Během té doby, kdy jsem kašlala na blog a pobíhala po venku, se stala jedna věc – a to, že jsem našla fiktivní svět, který odkud se mi nechtělo odejít. Lépe řečeno svět a postavy, které v něm žijí. Oboje tak dobře napsané, že stačí zavřít oči, vykročit – a ocitli byste se v jeho ulicích, cítili jeho zápach, slyšeli zvuky, kterými žije, a za rohem byste vrazili do jedné z postav, jíž stačí málo, aby se stala člověkem z masa a kostí, a vystoupila by ze stránek. Fantasy literatura tvoří většinu toho, co běžně čtu, ale už hodně dlouho jsem neviděla, že by autor zvládl vybudovat svět a osídlit ho tak, aby byl uvěřitelný a vícerozměrný a neomezoval se na vágní popisy a vykrádání klasických děl žánru. U fantasy, určeného pro dospívající čtenáře, to platí dvojnásob. Nicméně Leigh Bardugo se to podařilo. Poznáte sice, čím se nechala inspirovat, ale vdechla tomu jiskru, že oheň už hoří sám. A vzhledem k tomu, jaké popularitě se ve světě těší a jak napjatě jsou její knížky očekávány, je jasné, že jsem svodům tzv. Grišaverza (grišovského univerza, grišovského světa; EN: Grishaverse) nepodlehla sama.
Spousta čtenářů si Bardugo zamilovalo už díky trilogii Griša – Světlo a Stíny, Bouře a vzdor, Zkáza a naděje (u nás Fragment 2017, 2018). Během ní sledujeme osud Aliny Starkové, která je díky svým výjimečným schopnostem předurčená zachránit svou domovinu před vládou temnoty v podobě Vrásy stínu a jejího stvořitele, Temnyje. Zatím jsem na začátku poslední knihy, ale nejedná se o nic, co by tu už nebylo tisíckrát předtím – jeden vyvolený, boj dobra a zla. Zív. Obsahem vyprávění odpovídá cílové skupině – young adult, dospívající. Alina i ostatní postavy se chovají úměrně svému věku (je jim cca 17) a neúměrně tomu, co si dle příběhu měli zažít a co by je tím pádem mělo formovat. Alina si hraje na princezničku v nevhodných chvílích před nevhodnými lidmi, přátele sbírá a odhazuje jak na běžícím páse, ve chvílích ohrožení nemá nic lepšího na práci, než přemýšlet nad podobně dětinským chováním svého přítele Mala a nad tím, jestli se teda líbí tomu, tamtomu a ještě támhletomu. A protože bez toho by to asi nebyl správný YA příběh, hodíme do toho idiotský milostný trojúhelník. Zbytečně hodně prostoru se věnuje špatně napsaným postavám, když přitom mně osobně přijde zajímavější svět, ve kterém se příběh odehrává, Alininy schopnosti (se kterými má tedy spasit ten svět, ale skoro o nich nic nevíme), grišové jako takoví, apod.
Naštěstí to tady můžeme shrnout větou “každý nějak začínal”. Kdybych měla hodnotit autorčiny schopnosti jen podle Griši, za 5 minut by bylo hotovo s verdiktem „průměrná YA fantasy romance“. Jenže to by byla hrozná škoda. Protože další příběhy, které do světa, nastíněného v trilogii, zasadila, jsou kvalitativně na úplně jiné straně spektra. Autorce se podařilo od jedné knihy k druhé zlepšit o 80%, což je neuvěřitelné.
Hlavní dějová linka Šesti vran (Fragment, 2017) je o nejtroufalejší loupeži v historii celého grišovského světa. Světlo boží totiž spatřila nebezpečná droga, která zcela mění grišovské schopnosti. Protože něco takového by převrátilo všechno známé vzhůru nohama a skončilo masivní válkou, dostane Kaz Brekker, kanálová krysa z Ketterdamu, za úkol přivést tvůrce drogy k zadavatelům tohoto úkolu. V případě úspěchu ho čeká pohádková odměna, v případě neúspěchu nemá co ztratit a nikdo ho doma postrádat nebude. Kaz se do toho samozřejmě nemůže pustit sám, a tak s sebou nabere skupinu lidí „každý pes, jiná ves“, o kterých by nikdo nikdy neřekl, že by se jim mohlo kdy podařit prolomit do nejstřeženějšího objektu na světě. Naštěstí a naneštěstí jsou ne všechny věci takové, jak vypadají. S následky tohohle úkolu a s bojem za svoje místo ve světě, kde se nikdo s nikým nemazlí, se Kaz a jeho parta vypořádávají v druhém díle, Prohnilém městě (Fragment, 2018).
