Ať se snažím, jak chci, kýči se nejspíš nevyhnu. Když jsem totiž 14. července spatřila na jednom ze svých oblíbených blogů o umění tento Klimtův obraz z místa, kde trávil své prázdniny, věděla jsem, že jsem našla další dílo, které mě nepřestane fascinovat ani po hodinách a hodinách zírání na něj.
Gustav Klimt: U jezera Attersee, 1900. Leopold Museum, Vídeň. Zdroj: commons.wikimedia.org
A když jsem kamaráda poněkud násilným způsobem přesvědčovala, že musíme na našem vídeňském výletě navštívit nikoliv MUMOK, ale Leopold Museum, které se chlubí největší sbírkou Schieleho a rovněž důležitými Klimtovými obrazy, nedošlo mi, že bych tam Attersee mohla vidět, protože jsem byla natěšená hlavně na Schieleho. Po nervydrásající tour se Schielem jsme se však dostali do patra, kde sídlil Klimt, a mně spadla brada, čelist, ruce, batoh, mozek, všechno, protože naproti mně se na zdi třpytilo Attersee a mně se do něj chtělo skočit a plavat, jak bylo krásné.
Vlastně to není nic jiného, než obraz vodní hladiny a kousku šedivé oblohy nad ní. Co je na něm ovšem výjimečné, je nejen ten rytmus tahů štětcem, které vyvolávají dojem jemného pohybu a abstraktnosti, ale také ty elektrizující tyrkysové proužky, které se zdají být stěžejním prvkem a přitáhnout nejvíce pozornosti. I tak se dá nakreslit světlo, konkrétně tedy světlo na velmi čisté vodě. Mlžnost dodává jezeru na snovém vzezření. Jde vidět, že měl Klimt toto místo velmi rád, a snažil se vyjádřit klid a jednoduchost, kterou tam na prázdninách pociťoval.
Něco podobného lze najít i v dalších Klimtových krajinkách. Mají společnou strukturu drobných prvků, které se opakují a vytvářejí dojem vzoru. Přírodní design.
H s n m 
Úžasný. Tenhle první obraz jsem ani neznala. 🙂
LikeLike
Jsem ráda, že jsem mohla být vaším seznamovacím prostředníkem! 🙂 Pan Klimt má netušené možnosti.
LikeLike