Kajdeš

Víkend 12. – 13. května 2012 byl jeden z nejhezčích víkendů, jaké jsem kdy zatím zažila, stejně jako ten minulý. Zúčastnila jsem se literárního workshopu na jednom nezávislém festivale hudby, divadla a výtvarného umění, a původně zamýšlená sporadická účast se protáhla na téměř nonstop okupování Staré arény v centru města, která mimochodem začala znovu fungovat a je vskutku nádherná (mít funkční foťák, ukážu).
Seznámila jsem se s tunou skvělých lidí, o nichž doufám, že jsem je neviděla naposledy, a výbornou fanouškovskou základnu – protože některé výplody z našeho workshopu jsme měli tu čest si přečíst před publikem – mi vytvořili staří známí z našeho Gyohavlu, díky nimž jsem byla o polovinu neuronů méně nervózní. 🙂 Spoustu jsem se toho naučila a posunula se v tvorbě dál. Cítila jsem se jako doma mezi lidmi, s nimiž jsem se znala jen pár hodin. A samozřejmě jsem viděla a slyšela parádní vystoupení, ať už hudební či divadelní.

Znovu, už asi potisícáté, děkuju úplně všem, kteří tam se mnou byli, ať už celou dobu či jen na chvilku. Děkuju matce celého projektu Hance, která se postarala nemálo lidem o tři dny, na které se nezapomíná a moc doufám, že festival postupem času získá takovou přízeň a podporu, že už nebude prodělečný, protože si to nezaslouží. A v neposlední řadě děkuju Varvaře, která mě naprosto překvapila kresbou níže, zatímco jsem se klepala strachem s mikrofonem v ruce. Je to poprvé, co mě někdo nakreslil. :))