Problém s dopisy a pohledy v dnešní elektronické době je ten, že je sice všichni rádi dostávají, ale jsou moc líní na to, aby je posílali. Což je dost škoda. Inspiraci, co můžete babičkám, mamkám, kámošům a kámoškám poslat, až někam pojedete, dnes vydolujeme ze soukromé korespondence velikánovi kubismu, samotnému Pablu Picassovi.
 |
| Robert Doisneau: Picassův chléb, 1952. Zdroj: karamazove.tumblr.com |
Picasso nebyl žádný asociál – v řadách pařížské bohémy se znal s kdekým a své kontakty s neméně známými kamarády udržoval. Pokud si nemohli zavdat skleničky něčeho dobrého, papír posloužil (skoro) stejně dobře. Francouzštináři mají výhodu, zbytek se bude muset spokojit s mým překladem z openculture.com, odkud pohlednice, které Picasso svým kámošům posílal, pocházejí. Malířský um v nich nezapře.
Pro: Jean Cocteau
O básníkovi a výtvarníkovi Jeanu Cocteau bude v některém z nadcházejících článků ještě řeč. Picasso mu na pohled nakreslil balkon na Rue D’Anjou, kde kdysi bydlela Cocteauova matka. Vypadá to, že se paní Cocteau těšila z pěkného výhledu.
Pro: Guillaume Apollinaire
Otec avantgardy se nejspíš Picassovi příliš neozýval, protože mu k jeho skice slavný kubista napsal: “Už tě vůbec nevídám. Jsi mrtvý?”
Pro: Gertrude Stein
O něco více textu Picasso věnoval Gertrude Stein. Takto se jí rozevlátým písmem hlásil (nejspíš) z prázdnin:
“Ne, Gertrude,
nejsou tady žádné mouchy a neviděl jsem ani více než jednoho komára, kterého jsem stejně zabil. Napište, pokud budete mít náladu. Mějte se se slečnou Toklas krásně.
Váš Picasso”
A jak jste na tom s komáry vy?
H s n m 