Avantgarda VII: SURREALISMUS. Filosofie hnutí

Surrealismus je právem označován za hlavní avantgardní hnutí meziválečného období. Svým inovativním programem si získal oblibu mezi zástupy umělců i laické veřejnosti a zásadně poznamenal vývoj pozdějšího umění. Téměř v každé zemi vznikaly surrealistické skupiny a spolky, psaly se manifesty a pracovalo se na dílech, k jejichž zrození bylo třeba zcela osvobodit svou mysl od všeho, co ji do té doby svazovalo. Druhá čtvrtina dvacátého století byla fascinována, až posedlá snovou nadrealitou, a tato fascinace přežila až do dnešních dní.

 Protože surrealismus nemá ve dvacátém století svým rozsahem a vlivem obdoby, rozhodla jsem se vytvořit z tohoto dílu Avantgardy seriál, který se pokusí tento směr hlavně co se týče výtvarného umění pokrýt co nejkomplexněji. Objasníme si principy tvorby, nastíníme historii a působení surrealistů a zaměříme se také na konkrétní umělce, z nichž nebudou chybět ani čelní představitelé mezinárodní avantgardy, ani zástupci českého surrealismu. V tomto díle začínáme filosofií hnutí.
Giorgio de Chirico: Měnící se sen, 1913. Olej na plátně. Zdroj: wikipaintings.org
Mysl a její pohnutky – to je předmět, který stál v centru zájmu lidí, kteří si říkali surrealisté. Název surrealismus (doslova tedy nadskutečnost) má kořeny v tvorbě Guillaume Apollinairea, často přezdívaného Otec avantgardy, jenž poprvé tento termín použil ve své divadelní hře. Evokuje nám svět, do něhož se přemisťujeme během snění – svět, který není, ale zároveň je skutečný.

Continue reading “Avantgarda VII: SURREALISMUS. Filosofie hnutí”

René Magritte @ Wien

Milenci, 1928

Nebudu nic protahovat – bylo to SUPERFANTASTICKÉ. Doporučení na vás už řve bez toho, aniž bych to přímo napsala, takže pokud nebudete mít co by, zajeďte se pokochat předvánoční Vídní a u toho se osobně seznámit s panem Magrittem. Výstava je poměrně rozsáhlá, spousta věcí pochází od soukromých sběratelů, kteří obrazy zapůjčili jen pro tuto příležitost, najdete tam celé spektrum Magrittovy tvorby od reklamních plakátů přes koláže až po jeho slavné oleje. Prohlédnete si jeho fotky z mládí s různými členy rodiny a kamarády, přečtete si jeho výroky, myšlenky a teorie a zasmějete se u lechtivých ilustrací v jednom časopise. Není jiné možnosti, než se zamilovat – má natolik specifický, nezaměnitelný styl, který je zároveň velmi pěkný, zároveň vás nutí k zahloubání se a zároveň působí vydatně na smysly. Rukopis je, co se týče jeho olejů, velmi uhlazený a působí na mě příjemněji než veledíla Salvadora Dalího. Navenek tichý, uvnitř neuvěřitelně bohatý.

Focení nebylo povoleno a Albertina to měla dobře ošéfované, přestože se v sálech motaly davy lidí, takže vám nepřinesu autentické fotky z výstavy, nicméně to vůbec nevadí – díla Reného Magritta jsou natolik profláknutá, že spoustu z nich už určitě znáte a dají se snadno dohledat na internetu. Světoznámý Syn člověka tam sice ještě s pár dalšími známými obrazy chyběl, ale na oplátku jsme mohli obdivovat:

Magrittovi muži: uhlazení, gentlemani, nečitelní

Noční pták, 1928
Ohrožený vrah, 1927

“Magritte byl fascinován detektivkami jako např. Fantomas, což korespondovalo se surrealistickým zájmem o takzvané “dno duše” a vše, co bylo proti civilnímu pořádku.”

Návrat plamene, 1943
Golconda, 1953
Poutník, 1966
Intimní přítel, 1960

Magrittovy ženy: něžné, krásné, rozpolcené

Svoboda mysli, 1948
Reprezentace, 1937
Megalomanie, 1948
Věčně zřejmé, 1948
Prespektiva: Davidova Madame Récamier, 1951

originál k Magrittově perspektivě:

Magrittova svoboda: “Jsme obklopeni záclonami.”

Velká rodina, 1963
Klíč k polím/ke hřištím (The Key to the Fields), 1963
Hrad v Pyrenejích, 1962
Skleněný klíč, 1959
Budoucnost soch, 1937


Magrittovy objekty:

Přikovaný čas, 1938
Posluchárna
Okouzlující místo, 1953
Hrobka zápasníka, 1960

Slova & obrazy – studie, 1929

Zrada obrazů, 1935

Objekt není natolik připoután ke svému jménu, aby mu někdo nedokázl najít lepší jméno.
Existují objekty, které jméno nemají.
Někdy se stává, že jméno objektu nahrazuje obraz. Slovo může nahradit objekt v realitě.
Co se týče maleb, slova zde jsou ze stejného materiálu jako obrazy.
Jakýkoliv obrys může nahradit obraz objektu.
Někdo si může myslet, že za určitým objektem existují ještě objekty další.
Neurčité tvary mají stejně důležitý význam jako ty precizně vyvedené.

Užití mluvy, 1928
Interpretace snů, 1935
Toto není kousek sýra, 1963

“Nenávidím svou minulost a nenávidím i minulost ostatních. Nenávidím rezignaci, heroismus v profesích a všechny povinné příjemnosti. Nenávidím dekorativní umění, folklor a reklamy. Nenávidím pach naftalenu a tématičnost přítomnosti,. Mám rád jemný humor, pihy, dlouhé vlasy na ženách, smích dětí, dívku, běžící ulicemi. Přál bych si pravou lásku a nemožné. Toužím po přeludech.” – René Magritte

Dalí·Joies

39 božských šperků ze zlata a drahých kamenů a 27 návrhů a náčrtů, které stály u zrodu klenotů z Dalího kolekce mezi lety 1941 až 1970. Směr: Figueres, Teatre Museu Dalí. Míra údivu: čelist vypadnutá z pantů!
Oko času. Ull del Temps. 1941. Brož. Platina, diamanty, rubíny. Když se o tomhle extravagantním klenotu Dalí zmiňoval, řekl k němu: “Nikdo nemůže uniknout času ani jej změnit. Oko vidí současnost a budoucnost.”
 

Rubínové rty. Llavis Rubí. 1949. Brož. Zlato, rubíny, perly. “Básníci každého věku a ze všech zemí píšou o rubínových rtech a zubech jako perlách,” prohlásil Dalí.

Korzetový prsten. Anell Cotilla. Zlato, perly, diamanty.

Královské srdce. Cor Reial. 1953. Zlato, rubíny, safíry, akvamaríny, smaragdy, peridoty, granáty, ametysty, diamanty a perly. Dalího maminka se ho v dětství často ptala:”Co chceš, srdíčko?”

Živá květina. La Flor Vivent. Zlato, diamanty.

Srdce – granátové jablko.

Plástvové srdce. El Cor en Bresca Mel. Zlato, rubíny, diamanty. “V srdci každé ženy je aspoň trocha sladkosti,” tvrdil Dalí.

Telefonové náušnice. Zlato, rubíny, smaragdy.