Literární hitparáda 2020 a čtecí předsevzetí

Minulý rok přál čtení snad jako žádný jiný. Každý z nás měl jiné strategie, jak se vyrovnat s tím, co rok 2020 přinesl, ať už četl nebo ne. Ale slovy jednoho psychologa/psychiatra v článku ke zvládání pandemie, který se mi bohužel nedaří teď najít: “Čím náročnější situace, tím “jednodušší” způsoby jejího zvládání.” I když jste patřili mezi šťastlivce, kteří o svou práci či nedejbože blízké nepřišli a vaším jediným problémem bylo, jak oddělit práci od soukromého života na home office, neznamená to, že byste měli menší “nárok” na depku, úzkost či jejich kamarády než ti, kteří takové štěstí neměli. A že by rok u telky nebo u Netflixu byl nutně promrhaným rokem.

Já se minulý rok opět uchýlila hlavně k young adult fantasy (no dobře, nebudu kecat: ráda čtu YA fantasy i tak), a docela dobře to odráží mé potřeby v karanténě: spadaly do hájemství nadějných (i když fiktivních) mladých lidí, šťastných konců, touhy objevit nové zajímavé světy, kam se dá uniknout, a hlavně nenáročného odpočinku. Ačkoliv ovšem YA fantasy posloužilo svému účelu, ne všechny (čti skoro žádné) knihy z tohoto žánry zvládly vyšplhat do mých top několika, které si z minulého roku budu pamatovat a chtěla bych se k nim vracet.

S tím souvisí i jedno z mých předsevzetí na rok 2021. V posledních letech jsem k četbě přistupovala hlavně jako k odpočinkovému koníčku, ke konci roku jsem však byla opět unavená i z toho neustálého odpočívání a dušička zatoužila po trochu “solidnější” krmi. Přestože do YA fantasy spadá nemálo mých absolutně nejoblíbenějších knih, které pomáhaly formovat to, čeho si v literatuře vážím, rozhodla jsem si v příštím roce dopřát více děl z “dospělé” literatury, a to i takových, která mě tématem dvakrát nelákají nebo bych po nich hned nesáhla. Konkrétně bych si chtěla přečíst i alespoň jedno klasické dílo, jinak řečeno povinnou četbu, ze staršího období než 20. století.

Ale dost řečí a plánů – pojďme už k té literární hitparádě roku 2020.

(Bez pořadí; kliknutím na název se dostanete na web nakladatele)

Temple Drake: NVK

EN. Vydal Other Press, 2019

První kniha, kterou jsem v roce 2020 přečetla a zanechala na mě solidní dojem (i když jsem recenzi na ni napsala až o půl roku později, ou jé!). NVK vyšla pod hlavičkou nezávislého vydavatelství Other Press a její šarm spočívá nejen v temné, depresivní, ale zároveň sexy atmosféře, ale taky v zajímavém výběru prostředí a postav a ve strohém způsobu vyprávění, který tu atmosféru, stejně jako nečekané záblesky poetičnosti, nijak neoklešťuje. Více ve výše zmíněné recenzi.

Naomi Novik: V zajetí zimy

Přeložila Anežka Dudková. Vydal Host, 2020

Na přelomu minulého roku jsme byli o pořádnou zimu ochuzeni – co to plácám, vždyť pořádná zima už nebyla kolik let (a můžeme si za to sami). Čtení knih, odehrávajících se v zimě, jsem si tak o to více užila. Naomi Novik vyniká darem převyprávět pohádky stylem adekvátním pro 21. století s přesahem do některých společenských témat (která mohou být zároveň aktuální) a zachovat přitom to pohádkové kouzlo. Ve V zajetí zimy sledujeme příběh židovské dívky Mirjem, která se rozhodne zaujmout místo v rodinné linii lichvářů potom, co její otec není schopný vymáhat pohledávky. Jejich rodina je tak nejen terčem rasistických poznámek, ale také posměchu okolí, nemluvě o tom, že pomalu nemají co jíst. Mirjem ke svému překvapení zjistí, že jí práce lichvářky nejen jde, ale dokonce se jí podaří doslova proměnit stříbro ve zlato. Což přitáhne pozornost nezvaných hostů… Mimo Mirjem sledujeme i příběh Iriny, přehlížené dcery bohatého kupce, jíž se podaří ke své smůle provdat za mladého cara. K její smůle proto, že takového manžela by nechtěli ani v pekle. Je fascinující sledovat Mirjem úplně stejným dílem jako Irinu – střídání pohledů tady není až na pár výjimek něco, co by čtenáře obtěžovalo, protože s napětím sledujete všechny až do samého konce. Nenásilné feministické ladění celé knihy je pak už jen třešničkou na dortu.

