Současný svět, ve kterém žijeme, se podle existencialistů vyznačuje jedním zvláštním fenoménem – lidé se vzájemně odcizují, ačkoliv bydlí blízko sebe. Mohou za to nejrůznější moderní technologie, které umožňují komunikaci s kýmkoliv chceme, aniž bychom se s ním nutně museli setkat. Moderní technologie nám ale zároveň mohou pomoci zůstat v kontaktu s blízkými lidmi, kteří jsou momentálně z nějakého důvodu pryč, což zažíváme například my všichni vysokou školou nepovinní. Právě toto se stalo tématem série fotografií singapurského fotografa Johna Clanga.
 |
| Trošku jiná rodinná návštěva. John Clang: Rodina Wong, NY/Singapur. Zdroj: theatlantic.com |
Sám Clang se sice narodil v Singapuru, ale žije a pracuje v New Yorku. Téma vzdálení od rodiny se ho tedy bezprostředně týká. Vzpomíná na to, jak, když se přestěhoval poprvé do Ameriky v r. 1999, nebyla technologie tak rozvinutá a telefonní hovory do zámoří stály hříšné peníze. “Pokaždé, když jsem volal svým rodičům, musel jsem si někde bokem psát délku hovoru, abych měl přehled, kolik jsem provolal a operátoři po mě nechtěli více peněz,” přiznal. “Doba se však změnila. Teď zvednu telefon a volám si, kdy chci, jako by naši žili v tom samém městě.”
 |
| Rodina Lim, Westport/Singapur. |
Rodinu navštěvuje sice jednou nebo dvakrát do roka, pokusil se ovšem zachytit jejich společný čas, strávený na komunikačních technologiích, v jednom portrétu. “Ten proces,” říká Clang, “mě zaujal tak, že jsem se rozhodl rozšířit nápad projektu i na jiné rodiny.”
 |
| Rodina Leong, Hong Kong/Singapur. |
A tak vzal projektor, Skype a fotoaparát a začal fotit rodinné portréty, z nichž se pouze někteří členové nacházeli skutečně před jeho objektivem, zatímco zbytek se promítal na zeď. Většina rodin si prý focení užila a bavila se komunikováním přes Skype, jakoby byla spolu v jedné místnosti. Zároveň však šlo vidět, jak moc se jim po tom druhém stýská.
 |
| Rodina Tye, Paříž/Singapur. |
“V těchto obrázcích zaznamenávám společně strávený čas rodin a nechávám je pociťovat ten podivný pocit blízkosti, která však zároveň není reálná. Obrázky nekončí jen tady; přetrvávají v jejich paměti, hned tak je nezapomenou. Vyjadřují pro mě intimitu a blízkost rodinných vztahů bez ohledu na to, jak daleko od sebe se její členové nacházejí,” uzavírá Clang.
 |
| Autor se svými rodiči. “Ano, mami, budu se víc učit…” |
H s n m 