádně, kdybyste náhodou měli cestu o pár set kilometrů dál – kolem galerie Pro Arte – můžete poznat brněnského street art harcovníka Tima z pohledu, který nám byl až doteď neznámý. Timo totiž do 31. října vystavuje malby, inspirované jeho sny, které zachycují různé podoby krajiny, v níž se po usnutí prochází. Vypadá to, že o noční můry nepůjde, spíš naopak. Byli jste už někdo?