Sthlm, ml

Už jsou to tři roky, spíše čtyři.

Tehdy jsem neměla s sebou kloudný foťák a tak nezbývalo než se pokusit vrýt si ty obrazy do paměti. Možná proto si je pamatuju, jako kdyby to bylo před půl rokem. (Zato si nepamatuju, co jsem doopravdy dělala před půl rokem.)

Pamatuju si:

Kontrast mezi elegantní, chladnou tváří na povrchu (byl únor) a veselými barevnými obrazy v podzemí. Doslovný i alegorický výklad, nabídněte si. Hlas, který mechanicky vyjmenovával: Stadion, Tekniska Högskolan, Universitetet… Chybí mi zvláště ten jazyk jako takový, podivně libozvučný. Neučila jsem se ho, protože by nikdy nezněl tak jako tam, z těch určitých úst.

T-Centralen s nádhernými modrobílými malbami květin, které moc nešly vidět přes všechny ty davy, hrnoucí se ze všech směrů.

Universitetet a její kachličková mapa ukazovala, že jsem doma mimo domov. Cider za 20 kronor, no neber to! (Nebo to snad bylo dokonce ještě míň?)

V Tekniska Högskolan vlak vjížděl do bouřkových, dynamických výjevů, jako kdyby se kolem skály rozevíraly a vzduch křižovaly blesky…

Mapa zůstala v mé hlavě přesná, jen jsem litovala, že nemám víc času, abych ji rozšířila o spoustu dalších míst, protože stockholmské metro je jedna velká, rozlehlá galerie, živější než výstavní síně na povrchu. Ale ten krátký čas tehdy jsme i tak využily na 200% a to, co jsem si z něj odnesla je stejně vzácné jako obrazy, které se váží k červené, modré a zelené lince.

Doufám, že se co nejdříve vrátím, s pohodlnějšími finančními a časovými možnostmi. Že objevím nové výjevy a prostory a že prochodím ty, které si tak pamatuju. Ale hlavně doufám, že nové zážitky a vzpomínky nevymažou a nesplynou s těmi starými.

Pro interaktivní mapu a informace k některým zastávkám zajděte na Expedia.se, Undeground Art.