Je to oděv anebo architektura? Výstava Taller v Ostravě nabízí spojení několika uměleckých oborů naráz

Podle Sobek je způsob, jakým se tvoří oblečení v západním módním průmyslu, již vytěžený, a rozhodla se proto hledat zdroje inspirace, jež by jí mohly pomoci směřovat návrhářskou práci novým směrem. Našla je osobně v primitivních obydlích afrických Dogonů, kteří žijí ve státě Mali. Výstava zachycuje její cestu k tomu, aby z fotek lidských příbytků vytvořila originální oděv.

Sobek nejdřív domy vyfotografovala, a později překreslila a přepočítala na vlastní návrh oblečení. Zakomponovala do něj i některé jiné vlastnosti, než je půdorys a pohledy ze všech světových stran. Ve zdobení šatů tak rozpoznáte například reliéf střechy z rákosí. Na jednotlivých skicách a fotografiích můžete sledovat, jak každý kus oblečení, který se rozhodně nepodobá běžnému obsahu šatníku obyčejného smrtelníka, vznikal.

Šaty, dá-li se to tak nazývat, opravdu připomínají spíše architekturu, jsou jakýmisi rourami nebo obaly, které lze nosit rozličnými způsoby, také zachycenými na doprovodných fotografiích. Maryla Sobek si po navržení a ušití oděvu zavolala na pomoc jiné odborníky a díky studentce tance a její vyučující natočila k výstavě také sérii videí, na níž je oděv interpretován odlišným způsobem, než ve zbytku výstavy – pohybem.

Ač nepříliš rozsáhlá, dokáže výstava této profesorky na kanadské univerzitě designu opravdu zaujmout, a nemusíte být “člověk z oboru”, který rozumí všem nákresům a výpočtům. Projekt působí čistě, promyšleně a snaží se vést západní vnímání estetiky jiným směrem. Oděvy samotné jsou v Kabinetě architektury také k prozkoumání. Jediné, co mi chybělo a co tak zůstane mínusem celé výstavy, byla možnost si na oblečení sáhnout a zkusit materiál na vlastní kůži. Hádám však, že za to, aby se Tallerem mohly kromě mě pokochat i další generace návštěvníků, to určitě stojí.