Vánoce nejsou svátky lásky a klidu, alespoň soudě podle pocitů spousty lidí z tohoto období roku. Říká se, že svůj idylický ráz ztratily až v naší přetechnizované a uspěchané době, ale zní to spíš jako výkřiky romantických milovníků minulosti (kteří ji nejlépe ani nezažili).
Pro Edvarda Muncha rozhodně nebyly Vánoce 1904 těmi nejšťastnějšími. V prosinci přijel do německého Lubeku, aby nainstaloval vlys do dětského pokoje, který si objednal jeho patron dr. Linde. Umělec dostal ještě zakázku na portrét Lindeho tchána, senátora Holthusena, v Hamburku. Zpočátku spolupráce šla dobře, avšak kolem Vánoc se smluvní strany nepohodly a senátor zakázku zrušil. Citlivý Munch to nesl těžce; neshody u něj vyvolaly úzkosti, které se pokoušel zvládnout alkoholem. Dlouhodobé psychické problémy, jež se snažil takto tlumit, vedly k jeho nadměrnému pití a konečnému zhroucení v r. 1908.
Vánoce v nevěstinci (1904) vycházejí z Munchovy návštěvy místního bordelu v době, kdy se potýkal se zrušením hamburské zakázky. Kompozice může připomenout některé práce francouzských impresionistů – jako by umělec spontánně vyfotografoval momentku, která diváka vtahuje dovnitř obrazu. Jsme v teple, prostitutky právě nazdobily stromeček a shromážděné kolem něj odpočívají. Korpulentní dáma vpředu je otočená k nám, ale vůbec ji nezajímáme, s cigaretou v ruce si zamyšleně čte. Její kolegyně vzadu polehává, další ženy se rozplývají v klidné atmosféře. Láhev a sklenice na stole přidávají výjevu určitou pikantnost, bez které bychom jej však mohli zaměnit za jakékoliv jiné počestnější místo.
Atmosféra v bordelu je klidná a rozjímavá, ironicky vzhledem k tomu, jak si tato místa často představujeme. Vypadá to, jako by si dámy užívaly mnohem víc vánoční atmosféry než mnozí z nás, kteří se nemusíme pro obživu vzdávat své cti a pohodlí.
Přeji vám co nejhezčí a nejsnesitelnější svátky, ať už jste kdekoliv.
H s n m 