Dalí na Špilasu aneb komorní rozhovor ve dvou

Když jsem v listopadu minulého roku psala o Dalího krásných ilustracích pro Dantovu Božskou komedii, kdo mohl vědět, že za pár měsíců budeme mít v Brně možnost některé kousky vidět naživo?
Grafika k výstavě. Zdroj: spilberk.cz

Je to tak: ty plakáty, které vídáte všude po městě, nelžou – na kopci se nám opravdu usídlil onen Španěl. Nejsou to reprodukce, nejsou to kopie, všechno je pravé (tedy snad) a máte možnost si to proklepnout do 6. dubna.

Božská komedie, 1960. Zdroj: liveauctioneers.com

Pochopitelně vzbudila výstava velký zájem, a tak nebudete jediní, kdo se poplazí vzhůru, aby zjistil, kde se ten hype bere. Špatná zpráva pro Klub asociálních kunst vychutnávačů: klidu si příliš neužijete, tak raději nechte všechny bodné a palné zbraně doma, abyste způsobili co nejmíň škod, až ztratíte nervy. (Ale pokud už jste co se týče frekventovaných výstav zocelení a byli jste třeba ve Vídni na Magrittovi, kde se člověk skoro nepohnul, není se čeho bát.) V případě o něco větší smůly se v každé místnosti budou ještě velmi hlasitě bavit a smát hlídači, kteří s velkou pravděpodobností nenechají nit suchou ani na vás, nicméně k jejich cti nutno říci, že se s nimi dalo dobře domluvit, takže jediný oříšek představovali ostatní návštěvníci, kterým prostě dost dobře nemůžete zakázat, aby přestali existovat. 😛

Dvanáct apoštolů/Rytíři kulatého stolu
– sv. Ondřej, 1972. Zdroj: printed-editions.com

A výstava samotná? Za mě palec nahoru, byla jsem příjemně překvapená. Žádné velkopanské oleje, žádná profláklá díla, která byste v různých podobách viděli už tisíckrát, žádné šílené adorace Dalího osoby. Pravda, nějakému tomu milování se nevyhnete nikdy – ale když si budete veškerý pokec k obrazům držet spíše od těla a vytáhnete z něj jen kontext, potřebný k pochopení toho, proč malíř udělal to a to, troufám si tvrdit, že si tuhle komorní výstavu užijete. Její malé rozměry a prezentace věcí, které nejsou širokému publiku tolik známé a působí intimněji, než okázalé velkoformátové malby – k vidění tam jsou ilustrace, dekorační předměty, nádobí,… a také fotografie Dalího od Václava Chocholy – je to, co tuhle výstavu dělá sympatickou. Osobně mi připadá, že když si prohlížím malířovy drobnější práce, jsem mu blíž, než když stojím před jeho masivní malbou, vytvořenou k tomu, aby někde visela a co nejvíce exhibovala jeho osobnost. Ale to už jsem někde asi říkala.
Dvanáct apoštolů/Rytíři kulatého stolu, 1972. Zdroj: zaidan.ca
V každém případě ano, odnesla jsem si ze Salvadora Dalího: Zhmotnění neskutečného příjemný zážitek. Sláva tohoto umělce obaluje velmi mocně a právě proto může v některých lidech vyvolávat spíš odpor (když k tomu přičteme jeho zjevně egocentrickou a exhibicionistickou náturu), v nebývale jemných ilustracích nebo promyšleném designu talířů (kdo by to byl řekl) však objevíte, že za přemrštěnou exhibicí a snahou upoutat leží něco, o čem se nedá pochybovat – talent a to, že tenhle člověk prostě měl co říct.
Karetní talíře – Královna, 1967. Zdroj: liveauctioneers.com
Karetní talíře – Eso, 1967. Zdroj: liveauctioneers.com

P. S. Ten hrací prostor úplně vzadu, kde si můžete (nebo spíš vaše děti mohou) zahrát na surrealisty je taky fajn.

Salvador Dalí: Zhmotnění neskutečného
Muzeum města Brna, Špilberk
6. 3. – 6. 4. 2014
Každý den od 9 do 17h

http://www.spilberk.cz

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s