Dva tisíce devatenáct, na cestě

Jeden ze způsobů, jak shrnout uplynulý rok, je tento:

(Kliknutím na hranatou ikonku v šedé liště vedle názvu mapy rozvinete legendu)

Cestování totiž v minulých 365 dnech neplánovaně zaujalo v mém životě takové místo, že málem neuplynul měsíc, abych si nebalila kufry a odlétala – ať už na sever, jih, východ nebo západ. Můžu teď s klidným srdcem potvrdit, že metoda roličkování vážně šetří prostor, a že batohy Cabin Zero si svou pověst zaslouží. 🙂

To samozřejmě v roce 2019 nebylo všechno. Stala se spousta věcí, jak v práci, tak v legraci, a i když to tak nejdřív nevypadalo, nakonec všechno tohle bylo pozitivní.

Zvláště druhá půlka roku, kdy jsem se konečně přinutila čelit samotě a odškrtnout pár dlouho odkládaných cílů, je ta, která mě naplňuje radostí – a taky trochou hrdosti, protože se podařily samé důležité věci.

Jsem vděčná za všechno, co letošek přinesl – za možnost podívat se tolikrát do světa, za uvědomění si, co dává smysl a co ne, za jasnější povědomí o tom, kudy dál, za návrat k činnostem, které mi dělají radost, za blízké, kteří zůstali blízko anebo kteří přišli, za domov a pocit domova.

Na prahu nového roku bych vás proto ráda pozvala na krátkou cestu strojem času po uplynulých 12 měsících, kdy Malíř na půli cesty odpočíval, nicméně jeho autorka v zákulisí pobíhala po všech čertech. Prosím, nastupte si a přijměte skleničku šampaňského. Doufám, že rok se dvěma dvacítkami má pro nás na skladě jen to nejlepší, a že bude konec staré dekády a začátek nové časem splněných přání. Chin chin!