NAUM GABO. Od medicíny k inženýrství v umění

Zdroj: wisdomsupreme.com

Autor fantastických soch, konstruktivista a průkopník kinetického umění se narodil v dnešním Bělorusku v roce 1890. Své rodné jméno si změnil, aby se odlišil od svého staršího bratra, který byl také sochař. Počátky jeho záliby ve vědě i umění se datují od roku 1910, kdy nastoupil na Mnichovskou univerzitu jako student medicíny a posléze přírodních věd, ale zároveň bral lekce filosofie a dějin umění. Aby toho v jeho studentském repertoáru nebylo málo, o dva roky později přestoupil na technickou školu taktéž v Mnichově, kde se učil strojnímu inženýrství. Matematické modely, které škola vlastnila, ho inspirovaly k vynalezení jeho “stereometrické metody”, kterou výrazně přispěl k rozvoji konstruktivismu.

V Paříži, kam přijel za svým bratrem Antoine Pevsnerem, se seznámil s Vasilijem Kandinským a v Moskvě zase pobýval s ním, svým bratrem, Vladimírem Tatlinem, Kazimírem Malevičem a dalšími avantgardními umělci. Kvůli válce se přestěhoval i do Kodaně a Osla; když bydlel v Berlíně, udržoval kontakty s neoplasticisty v De Stijl a Bauhausem. Naum Gabo stihl za svůj život procestovat kus světa a v letech 1932 – 5 se stát členem hnutí Abstraction-Création v Paříži (mezi které patřil i náš František Kupka). Nakonec se po druhé světové válce usadil v Connecticutu v USA. Už jako americký občan a profesor učil na Harvardu architekturu v letech 1953 – 4, a nakonec obdržel pár let před svou smrtí za své zásluhy pro umění od britské královny Řád britského impéria.

Naum Gabo a Antoine Pevsner prosazovali myšlenku, že by umění mělo být osvobozené a nadřazené všem dobovým požadavkům či trendům, čili i politice, jinak přestane být uměním. Z toho důvodu se nepřipojili k řadám ostatních ruských umělců, kteří nadšeně tvořili propagandistická díla ve prospěch komunismu. Ve svém Manifestu realismu z roku 1920 tvrdí, že prostor a čas jsou naprosto zásadní pro život a chce-li být umění realistické, musí toto pravidlo respektovat. Umění by se také mělo soustředit na dynamické složky života a odhalovat rytmus, energii a sílu, které nabízí. Z toho důvodu je načase opustit hmotu jakožto materiál  a hledat nové způsoby pro tvorbu soch. Aby Manifest podpořil, vyrobil Gabo Kinetickou kompozici (1920) – konstrukci, která využívala motoru a je první známým dílem kinetického umění.

V Londýně, kde žil ve třicátých letech, objevoval nové materiály. Poznal například perspex, druh plastu, který vyráběly Imperial Chemical Industries, a který použil pro výrobu některých svých nejznámějších soch (některé vidíte výše). Používal také průhledné plastové trubky nebo fólie, které tvaroval do zdeformovaných, parabolických rovin, jimiž proplétal nylonová vlákna. Napnuté, jemné sítě vláken se křížily během pohybu sochy. Do některých děl dával zlaté, stříbrné nebo hliníkové dráty, které před tmavým pozadím působily až nadpozemsky.

Gabo měl v oblibě například Linerání konstrukci č. 2. Ta existuje ve více než 20 různých verzích. Nylonová vlákna, odrážející světlo, jsou v ní omotána kolem dvou různoběžných rovin. Jemná síť dává složitým vzorům v lalokovitých částech sochy dojem třetího rozměru. Vychází z Gabova nerealizovaného projektu pro halu Esso Building v New Yorku v pozdních čtyřicátých letech.

Mezi umělcovy projekty patří i návrh otáčející se fontány u Nemocnice sv. Tomáše v Londýně.

Hlava č. 2, 1916. Zdroj: tate.org.uk

Model pro konstruktivní torso, 1917-8. Zdroj: naum-gabo.com

Hlava č. 3 (Hlava ve výklenku)

Konstrukce přes rovinu (Konstrukce na rovině), 1937. Zdroj: naum-gabo.com

Spirální motiv

Lineární konstrukce č. 4 v černé a šedé, 1954 – 9. Zdroj: cavetocanvas.com

Konstrukce: Kámen s límcem, 1933

Bronzový sférický motiv, 1960. Zdroj: tate.org.uk

Opus 7, 1956 – 73. Zdroj: tate.org.uk

Opus 6, 1955 – 6

Lineární forma, 1954