Na adresu téhle duologie můžu říct jen superlativy. Nejen, že jsou příběhy skvěle promyšlené a Bardugo zachází s napětím a různými nečekanými zvraty jako zručný šéfkuchař s kořením, ale její práce s postavami a s budováním světa, ve kterém žijí, se úžasně rozvinulo. Každý z Vran i všech, kteří s nimi nějak přijdou do činění, ať už nepřátelé či spojenci, jsou lidé z masa a kostí – mají vlastnosti, které milujeme a vlastnosti, za které bychom jim nejradši vrazili. Chovají se a uvažují autenticky jako ti, za jaké je prohlašuje. Bardugo tentokrát víc ukazuje než říká, což není vůbec snadné. Dokonce zvládá udržet koherenci vyprávění, i když příběh sděluje ústy šesti (!) hlavních postav. Všechno má najednou víc rozměrů a je radost si to jako čtenář ohmatat a prozkoumat, protože je to tím pádem mnohem uvěřitelnější. Přitom, navzdory vší komplexnosti, příběhy neztrácejí spád a dialogy život, takže člověk zjistí, že když otáčí stránky, třesou se mu ruce vyčerpáním a očí má podlité krví a pálí, protože prostě strašně dlouho nedokázal přestat. Já osobně jsem hned po přečtení knihy přečetla ještě jednou, abych si ji více vychutnala a dokázala líp pojmout, co všechno se v nich odehrává. A jsem si jistá, že až se k nim vrátím za nějaký čas, najdu něco, čeho jsem si napoprvé ani napodruhé nevšimla, a stane se to i počtvrté, popáté, a tak dál. V případě českého vydání je ale nutno zmínit, že zážitek dost kazí odfláknutá redakční práce – Šest vran by si zasloužilo nejen další korekturu, ale nejlépe i nový překlad.
Další věc, kterou musím zmínit, je Trnitá řeč (Fragment, 2018). Bardugo se nechává inspirovat nám známými pohádkami a legendami, a výsledek – sbírku krátkých příběhů – zasazuje do každé ze zemí Grišaverza.
Každá z pohádek má tu určitou kvalitu, která je dělá pohádkami – dotýká se archetypů a témat starých jako lidstvo samo. Nicméně, než začnete ztrácet zájem, protože váš mozek automaticky začne dosazovat pokračování děje tak, jak ho zná z našich pohádek – princ musí splnit tři těžké úkoly, aby si zasloužil princeznu, kterou v životě neviděl, ztracený sirotek vejde do chalupy, kde bydlí čarodějnice – události přehodí výhybku a vy tak zjistíte, že se řítíte do úplně jiných končin. Do končin, kde to dává větší smysl, protože si někdo kladl otázky a přemýšlel nad nimi; do končin, kde se vám taky mnohem víc líbí, i když jsou často velmi temné. To všechno na pár stránkách.
Jsou spisovatelé, kteří válejí v dlouhých vyprávěních, spisovatelé, kteří nejvíce září v krátkých příbězích, a pak je velice omezená sorta těch, kterým se daří oboje. A Bardugo rozhodně patří k té třetí skupině. Na malém prostoru se jí daří zachytit všechno důležité snad ještě lépe než na několika stech stranách. Jak v originále, tak v českém překladu (který je o mnoho lepší než duologie Šest vran) vás kromě samotných příběhů okouzlí taky grafické zpracování (knihy Bardugo jsou obecně pastvou pro oči a ozdoba každé knihovny), kde se ilustrace proplétají s textem a dávají vzniknout nádherným celkům.
Díky všemu tomu je každá její kniha napjatě očekávána a ani známí spisovatelé jako Lev Grossman nebo Stephen King nešetří chválou. Za dva týdny u nás – po rekordně krátké době od data původního vydání – vyjde Zjizvený král, další příběh ze světa grišů, tentokrát zaměřený na všemi oblíbeného krále a korzára. Očekávání tím pádem nejsou vůbec malá. Je možné udržet si tak vysokou úroveň v tolika knihách, které někdo napíše za tak krátký čas? To uvidíme v říjnu. Já už jsem každopádně svou předobjednávku odeslala.
H s n m 