Avantgarda VII: SURREALISMUS. Filosofie hnutí

 Protože surrealismus nemá ve dvacátém století svým rozsahem a vlivem obdoby, rozhodla jsem se vytvořit z tohoto dílu Avantgardy seriál, který se pokusí tento směr hlavně co se týče výtvarného umění pokrýt co nejkomplexněji. Objasníme si principy tvorby, nastíníme historii a působení surrealistů a zaměříme se také na konkrétní umělce, z nichž nebudou chybět ani čelní představitelé mezinárodní avantgardy, ani zástupci českého surrealismu. V tomto díle začínáme filosofií hnutí.

Mysl a její pohnutky – to je předmět, který stál v centru zájmu lidí, kteří si říkali surrealisté. Název surrealismus (doslova tedy nadskutečnost) má kořeny v tvorbě Guillaume Apollinairea, často přezdívaného Otec avantgardy, jenž poprvé tento termín použil ve své divadelní hře. Evokuje nám svět, do něhož se přemisťujeme během snění – svět, který není, ale zároveň je skutečný.

Kořeny směru lze hledat v několika zdrojích. Protože volnost mysli se nejlépe demonstruje v médiu, které je třeba konzumovat dynamicky, je logické, že jeho základy byly postaveny na literatuře. Hnutí ovlivnil jak zmíněný Apollinaire (stačí se podívat na konec jeho Pásma), tak rovněž francouzský básník Comte de Lautréamont, jenž ve svých básních přichází s nečekanými a divokými fantaskními kombinacemi objektů. Teprve později se surrealismus rozvíjí i do jiných uměleckých odvětví, kde se nejpevněji usídlí v tom výtvarném.

“Kojnou” surrealismu bylo také hnutí dada, které jako první v reakci na zhroucené společenské mantinely po první světové válce hlásalo absolutní volnost mysli a tvorbě a zboření starých, nefunkčních principů ve společnosti a nastolení takových, díky nimž by nedošlo k takové tragédii. Dada se však svou extrémní anarchií, provokováním a absurditou předurčilo k rychlému vyhoření a z jeho popela vzešla spousta významných umělců, které si dnes spojujeme hlavně se surrealismem.

Dalším významnou uměleckou inspirací byla zcela jistě metafyzická malba Giorgia de Chirica a úzkého kruhu umělců kolem něj. Odvozena od filosofické metafyziky se soustředila na svébytné pojetí skutečnosti, nevnímatelné našimi smysly. Kladla důraz na precizní modelaci, perspektivu a hru světla se stínem. Vytržení různých objektů z jejich přirozeného prostředí a jejich umístění do opuštěných městských scenerií, inspirovaných italskou Ferrarou, dosáhl malíř mystické, nové skutečnosti.

Jakýsi vědecký základ surrealistům pak poskytuje psychoanalytická práce Sigmunda Freuda. Ten se svou  převratnou teorií o struktuře psychiky, vědomí, předvědomí a nevědomí a výkladu snů způsobil ve vědecké i umělecké obci poprask a společnost zachvátila “freudovská horečka”, která však započala až delší dobu poté, co vydal svůj nejdůležitější spis – Výklad snů. André Breton, řečený Papež surrealismu a autor surrealistických manifestů, svou metodu automatické tvorby vytvořil na základě Freudových spisů a terapie s pomocí volných asociací. Je však zajímavé, že Freud samotný k modernímu malířství pozitivní vztah neměl a o tom, že má surrealismus něco do sebe, jej přesvědčil před jeho smrtí až Salvador Dalí.

Podobně jako expresionismu i surrealismu sloužila za inspiraci tvorba duševně postižených lidí, primitivních národů či vlastní halucinační a snové zážitky.

Surrealismus měl jako jeden z mála relativně propracovanou teorii a program. Na autorství má lví podíl básník a teoretik André Breton, který principy a cíle první, “nepolitické” etapy surrealismu shrnuje ve svém slavném Manifestu surrealismu z roku 1924. Definuje zde tento směr jako “čistý psychický automatismus, kterým (…) se dá slovem, písmem nebo jakýmkoliv jiným způsobem vyjádřit skutečný pohyb myšlenky.” (Zykmund, 1964) Tento psychický automatismus stojí na úplném osvobození lidské mysli od všech konvencí a zásad, které ji svazují. Zásadní roli pro něj hraje asociativní imaginace, kdy jedna představa spouští nekontrolovaný řetězec dalších.

Společným jmenovatelem všech surrealistických děl bez ohledu na čas jejich vzniku či roztržky mezi jejich autory je vždy snaha být spontánní a bezprostřední ve svém vyjadřování, bez ohledu na to, zda dílo “dává smysl” anebo ne. Popustění uzdy své fantazii dává vzniknout pracím se specifickou atmosférou, do níž se promítá jak osobnost a současná situace tvůrce, tak tehdejší společenské a politické motivy. Surrealismus nepřináší inovace ve formě, nýbrž v obsahu. Malíři používají realistickou, až iluzivní techniku malby, avšak kombinují objekty své pozornosti, vytržené z jejich kontextu tak, že je výsledkem mnohdy mrazivá, znepokojující a mystická atmosféra.

• Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem: Metafyzická malba.
• Wikipedia.org: Sigmund Freud. Freud a umění
• Ades, Dawn: Grove Art Online. Surrealism. Velká Británie: Oxford University Press. (Dostupné z MoMA)
• The Solomon R. Guggenheim Foundation (SRGF): Collection Online. Surrealism (Dostupné z Guggenheim.org)
• Glenn, Martina: Surrealismus. (2008) (Dostupné z Artmuseum)
• Zykmund, Václav: Surrealismus. (1964) Bratislava: Vydavatel’stvo Slovenského fondu výtvarných umení.