Včera jsem s kamarády poprvé za celou dobu viděla didaktický test vyšší úrovně češtiny na státní maturitě and we nearly shit ourselves. Ke konci svaťáku se tedy začínám konečně učit na maturitu, protože jsem si uvědomila, že skoro nic neumím a maturita nebude zas tak v pohodě. To je ale mimochodem typický model mého učení – celou dobu nic, až pak přijde nějaký šok a na poslední chvíli se snažím nahonit něco, co už jsem měla umět dávno. 🙂 Kupodivu ale zatím tenhle systém fungoval – nejvíc jsem se naučila právě ve stresu za strašně krátkou dobu, například během přestávek ve škole. Doufejme, že to i tentokrát klapne – mezitím vám přináším moje výpisky k literární vědě, vycházející jak ze školního výkladu našeho češtinářského guru, tak z nějakých info dohledaných na netu. Nečekejte žádné kompletní znalosti, spíš jen rychlý průřez. Za chvilku bude následovat i něco málo z lingvistiky.
____________________________________________________________________________
LITERÁRNÍ VĚDA
Disciplíny:
- Literární teorie
– zabývá se analýzou děl, literárními druhy a žánry, prozodií (nauka o systému verše), uměleckými prostředky v literatuře,…
- Literární historie
– zkoumá vývoj literatury v čase, spisovatele, vývoj směrů
- Literární kritika
– je to moderní disciplína z 19. st., nejznámějším českým kritikem je F. X. Šalda, který stanovil její pravidla
____________________________________________________________________________
LITERÁRNÍ TEORIE
Literární druhy a žánry
Literatura se dělí na:
- uměleckou – estetická fce
- odbornou – předávání informací, vzdělání (didaktická fce)
- administrativní – má praktické použití (formuláře, protokoly, složenky…)
Funkční styly:
- prostě sdělovací – rozhovory mezi lidmi, SMS, telefonáty, korespondence, e-maily
- odborný – v odborných, vědeckých publikacích; obsahuje fakta, data, termíny, spis. jazyk
- publicistický – ovlivňuje čtenáře, informuje (reklama, novin. sloupek, fejeton, interview…)
- umělecký – próza, básně, to, co má estetickou fci
- administrativní – zákony, normy, školní řády, směrnice EU, …
lyrika
- milostná (např. ve středověku dvorská lyrika)
- elegie (žalozpěv)
- óda (oslavná lyrika, např. Óda na radost)
- hymnus (má celospolečenský význam, tématem jsou nadosobní a vznešené hodnoty a jevy, jako je víra, život, vlast, lidstvo, příroda či technika)
- …
epika
- epos (básnické dílo, kde silně převažuje epika nad lyrikou, obvykle o hrdinských činech nějaké výjimečné osobnosti)
- legenda (většinou náboženská, o životě svatých)
- bylina (ruská bohatýrská píseň)
- próza:
- horror, thriller, romantika, detektivka… žánry
- povídka, novela, román… dle délky útvaru (román je nejdelší)
- poezie+próza: pohádka, pověst, mýtus (o vzniku světa)
- fejeton
- …
lyrika-epika
- balada (lyricko-epická báseň s ponurým dějem nebo tragický koncem)
- romance (lyricko-epická báseň, většinou o lásce, nemá ponurý děj)
- …
drama
- dramatické žánry: tragédie, komedie, hudební formy (muzikál, opereta, opera…)
- jevištní formy her:
- činohra („normální“ divadelní hra, o různých společenských tématech, atd.)
- hudební: opera (spojení divadla s hudbou, herci zpívají), opereta (zábavnější a humornější opera, střídání mluveného slova se zpěvem), muzikál (spojuje tanec, hudbu i literaturu dohromady), melodram (recitace za doprovodu hudby)
- pohybové: balet, pantomima, …
- loutkové divadlo
- nejevištní, audiovizuální formy:
- rozhlasová a televizní hra
- film
- video
Próza, jinak řečeno „nevázaná řeč“, není určená rytmem, rýmy, melodií a má pouze stylistická (slohová) pravidla.
Poezie je jejím opakem. Použijeme-li v ní ovšem volný verš, který má libovolnou délku a vůbec se rytmem nezabývá, rozdíly mezi prózou a poezií se setřou.
Prozodie
– nauka o verších
Stopy jsou základní jednotky verše, jejich opakováním dosáhnete určitého rytmu.
Druh stop:
Trochej – značí se:
- první slabika přízvučná (těžká), druhá slabika nepřízvučná (lehká)
- typická pro jednoduchou literaturu
- příklad: Velké/ širé/ rodné/ lány – to, co je oddělené lomítkem, je jedna stopa
Jamb – značí se:
- opak trocheje, první slabika nepřízvučná, druhá přízvučná
- v české literatuře vzácný, nepřirozený, je to ovšem zároveň nejvznešenější stopa, použitá např. v Máchově Máji
- příklad: A muž/ tam stál/ jak tem/ný stín.
Daktyl – značí se:
- má 3 doby, u nás používaný
- příklad: Koho bych/ miloval/ širém tom/ na světě.


![]() |
spondej |
![]() |
anapest |
Druhy rýmů:
- střídavý: a b a b
- sdružený: a a b b
- obkročný: a b b a
- přerývaný: a b c a
Umělecké prostředky
Figury
– pojmenování ke zdůraznění myšlenky pomocí opakování
- anafora – opakování na začátku verše
- epifora – na konci verše
- epanastrofa – 1. verš končí stejně jako druhý začíná
Tropy
– nepřímá pojmenování
- metafora – přirovnání na základě vnější podobnosti
- metonymie – na základě souvislosti; př. poslouchám Beethovena (místo Beethovenovu hudbu), město klečí na kolenou
- personifikace
- synekdocha – celek nahradíme částí; př. dálce zářily kukuřičné klasy (místo polí)
- eufemismus – zjemnění; př. náš drahý soused zesnul (místo zemřel)
- hyperbola – nadsázka
- oxymóron – spojení protikladů; cit mrtvé milenky (milenka už nic cítit nemůže, když je mrtvá)
Další umělecké prostředky:
- deminutiva – zdrobněliny (pejsánek)
- pejorativa – hanlivá, ale ne sprostá slova (barabizna)
- augmentativa – zveličelá slova (velikánský)
- expresivní slova – citově výrazná, ale nemusí spadat ani do jedné z předchozích tří skupin (rozervat)
- elipsa – výpustka, vynechání slova, které si lze domyslet; př. V kolik přijdeš? (místo V kolik hodin přijdeš?)
- parenteze – vsuvka, doplnění informace; př. Ač plakala a rty se chvěly (zpozdilá), připravila se k noci… (A. Sova)
- elize – vynechání hlásky na konci slova; př. Mluví, jak mu zobák narost! (místo narostl)
- pleonasmus – užívání nadbytečných slov; Hornické děti jdou si hrát a já jsem slepý a já je nevidím… (V. Závada)
- řečnická otázka: nečekáme na ni odpověď
- apostrofa: oslovení věcí, osob, smyšlených postav nebo abstraktních pojmů; Milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova… (J. Wolker)
- makaronismus: smíšení dvou jazyků v básni
- anakolut: vyšinutí z větné vazby, špatná návaznost vět – používal to Marcel Proust
- epiteton: básnické přirovnání
- epiteton constans – neměnný, trvalé spojení podstatného a přídavného jm.
- epiteton ornans – básnický přívlastek, ozdoba
- · …
díky, díky..takové shrnutí se mi akorát hodí 🙂
LikeLike
to jsme ráda! bude jich víc, doufám, že pomůžou 😉
LikeLike