“Každý jsme jedinečný,” slýcháme ze všech stran. Každý se snažíme být jedinečný. Jenomže nezapadáme díky tomu vlastně do sice pestrého, nicméně přesto jednotvárného davu, kde je individualita jen další rys, který o ničem konkrétním nevypovídá?
 |
| Marc Bijl: Skupinový mechanismus (Group Mechanism), 2006. Zdroj: likeafieldmouse.tumblr.com |
Marc Bijl, současný nizozemský umělec, se mimo jiné touto myšlenkou zabývá ve své instalaci z roku 2006. Využil deseti figurín, které oblékl do černých kožených bund, na jejichž záda nasprejoval vždy jedno písmeno. Dohromady tvoří slovo INDIVIDUAL.
Figuríny mají napodobovat vystavování ve výkladních skříních módních obchodů. Jsou bez tváře a bez čehokoliv, co by nějak poukazovalo na jejich identitu. Ta je nedůležitá, stejně jako identita většiny modelek na přehlídkových molech. Přednost před nimi má totiž oblečení, které předvádějí, a příliš výrazné rysy by mohly od něj odvádět pozornost, což je z hlediska návrhářů nežádoucí.
Naproti tomu kožené bundy zastupují poměrně silný výraz pro určitý druh totožnosti. Moderní idolové, jako například James Dean nebo Marlon Brandon, a vlastně i “drsní motorkáři” proměnili tento kus oblečení v jakýsi symbol svobody, rebelie a nezávislosti na konzervativních společenských pravidlech.
Bijl ve svých pracích zkoumá pravidla ve společnosti a jejich symbolickou manifestaci. Ve Skupinovém mechanismu upozorňuje na jeden velký rozpor v současné masové kultuře: symboly individuality (černé kožené bundy), jsou vyráběny sériově, čímž se vlastně jejich jedinečnost ztrácí. Z toho plyne nemožnost definovat, co je jedinečné, neboť jedinečné je teď v podstatě všechno.
H s n m 