Pesimisté tvrdí, že současné umění je vyčpělé a nemá co nabídnout. Měli bychom si spíše počkat ještě pár desetiletí, než nad tvorbou našich současníků vyřkneme definitivní ortel. S první větou však, jak nejspíš tušíte, osobně nesouhlasím a důkazem kromě předešlých článků o současném umění budiž i dnešní příspěvek. Zabrousíme v něm na tenký umělecký led, kde se o cenu nejčastějších vět perou “Co je uměleckého na nějaké čmáranici” a “To bych dokázal taky”. Seznamte se, představuji vám Jana Willema van Welzenise – holandského malíře, jenž se chopil odložené pochodně po abstraktních expresionistech.
Jan Willem van Welzenis: Bez názvu, 2012. Zdroj: welzenis.tumblr.com
Bez názvu, 2012
Pokud vám pojem abstraktní expresionismus něco říká, pak víte, že svůj největší rozmach tento směr zažil v Americe v druhé polovině minulého století pod ‘vedením’ Jacksona Pollocka. Abstraktní expresionisté si kladli za cíl – podobně jako surrealisté – vyjádřit na plátně své niterné cítění, myšlenky a nálady, a udělat to pokud možno co nejspontánněji. Na rozdíl od surrealistů k tomu však používali zcela jinou formu, která na svůj původ v podvědomí a spontaneitě odkazuje mnohem příměji.
Bez názvu, 2006
Holanďan Jan Willem van Welzenis, o němž bude dnes řeč, se svou tvorbou k tomuto směru hlásí, zejména pak k dílu jedné z jeho významných figur Cy Twomblyho. Jeho odkaz rozvíjí svým vlastním, sevřenějším a koncentrovanějším stylem.
Bez názvu, 2006
Bez názvu, 2012
Welzenis, narozený roku 1981, studoval malbu na Akademii krásných umění v Maastrichtu. V současné době žije a pracuje v holandském Dordrechtu.
Bez názvu, 2012
Na jeho plátnech se setkávají syté kontrastní barvy, aby následně vybuchovaly v gejzírech, agresivně se křížily či se kroutily jako pod elektrickým proudem. Pevný rukopis vede tlusté linie pigmentů po dynamických cestách, které, přestože vypadají značně chaoticky a primitivně, jsou naopak kompozičně propracované tak, aby co nejefektivněji posilovaly výsledný charakter obrazu.
Sněhová bouře, 2012
Welzenis má však ve svém repertoáru i jemnější, monochromní práce, které oproti svým polychromním kolegům místy působí až meditativním způsobem.
Tak či tak jeho tvorba momentálně určitě stojí za pozornost; kam se v ní tento mladý autor posune dál a zda naplní svůj potenciál, na to nám odpoví až čas.
H s n m 