Hledání Chandigarhu

Kéž bychom věděli, co to ten Chandigarh vlastně je.

Čandígarh. Foto: Milan Pitlach. Zdroj: designmagazin.cz

Galerie architektury v Brně prodloužila do 27. února výstavu fotek z indického města Chandigarh (počeštěně Čandígarh), na jehož plánování se podílel francouzský guru architektury Le Corbusier. Čandígarh leží na rozhraní dvou spolkových států Harijána a Pandžáb, jimž slouží jako hlavní město, a podobně jako Brasília Oscara Niemeyera vyrostla na zelené louce. Rovněž jako Brasília nese výrazné rysy svého architekta. (Co je zajímavé, Le Corbusier mj.”své” město rozdělil do sektorů, z nichž každý slouží jednomu účelu: nakupování, stravování, bydlení, atd.)

Návštěvníka výstavy měly do Čandígarhu přenést fotky architekta Milana Pitlacha. Kromě nich galerie nabízela i několik Corbusierových skic a dokumentaci jeho návštěvy ve Zlíně. Prostory, kde jste si je mohli prohlédnout, byly malinké, ale i kdyby byly větší, stejně by to celou výstavu nezachránilo. Jako návštěvník, který v architektuře není kovaný, ale zajímá ho, jsem totiž celou dobu musela usilovně přemýšlet, na co se to dívám, k čemu to slouží a odpovídat si na mnoho jiných otázek, které se mi vynořovaly v hlavě; zejména ale na to, jak se tedy v Čandígarhu žije a jaké to je město. Protože to jsem se z vystavených fotek nedozvěděla.

Fotky byly možná řemeslně dobré a solidně zachycovaly sofistikovanou těžkost Corbusierových budov, avšak tím, že byly často z detailu, jste nevěděli, na co se to tedy díváte. Organizátoři k nim nedodali žádné popisky, žádné kratší vysvětlení pro laické návštěvníky, nic; byli jste hozeni přímo do vody vysokých zdí a rozpálených kamenů. Díky nim Čandígarh vypadal jako opravdu nepříjemné město k životu (možná také proto, že jste dohromady za celou výstavu v něm zahlédli tak pět lidí). V záplavě těch zdí a rohů a střech a hran mi chybělo zasazení do širšího kontextu (město jako celek); ta avizovaná silueta člověka, na níž jsem se těšila, se tam vůbec neobjevila.

Výstavu jsem měla zvládnutou za okamžik, protože nebylo moc čím se zabývat. Žádný ze slibovaných materiálů mi neodpověděl na otázku, co za město to ten Čandígarh je. I kdyby výstava neměla být o městě celkově, ale o Corbusierově příspěvku, tak přesto nabízela žalostně málo. Možná byly všechny ty informace, které jsem jako návštěvník hledala, ukryté v brožuře hned u vchodu. Ale pokud mám jít do galerie s tím, že si budu jen číst v brožuře (mimochodem naformátované tak, že se v ní čte špatně), abych se něco dozvěděla, tak je na místě zamyslet se, k čemu vlastně taková výstava slouží.

Zdroj informací v prvním odstavci: Wiki, stránky galerie