Píše se rok 2012. V Šanghaji v potemnělém klubu, kde blikající světla malují lidem na obličeje grimasy, se setkávají Zhang Guo Xing, výkonný ředitel jedné firmy, a finská dívka jménem Naemi. Přeskočí mezi nimi jiskra, která by mohla zapálit celý věžák a milostná aféra na sebe nenechá dlouho čekat. Vidím, že někdo vzadu začíná zívat, ale radím vám s tím ještě chvíli počkat. Podobně jako hlavní hrdinové totiž při čtení NVK dost možná zjistíte, že věci nejsou takové, jaké se zdají být. A důvody, proč si je každý z hrdinů nechává pro sebe, vás přinutí číst dál.
NVK má hodně silných želízek v ohni. Zaprvé už zmíněná Šanghaj – neobvyklé místo pro děj prózy ze Západu, zvláště taky proto, že autor metropoli a životní styl jejích obyvatel soudě podle kvality pozorování zná jako svoje boty. Díky tomu se vyhnul dávno překonaným stereotypům a čtenář má pocit, že je ve skutečné Šanghaji 21. století, nikoliv v nějaké dávno mrtvé minulosti nebo něčí špatně vyrešeršované romantické představě.
Zadruhé, způsob psaní a temnou atmosféru plnou napětí. Eros a Thanatos, ač jmenované explicitně jen místy, se tady otírají přesně na té hranici nebezpečného a sexy, co charakterizuje dobrý noir, ale nikdy ne vulgárního nebo nedejbože nechutného. Způsob, jakým se Temple Drake vyjadřuje, by se dal připodobnit k vyváženému, naostřenému noži, který zachycuje jemné a zároveň důležité detaily v jednom říznutí. Už od začátku jste si jistí, že se stane něco špatného, a visí to nad vámi jako balvan, ale nedokážete definovat, co. A když k tomu konečně dojde, nijak se vám neuleví – ta těžkost, temnota zůstane, protože se vlastně tolik nezměnilo. Poněkud rozvážnější tempo příběhu jen přispívá k jeho zádumčivosti. Pozorujeme hlavní hrdiny, kteří po tom prvotním setkání pokračují ve svém obvyklém tempu života, avšak ono setkání a to, co z něj následně vzejde, plní jakékoliv kousek po kousku jejich volný čas tak dlouho, dokud jím nejsou úplně stráveni.
Zároveň tam je ovšem určitý poetický aspekt, který tuhle těžkost zkrášluje a trochu odlehčuje – scéna s vázami v muzeu, čas, strávený na cestě do práce, který jeden z hrdinů využívá pro bezcílné bloumání myšlenkami, ten skleněný bazén v Holiday Inn… Není to celé jen zkáza a zmar.
Zatřetí, hlavní i vedlejší postavy, které mi připadaly příjemně plastické a lidské (i když některé se mezi lidi úplně nedají počítat) a líbilo se mi, jak si autor vyhrál s některými jejich rysy, které je činily zajímavými.
Začtvrté, ten záblesk toho, jak se věci doopravdy mají, téměř u konce příběhu – to byl jeden z nejsilnějších momentů, který mi nahnal husí kůži. Zvláště taky proto, že jsem to četla sama doma v noci.
Zapáté, líbilo se mi originální pojetí dobře známého (a pro mnohé čtenáře úplně passé) motivu. Někdy jsme sami ti, kdo si ubližují nejvíc, a někdy se to stane až příliš naší součástí.
Na druhou stranu patřil mezi slabší části konec. Pomalu budované napětí v průběhu knihy jakoby vás navádělo na obzvlášť chutný závěr, kdy všechno vyvrcholí v nějaké vypjaté scéně. To se tu bohužel ovšem nestane, a jedna z dějových linek, která přetne tu hlavní právě na konci, mi připadala až příliš volně navázaná – tak trochu deus-ex-machina. Veškeré napětí tak opadne a čtenář zůstává zmatený, proč se věci staly zrovna takhle a ne jinak.
Na Goodreads NVK vehementně doporučovala jedna blogerka, kterou sleduji, a znělo to přesně jako něco na temné večery na začátku roku. Jsem ráda, že jsem nebyla zklamaná, a že jsem pár nocí usínala s příjemným mrazením v zádech. Pokud hledáte něco na temné studené večery, nebojíte se trochy nadpřirozena a čtení v angličtině, pak vám NVK bude dobrou přítelkyní.
Hodnocení: *** a půl
Temple Drake: NVK
Other Press, 2019Koupit na Amazonu (Kindle) nebo Book Depository
H s n m 