Olga Tokarczuk: Běguni

Přeložili Pavel Peč a Petr Vidlák. Vydal Host, 2018

Na začátku roku, kdy jsme nikdo netušili, co přijde, jsme v práci založili knižní klub. Vykopávací knihou byli Tokarczukové Běguni, protože bez možnosti svobodně cestovat by naše pracoviště ani neexistovalo. A řeknu vám: Čekala jsem různé věci, ale tohle ne. Běguni mají neobvyklou formu – bylo to jako nacházet různé útržky deníku, příběhů a zápisků a skládat je dohromady. Tak jako v životě některé vytvoří určitý tvar, mají začátek a konec, jiné ne. Jsou utnuty v půlce, sotva se trochu rozběhly a autorka už je nám trhá z rukou. Holt ne vždy člověk dostane na všechny otázky, které ho napadají, odpověď, a ne na všechny odpověď existuje. Vzala jsem si knížku na služební cestu ještě, než Covid udeřil s plnou silou, a v kontextu toho, že jsem se v posledních letech taky často žila z příručního zavazadla, Běguni získali jiný rozměr. Skvěle tomu napomáhal i formát, kdy člověk nemusel vzpomínat na to, co se stalo minule, ale mohl číst každý krátký text tak, jak měl čas – ať už v tramvaji nebo během osmihodinového letu.

Amazon Forward Collection

Chválu na Forward, sbírku sci-fi povídek/novel vybranou spisovatelem Blakem Crouchem a vydanou Amazonem, jsem viděla na Goodreads nějaký ten čas zpátky. Vzhledem k tomu, jaká jména se ve Forward objevují, jsem moc dlouho neváhala a rozhodla se vyzkoušet ty příběhy, ze kterých byli všichni nadšení nejvíc.

Blake Crouch: Summer Frost

V příběhu kurátora kolekce je hlavní hrdina, herní vývojář Riley nadšen z toho, když jedna z postav v jeho hře začne ukazovat svobodnou vůli. Maxine byla původně vytvořena jen k tomu, aby na začátku hry zemřela. Místo toho však smrti unikne a začne zkoumat možnosti světa, do něhož se “narodila”. Její “otec”, fascinován jejím pokrokem, pak extrahuje její kód, aby jí mohl věnovat více času. Jenže kdo koho doopravdy utváří? Kdo je čí obětí? A co pro člověka znamená svobodná vůle?

N. K. Jemisin: Emergency Skin

Příspěvek od hvězdy současné fantasy si klade otázku, co by se stalo, kdyby se nám opravdu “podařilo” zničit naši planetu. Bezejmenný hlavní hrdina se vydává na Zemi, aby sesbíral nějaké informace a vzorky z dávné domoviny, kterou lidstvo opustilo. Je varován, že uvidí zničené ekosystémy, mrtvou zemi a to, co se stalo z těch, kdo neměli tolik štěstí a neodletěli předtím, než se Země zhroutila. Jediným společníkem mu má být umělá inteligence v jeho uchu, která je zároveň i jeho jediným zdrojem informací. Ale jsou ty informace spolehlivé?

Amor Towles: You Have Arrived at Your Destination

Jak bude vypadat péče o děti v budoucnosti? Mladí rodiče Sam a Annie chtějí dát svému dítěti ty nejlepší možnosti a příležitosti, aby nestrádalo ve světě, který je čím dál tím víc výkonově a konkurenčně orientovaný. Právě pro takové je tu klinika Vitek, která se specializuje na “genetické vylepšování”. V ní si rodiče mohou vybrat, jaké rysy či vlastnosti u svých dětí chtějí zvýraznit či naopak potlačit, a tím ovlivnit i to, jaký život jejich dítě povede. Na rozdíl od ostatních příběhů ve Forward kolekci mi ale scházel trochu silnější závěr, který by odpověděl na některé z otázek, jimiž se Towles (autor Gentlemana v Moskvě a jiných) tady zabývá.

