Minulý týden jsme oslavili konec (poměrně divokého) roku ohnivé Opice a nástup ohnivého Kohouta. Všichni hvězdopravci a šarlatáni předpovídají klidnější dny než ty, co jsou za námi, tak se nechme překvapit; mezitím si můžeme zpříjemnit chvíle s tímto návrhem kostýmu od Marca Chagalla.
Umělec, známý svými snovými, magickými výjevy milenců a pestrým výtvarným vyjádřením, v němž se ozývá vliv jeho židovských kořenů, ho nakreslil v roce 1942, rok poté, co emigroval s rodinou do Ameriky. Choreograf Ballet Theatre of New York Léonide Massine Chagalla požádal, aby navrhl scénu a kostýmy pro představení Aleko, které mělo baletně ztvárnit Puškinovy Cikány právě s choreografií Massina a hudbou Pjotra Iljiče Čajkovského.
Chagall měl sice nějaké zkušenosti s divadelní scénou z Ruska, avšak Aleko byl jeho první balet, díky němuž zároveň mohl navštívit Mexiko. Tam ho ihned nadchlo místní pestrobarevné umění a inspirovalo ho k barevné práci na scénách, kterou celou udělal během pobytu. Zároveň v Mexiku vytvořil čtyři velká pozadí a kostýmy nechal ušít mexickými švadlenami.
Premiéra baletu 8. září 1942 sklidila značný úspěch; v publiku seděli známí malíři jako Diego Rivera nebo José Orozco, kteří chtěli vidět, jak si Chagall poradil s výtvarnou stránkou představení. Umělec sám se po konci baletu musel na pódium kvůli neustávajícímu aplausu nespočetněkrát vracet. O čtyři týdny později Aleko uvedla Metropolitní opera v New Yorku se stejně vřelým přijetím. Kritik Edwin Denby k tomu napsal:
[Chagallova práce] se proměnila v dramatizovanou výstavu obrovských maleb… Překonalo to cokoliv, co Chagall předtím dokázal na malířském podstavci, a byl to dechberoucí zážitek; takový, jaký člověk těžko očekává v divadle.
H s n m 