Chodíte hodně pěšky? O čem přitom uvažujete? Napadají vás přízemní, každodenní starosti anebo spíš přemýšlíte o existenciálních záležitostech, nevyřčených problémech a komplikovaných vztazích?
A co kdybyste si tak během svých procházek popovídali s MUDr. Chodníkem? Cítili byste se lépe?
 |
| Candy Chang: Chodníková psychiatrie (Sidewalk Psychiatry), 2008. Zdroj: candychang.com/sidewalk-psychiatry/ |
Když míjíte lidi venku na ulici, často je naleznete zabrané v hlubokých myšlenkách kdesi mimo náš svět. Možná jste se takto setkali i s Candy Chang, taiwanskou umělkyni, jež vyrostla a žije ve Spojených státech. Candy, která si ve své tvorbě klade za cíl udělat městské prostředí ‘přemýšlivějším’, se prochází venku často a ráda, protože jí to prý pomáhá zrelaxovat, zrekapitulovat si v klidu, co se jí ten den přihodilo a eventuálně se s tím i nějak poprat.
 |
| “Ví, jak se cítíš?” ptá se starostlivě doktor Chodník. |
“Rutinní výlet může podnítit člověka k zamyšlení se nad vším, od životních cílů po rozhovor u včerejší večeře,” píše na svých stránkách.
Chodníková psychiatrie, jak se její projekt z roku 2008 nazývá, má povzbudit proces sebereflexe procházejícího tím, že jej konfrontuje s jednoduchými, nicméně kritickými otázkami, které autorka umístila s pomocí šablon a kříd ve spreji na newyorské chodníky.
 |
| Tak proč to děláš? |
“Nyní své každodenní přemítání o všem a o ničem a emocionální problémy můžete rozvíjet a současně léčit přímo na cestě,” vysvětluje Candy, “a co je na tom nejlepší ze všeho – nic vás to nebude stát!”
Ačkoliv si nejspíš nikdo z nás nemyslí, že pár slov na asfaltu vyléčí například vážné psychické problémy, řekla bych, že občasné duševní hygieně pohled na podobně ozdobený chodník rozhodně ani neuškodí.
 |
| Otázka na závěr našeho sezení. Myslíš, že to dopadlo dobře? |
H s n m 