(Tip: Pokud se vám tyto povídky líbily, můžete dále vyzkoušet The Last Conversation od Paula Tremblaye. Je to jeden z nejoceňovanějších příspěvků do Forward sbírky s hororovým podtónem. Jako bačkora jsem si zatím netroufla, ale podle ohlasů na internetu to vypadá, že pokud se do Last Conversation rozhodnete investovat, neprohloupíte. Ocení zejména fanoušci Black Mirror.)

Pavel Bareš: Meta

CZ. Vydal Host 2020

Superhrdinský příběh v českém prostředí, ale takový, o jakém jste ani nevěděli, že ho potřebujete. Superhrdinové 21. století nebojují proti zlu v elastických oblečcích a barevných pláštěnkách. Lid si totiž žádá něco lepšího: zábavu. A jestli na úkor jiných, co je nám po tom?

Vynikající počin, který bych doporučila i nemilovníkům fantasy a sci-fi. Zvláště se mi líbilo, jak autenticky a empaticky se autorovi podařilo ztvárnit hlavní hrdinku, (ne)typickou vysokoškolačku, a téma stalkingu a obtěžování. Zapůsobila na mě taky ta dystopická, creepy atmosféra pozorování – pozorovat a být pozorován – na níž jsme zvyklí vydělávat. A ten závěr? Ten mě načapal nepřipravenou.

Josiah Bancroft: Cesta do Babylonu

Přeložil Aleš Drobek. Vydal Host, 2019

Tady trochu budu podvádět, protože Cestu do Babylonu ještě nemám dočtenou, ačkoliv mi chybí už jen kousíček. Myslím ale, že už teď můžu říct, že je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem minulý rok četla. Text je příjemně hutný; ti, co mají málo trpělivosti nejspíš neocení, kolik času autor věnuje vykreslení scén a postav. Vězte ale, že jsou opravdu hezky promyšlené, a Bancroftův svět tak stojí na pevných základech. Babylonská věž, ač neživá, je tu rovnocenným hráčem stejně jako hlavní hrdina nebo lidé, které po cestě potká. A když už zmiňuju toho hlavního hrdinu, nezanedbatelným plusem je i uvěřitelný vývoj, jak se z prudérního venkovského učitele díky ztrátě ideálů a působení věže stane… to, co se z něj stane. Právě díky knihám jako tato (a ne 1000 variacím na Tolkiena) mám ráda fantasy – protože posouvá hranice naší představivosti, aniž by přitom nepřestala sdělovat pravdu. Už teď se moc těším na pokračování.

Čestná zmínka:

Siri Pettersen: Trilogie Havraní kruhy

Přeložila Jitka Jindřišková. Vydal Host 2016 – 2017

A nakonec vynikající knižní série, kterou jsem sice přečetla dřív, ale když jsem ji četla letos znova, neztratila nic ze svého kouzla, ba naopak. I tato série je jedna z těch, díky nimž mám fantasy tak ráda. Čerpá ze severské mytologie a kromě této svěží inspirace jsem si ji užila taky díky tomu, že ač je určena spíše mladšímu publiku (young adult), neztrácí svou podstatu a kouzlo ani pro dospělé čtenáře, spíš naopak. Rusovlasá Hirka, jejíž příběh začíná na okraji společnosti a přivede ji do světů, o nichž její lidé neměli ani potuchy, za ty tři knihy zažije obrovské změny – nejen ve světě, který zná, ale i v tom, jak zná sama sebe. Od vyvrhele, který se straní společnosti a utíká před ní až k někomu, kdo dokáže nazřít své schopnosti, využívat jich a kdo nakonec nachází své místo… Sledovat její dobrodružství a jak se postupně vyvíjí, bylo zkrátka strašně uspokojivé, ať už z hlediska napínavosti nebo výborně odvedeného řemesla jak autorkou, tak překladatelkou.

A co se umístilo na předních příčkách u vás?

(Teď, když se na to dívám, to vypadá, jako kdybych dělala propagaci Hostu. Což (bohužel) nedělám; prostě se stalo, že jsem po jejich knížkách minulý rok sahala více než po jiných, a zrovna se mi strefily do vkusu. Ačkoliv vzhledem k tomu, že je Host známý svou kvalitní produkcí, se není čemu divit.)