Dopouštím se tady k vám jisté drzosti a arogance. Nejen tím příšerným titulkem, ale taky tím, že vás chci nalákat na knížku, kterou jsem teprve začala číst.
Když se nemusím učit nebo pracovat, ráda si přečtu něco, co souvisí s uměním a možností mu lépe porozumět. Protože si v zahraničí spousta autorů dobře uvědomuje, že veřejnost těžko naláká na zkostnatělé kunsthistorické žvásty plné jazykolamů, a protože tuto tendenci náš knižní trh taky zaregistroval, je čím listovat, když přijdu do knihkupectví a nemám chuť se zabývat drahými a špatnými životopisy umělců. Ano, knihy o umění nejsou jen Pijoan a soubory reprodukcí na křídovém papíře! Knihy o umění totiž mohou být nejen obsáhlé a nabité fakty, ale zároveň taky čtivé a přístupné. Nemusíte podezřívat autora, že si krkolomným jazykem na vás honí ego a ani se naopak bát, že by z vás dělal simplexní stvoření na úrovni améby. Knihy o umění mohou vypadat jako Na co se to vlastně díváme? od Willa Gompertze: strhnout vás jako dobře napsaný příběh, u kterého se učíte, aniž by vás něco bolelo.
Will Gompertz je bývalým ředitelem Tate Media a dlouho psal pro The Guardian a BBC. Zkušenosti v novinařině a komunikaci s lidmi zároveň s poznáním, kterého nabyl v umělecké sféře, zúročil v knize Na co se to vlastně díváme?, kde vás svižně a zábavně provede světem moderního umění, jehož počátky sahají dál, než si možná myslíte. Nechybí mu pokora, což dost oceňuju – není žádný kunsthistorik a umění nestudoval – má ovšem obrovský přehled a své vědomosti konzultuje s odborníky a propojuje je se sférami mimo samotné zobrazivé umění. Všechna díla jsou tudíž zasazená do kontextu – proč vznikla, jak vznikla, co na to kdo říkal, jak to pokračovalo dál, jak to může souviset s něčím, co známe teď – a vy na jejich pozorování získáváte najednou spoustu dalších úhlů pohledu.
Kontext, ze kterého umění každé doby vzniká, je tak šíleně obsáhlý a propojený, že není v lidských silách ho pojmout, a Gompertz, ačkoliv odvádí dobrou práci, se dotýká jen špičky ledovce. Ta špička je místy menší, než by se mně osobně líbilo, a knížka taky obsahuje méně reprodukcí, takže čtenář musí mít často po ruce strejdu Google, aby výklad dával smysl. Kompenzuje to ovšem mnohými klady, jedním z nejsilnějších je ta živost a přístupnost jazyka, kterým s vámi autor mluví. Je to člověk, který si moc dobře uvědomuje, že kdysi o umění taky nic nevěděl a spíš se ho děsil, který ví, čím musí běžný návštěvník procházet, když si čte příšerně nesrozumitelné textové doprovody k výstavám, a jak ztraceně se cítí, když se ocitne v prostoru, opanovaném konceptuálem. Žádný strach: Will Gompertz je spolehlivý průvodce, o kterého se může laik opřít. Je to člověk z masa a kostí, ne automat, a mám z něj pocit jako z oblíbeného učitele nebo strejdy, který dokáže proměnit výstavu ve fascinující exkurzi do jiných světů.
Takže pokud můžete, jděte do něj. Knížka dle mých měřítek není nejlevnější (prodejní cena čítá 500 Kč) a pokud máte problém se studentským či omezeným rozpočtem, počkejte si na různé spešl akce a slevy, které často pořádá např. Dobrovský – prakticky každý měsíc se najde den, kdy knížky zlevňují o 20 – 30%. Já si ji takhle koupila před pár dny za staré vysvědčení o stovku levněji. A pokud mi nevěříte, že těch pár stovek za to bohatě stojí, prolistujte si ji sami, mají ji v běžných komerčních knihkupectvích.
Všechna tahle silná slova píšu teprve po tom, co jsem si přečetla prvních 70 stránek. Někdo by tomu řekl odvaha, někdo oprsklost – jak ale tvrdil sám Hemingway, pokud vás knížka nezaujme na prvních pár stranách, nemá cenu ji číst. A tahle mě uchvátila natolik, že jsem už po první kapitole o impresionistech hledala levné letenky do Paříže do Museé d’Orsay i navzdory tomu, že třeba Renoira z duše nenávidím. Kdo z vás to má?
Na co se to vlastně díváme? 150 let moderního umění v cuku letu
Autor: Will Gompertz
Rok vydání: 2014
Vydalo: Nakladatelství Lidových novin
336 stran s barevnými přílohami, 499 Kč
H s n m 