Taky jste v některých méně šťastných chvílích měli největší chuť se vším praštit a odjet co nejdál od toho vašeho odporného místa s odpornými problémy?
Já jo. Depresivní syndrom (jo jo, proč chodit kolem horké kaše, když tím navíc trpí nemálo lidí) mi k takovým myšlenkám poskytl a poskytuje dostatek příležitostí. Není to zas tak dlouho, kdy jsem velmi vážně uvažovala o tom, že odjedu do buddhistického kláštera a minimálně na pár let o mně nikdo neuslyší.
 |
| Roger Stonehouse: Starý pár, 2012, Barma. Zdroj: 500px.com |
Trochu to bolelo naučit se, že zdrháním od svého shitu nic nevyřešíte, naopak si tím akorát otrávíte nějakou dobu navíc. Říkám si taky, že by to bylo až moc snadné. Jasně, nemám iluze o tom, jaký očistec by to zezačátku byl pro člověka zhýralého radostmi a naprosto druhotnými starostmi prvního světa. Možná bych to zvládla jen s vypětím veškerých sil, které bych z každé své buňky vymáčkla, možná bych musela několikrát utéct a pak se vrátit. Ale pak bych si zvykla. Byl by ze mě úplně jiný člověk.
A po takové zkušenosti bych se už možná nechtěla vrátit zpátky.
Ne že bych byla chorobný challenge accepter, avšak zdá se mi, že je větší kumšt naučit se vycházet a vzít si to nejlepší z té konkrétní situace, ve které jsem, než abych radikálně měnila její podmínky. Připadá mi, že se tak naučím víc. Připadá mi, že spíš to je moje cesta než vyřešit gordický uzel tím, že ho jednoduše přeseknu.
Ale nebudu říkat, že při tom nepotím krev, slzy, zoufalství a nadávky. A pak taky jsem v buddhistickém klášteře nežila, že jo.
Nicméně stranou od všech abstraktních keců, za které mě místy jeden chlapec peskuje: Tahle fotka je skoro dokonalá. Pouhý jeden pohled mi v hlavě spustí nekontrolovatelnou lavinu možných symbolik, asociací a myšlenek, nemluvě o dojmech a pocitech. Nebuďte líní, vlastní výklad k ní určitě zvládnete. Ať už to budou bratři, kamarádi, náhodně se potkavší (vážně jsem to napsala?) kolemjdoucí nebo dva aspekty jednoho a téhož člověka, síla, prýštící z rozporu mezi těmi dvěma chlapci a síla jejich výrazů a pozic je prostě… ohromující.
H s n m 
Nevím, o co jde, ale z toho obecna, co popisuješ bych si docela tipnul, že tvoji situaci možná i chápu. Rozseknout gordický uzel není řešení, to je hackování. To je stejný jako zabít věřitele, když mu dlužíš prachy. Vyřešíš jeden konkrétní problém, ale ne svůj problém, který bys měla především vyřešit. Ale teda při neřešení situací si spíš připadám jako srab než, že se snažím z toho vzít to nejlepší.
Jinak teda tu fotku jako obal svého alba Save Rock'n'Roll loni použila kapela Fall Out Boy. Tady v tomhle článku popisují, co pro ně znamená – http://www.mtv.com/news/articles/1703874/fall-out-boy-save-rock-and-roll-cover-art.jhtml
Já osobně bych ti k té fotce deset minut kecal sračky a pak to uzavřel slovy “Tyvole nevim.”, tak ti snad jejich vyjádření bude stačit 🙂
LikeLike
Díky za kryptický komentář (přibarvuju si to už moc, když si jednu větu z toho mtv článku vztahuju na nedávné stopy, které zanecháváš v blogosféře? 🙂
LikeLike
Spíš ano. O jakou větu jde?
LikeLike
“We just want to take the rules and start all over with Save Rock and Roll,” they wrote.
LikeLike