Výpisky: Literární věda

lyrika

• milostná (např. ve středověku dvorská lyrika)
• elegie (žalozpěv)
• óda (oslavná lyrika, např. Óda na radost)
• hymnus (má celospolečenský význam, tématem jsou nadosobní a vznešené hodnoty a jevy, jako je víra, život, vlast, lidstvo, příroda či technika)
•  …

epika

• epos (básnické dílo, kde silně převažuje epika nad lyrikou, obvykle o hrdinských činech nějaké výjimečné osobnosti)
• legenda (většinou náboženská, o životě svatých)
• bylina (ruská bohatýrská píseň)
• próza:

1. horror, thriller, romantika, detektivka… žánry
2. povídka, novela, román… dle délky útvaru (román je nejdelší)
3. poezie+próza: pohádka, pověst, mýtus (o vzniku světa)

• fejeton
• …

lyrika-epika

• balada (lyricko-epická báseň s ponurým dějem nebo tragický koncem)
• romance (lyricko-epická báseň, většinou o lásce, nemá ponurý děj)
• …

drama

• dramatické žánry: tragédie, komedie, hudební formy (muzikál, opereta, opera…)
• jevištní formy her:

1. činohra („normální“ divadelní hra, o různých společenských tématech, atd.)
2. hudební: opera (spojení divadla s hudbou, herci zpívají), opereta (zábavnější a humornější opera, střídání mluveného slova se zpěvem), muzikál (spojuje tanec, hudbu i literaturu dohromady), melodram (recitace za doprovodu hudby)
3. pohybové: balet, pantomima, …
4. loutkové divadlo

• nejevištní, audiovizuální formy:

1. rozhlasová a televizní hra
2. film
3. video

Próza, jinak řečeno „nevázaná řeč“, není určená rytmem, rýmy, melodií a má pouze stylistická (slohová) pravidla.

Poezie je jejím opakem. Použijeme-li v ní ovšem volný verš, který má libovolnou délku a vůbec se rytmem nezabývá, rozdíly mezi prózou a poezií se setřou.

Prozodie

– nauka o verších

Stopy jsou základní jednotky verše, jejich opakováním dosáhnete určitého rytmu.

Druh stop:
Trochej – značí se:

• první slabika přízvučná (těžká), druhá slabika nepřízvučná (lehká)
• typická pro jednoduchou literaturu
• příklad: Velké/ širé/ rodné/ lány – to, co je oddělené lomítkem, je jedna stopa

Jamb – značí se:

• opak trocheje, první slabika nepřízvučná, druhá přízvučná
• v české literatuře vzácný, nepřirozený, je to ovšem zároveň nejvznešenější stopa, použitá např. v Máchově Máji
• příklad: A muž/ tam stál/ jak tem/ný stín.

Daktyl – značí se:

• má 3 doby, u nás používaný
• příklad: Koho bych/ miloval/ širém tom/ na světě.

Druhy rýmů:

• střídavý: a b a b
• sdružený: a a b b
• obkročný: a b b a
• přerývaný: a b c a

Umělecké prostředky

Figury
– pojmenování ke zdůraznění myšlenky pomocí opakování

• anafora – opakování na začátku verše
• epifora – na konci verše
• epanastrofa – 1. verš končí stejně jako druhý začíná

Tropy
– nepřímá pojmenování

• metafora – přirovnání na základě vnější podobnosti
• metonymie – na základě souvislosti; př. poslouchám Beethovena (místo Beethovenovu hudbu), město klečí na kolenou
• personifikace
• synekdocha – celek nahradíme částí; př. dálce zářily kukuřičné klasy (místo polí)
• eufemismus – zjemnění; př. náš drahý soused zesnul (místo zemřel)
• hyperbola – nadsázka
• oxymóron – spojení protikladů; cit mrtvé milenky (milenka už nic cítit nemůže, když je mrtvá)

Další umělecké prostředky:

• deminutiva – zdrobněliny (pejsánek)
• pejorativa – hanlivá, ale ne sprostá slova (barabizna)
• augmentativa – zveličelá slova (velikánský)
• expresivní slova – citově výrazná, ale nemusí spadat ani do jedné z předchozích tří skupin (rozervat)
• elipsa – výpustka, vynechání slova, které si lze domyslet; př. V kolik přijdeš? (místo V kolik hodin přijdeš?)
• parenteze – vsuvka, doplnění informace; př. Ač plakala a rty se chvěly (zpozdilá), připravila se k noci… (A. Sova)
• elize – vynechání hlásky na konci slova; př. Mluví, jak mu zobák narost! (místo narostl)
• pleonasmus – užívání nadbytečných slov; Hornické děti jdou si hrát a já jsem slepý a já je nevidím… (V. Závada)
• řečnická otázka: nečekáme na ni odpověď
• apostrofa: oslovení věcí, osob, smyšlených postav nebo abstraktních pojmů; Milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova… (J. Wolker)
• makaronismus: smíšení dvou jazyků v básni
• anakolut: vyšinutí z větné vazby, špatná návaznost vět – používal to Marcel Proust
• epiteton: básnické přirovnání

1. epiteton constans – neměnný, trvalé spojení podstatného a přídavného jm.
2. epiteton ornans – básnický přívlastek, ozdoba

• · …