Poslední šance: Kupka a Japonismus

V Artcampovém týdnu na začátku července jsem měla možnost zhlédnout hned dvě výstavy, které stojí za to. Celé léto jsem se chystala, že vám dám echo, a ono ejhle: léto skončilo a výstavy se chýlí ke konci také. 

Kupka: Peníze. Zdroj: zpc-galerie.cz

Kaju se a omlouvám. Právě dnes totiž začíná poslední týden, kdy je můžete navštívit. Pokud se ochomýtáte kolem Plzně či v Praze, neváhejte!

V plzeňské Západočeské galerii vystavují sbírku Kupkových figurálních obrazů. Kupka proslul zejména svými průzkumy abstrakce, ale abstrahovat nezačnete jen tak z vody, že ano. Přitom na to, co jeho zásadnímu objevu v dějinách malířství předcházelo, se spíš zapomíná. Exponáty výstavy, nazvané Orbis pictus Františka Kupky, pocházejí z jeho pařížského období, kdy žil na sklonku devatenáctého století v bohémském Montmartru a vytvářel satirické grafiky, ilustrace a kresby, kritizující tehdejší společnost, a s některými přispíval do místních časopisů. 

Z Národní galerie můžete znát například některé obrazy z cyklu Peníze, kde vystupuje proradný boháč s břichem, naditým až k prasknutí zlaťáky, jenž svádí ctnostnou pannu. Peníze, Náboženství, Mír a další vynikající práce, u nichž můžete žasnout nad Kupkovou lehkostí a ladností, s jakou pracuje v řemesle, na vás čekají do 7. Září.

Více na: http://www.zpc-galerie.cz/cs/exhibitions/info/39

Manga mi nikdy k srdci nepřirostla, ale velkou slabost pro tradiční japonské výtvarné umění (a moderní prózu, o níž však bude řeč někdy později) vskutku mám. Právě tuto slabost jsem polechtala v Praze – v Salmovském paláci Národní galerie, kde je také do 7. Září k vidění výstava, jež má za úkol zmapovat průnik inspirace ze Země vycházejícího slunce do českého umění. Západní umění začalo z Japonska šílet někdy v devatenáctém století a ani Česko jej nezůstalo ušetřeno. 

Zdroj: ngprague.cz

Co jsou to japonerie, co všechno čeští umělci z japonské estetiky přejali, jaký k ní měli vztah a jak se popasovali s reálným Japonskem, které se jim později podařilo navštívit – na všechny tyto otázky se snaží výstava odpovědět. Spolu s bohatým doprovodným programem, který bohužel probíhal v květnu a během prázdnin, a tak jsem nestihla na nic zajít, se mi Japonismus v českém umění zdál jako velmi solidně zvládnutá záležitost, která se pokouší přiblížit divákům fascinující vliv Dálného Východu.

Více na: http://japonisme.cz/