Muzeum Internačního tábora

Doporučuji všem takováto místa navštívit. Historie je někdy dost krutá hlavně k nevinným lidem a na to se nemá zapomínat! Vzhledem k tomu, že zde bylo za války i naše pribuzenstvo, děkujeme všem!!, kteří tento (I jiné památníky) buduji, udržuji a připomínají historické události! A děkujeme paní průvodkyně za informace obsáhlý a vyčerpávající výklad! Moc hezké a poučné.

Je to kus historie která se nemůže nechat zapomenout

Je to smutné když se naše vrchnost o to místo nezajímá na rozdíl od toho prasečáku!

Jsou místa, která nejsou úplně veselá. Toto je jedno z nich. Nicméně patří do kategorie která nemůže a ani nesmí být v našich myslích potlačena. Připomíná nám, že nebylo vždy na světě jen veselo a přesto se našli lidé, kteří to měli potřebu změnit. Aby bylo tak, jak si to užíváme dnes. Je to jakési memento Mori, mrak na jinak blankytně modrém nebi. Čas od času je nutné si připomenout, že stačí kriticky málo a všechno hezké, se promění v špinavou šeď. Je to místo, které říká:zastav se na chvíli

Místo, kde se mísí přítomnost a historie.A místo, kde se lze poučit z chyb, které lidstvo v minulosti provedlo.Historicky zde bylo několik období, která místo vytvořila, ale nejznámější je historie spojená s protektorátem, druhou světovou válkou a situaci po atentátu na zastupujícího Říšského protektora Reinharda Heydricha. Zde byli vězněni příbuzní lidí, kteří byli v exilu, aby se zamezilo možnostem plánování dalších atentátů - potencionálním atentátníkům po uvěznění příbuzných chybělo zázemí, co by jim pomohlo s realizací. V lágru se nacházela tak třeba i dcera Anny Malinové a Josefa Gabčíka.Zároveň se zde nacházelo i menší zastoupení osob židovského vyznání, kteří byli později transportováni.V místě vznikla v této složité době jedinečná kultura, kterou nám umožňuje poznat muzeum památníku.Samotný areál je dodnes využíván, a je tak možné jej projít a prohlédnout si místa, která psala dějiny

Místo, o kterém jsme vůbec nevěděli. Znali jsme Lety, Lidice a Ležáky, všechny místa jsme s památkou navštívili. Pořád nechápu, jak si někdo může říct, že je někdo méněcenný a tohle způsobit.

Muzeum je malé, ale byli jsme tam téměř 2 hodiny, paní průvodkyně hovořila velmi poutavě. V první místnosti se promítá krátký dokument, v další místnosti je samotná expozice. Díky, že se někdo o takové místo stará.

Naše historie si takové místo zaslouží.

Budovy, které v dřívějších letech sloužily jako uprchlický tábor pro běžence, starobinec a chudobinec,následně i jako četnická stanice i s byty pro četnictvo byly od 17.září 1942 využívány jako internační tábor pro občany židovského původu a politické vězně.

Muzeum či památník má omezenou otevírací dobu. Venkovní část je volně přístupná z parkoviště u hlavní cesty.Vnitrni je pak otevřeno jen přes sezonu. Paní průvodkyně je místní rodačkou a tak výkladu přidá na autenticitě. Po výkladu shlednete film a v druhé části budovy pak model lagru a různé artefakty, které patřily k životu zde.