Jak sabotovat práci městských natěračů? Příběhem na pokračování

Když už vandalismus, tak ať má alespoň originální myšlenku. Autor s přezdívkou Mobstr je jedním z mnoha těch, jež s větším či menším úspěchem používají ulice a zdi měst k manifestaci svých sdělení. Ta mívají satirický, hořký a hlavně – jinak by to nebyl pravý street art – drzý charakter. Používá k jejich tvorbě šablony (ang. stencil, odtud stencil graffiti), avšak na rozdíl od svého slavnějšího kolegy Banksyho se soustředí spíše na psanou formu.

Tentokrát se Mobstr rozhodl v (nedobrovolné) spolupráci s městskými údržbáři povyprávět příběh.

Princip byl jednoduchý – nasprejovat na zeď nápis, počkat, až ho přičinliví údržbáři zamalují, napsat něco nového, znovu to nechat zamalovat, a tak dále.

Krása tohoto aktu spočívá v tom, že zpravidla napjaté či přímo negativní vztahy mezi pouličními umělci a městskými údržbáři Mobstr v tomto konkrétním díle přetváří na jakousi zvláštní formu spolupráce, kdy jak jedinec mimo zákon, tak ti v jeho rámci, přispívají svou troškou do uměleckého mlýna. Společně tak vytvářejí něco nového, podílí se na vzniku uměleckého díla.

Ale nepropadejme dojetí tak rychle. Přestože je “ničení” zdi na Jerome Street jistě poetické a dochází zde ke smíření dvou znepřátelených stran, Mobstr k němu přikročil až poté, co údržbáře potrápil ožehavými otázkami na jiných místech – ve starší práci, kterou si můžete prohlédnout na konci této galerie.

Ne, neocitli jsme se (díky bohu) v nepochopitelně populárním braku obskurní autorky E. L. Jamesové, ale v severoanglickém Newcastlu. Vracíme se o tři roky zpátky, kdy si Mobstr rozhodl promluvit s městskými údržbáři poprvé.

Co myslíte, jsou angličtí údržbáři pravověrnými muži zákona anebo si tento neobvyklý street art užívají stejně, jako jeho autor?