Polibek (Robert Délaunay)

Roberta Délaunaye možná znáte jako jednu z hlavních osobností umělecké avantgardy počátku minulého století. Spolu se svou ženou Soniou jsou považováni za zakladatele orfismu – pestrobarevného směru, který v sobě spojuje dědictví fauvismu a kubismu, jehož se stal odnoží. Orfismus představoval přímý most mezi kubismem a abstraktním uměním a jeho představitelé použitím živých barev, které zkoumali v nejrůznějších uskupeních, tak reagovali na monochromatické tendence v kubismu – a mohli by být považováni za svého druhu abstraktní expresionisty. S nimi ostatně sdíleli i duchovní, spirituální výmluvnost svých děl.

Délaunayova díla se vyznačují pulzujícími barvami a využitím optických poznatků té doby; zkoumal v nich vzájemnou souhru barev a světla, jednotlivé tóny a hloubku. Ačkoliv má tato kresba k abstrakci daleko, výrazné její barvy vskutku jsou. Téměř překypují ven z obrazu a díky práci se stínováním a strukturou vytvářejí dojem zářivého, chvějícího se pohybu. Jejich forma je zatlačena do pozadí.

I v ní se ovšem skrývá síla a dynamika. Vidíme dva lidi v intimní chvíli, ne nepodobné Rodinovým milencům z Pekla. Jejich idealizované podoby se zdají, že si vychutnávají své spojení plnými doušky. O koho ale vlastně jde? Je to muž a žena nebo dvě ženy? Co ty jemné rysy? A má s jejich pohlavím něco společného barevná symbolika? Nebo jde o vyjádření jiné formy napětí mezi protipóly?

Možná na tom vůbec nesejde, protože takovéhle chvíle prožíváme – nebo si přejeme prožívat – všichni. Bez ohledu na to, jací jsme nebo koho milujeme.

Délaunayův Polibek je takové malé rozloučení s uplynulým rokem, jehož barvami byly podle Pantone Rose Quartz & Serenity – poprvé dvě najednou a navíc v příkrém kontrastu, nikoliv jen jedna, jak bylo v historii firmy do této doby zvykem. Pro rok 2017 Pantone ohlásilo odstín svěžího zeleného hrášku. Tak ať je tedy lepší než ten předchozí.