Dvě richardie na růžové: Delikátní plynutí

Georgia O’Keffe (1887 – 1986) zaujímá v americkém umění jedinečné a nenahraditelné místo. Proslavila se malováním přírodních námětů, zejména květin, hor, kostí a krajiny Nového Mexika, kde žila. V jejích dílech však možná budete figurativní motivy hledat těžko. Potrpěla si na jasné, někdy expresivní barvy a velká plátna, díky nimž obrazy květin – jen výjimečně zachycené celé – působily jak snové krajiny z jiného světa. S většinou jejích obrazů je také spojován sexuální náboj, evokovaný křivkami, záhyby a vybranými barvami.

Nejinak je tomu i u Dvou richardií. Smetanově bílá a cukrově růžová se snoubí ve spojení s lahodnými liniemi a měkkými záhyby. Růžové pozadí je neurčité a nezřetelné, přesto mně osobně evokuje saténové povlečení na posteli a stavba samotných richardií zase hebkost lidské pokožky.

Palice ve středu květních lůžek (víte o tom, že právě palice jsou složené z drobných kvítků a bílý “list” je pouze toulec, který je obaluje?) svou křiklavě žlutou barvou zase tvoří nejvýraznější prvek obrazu.

Dílo zabíhá k abstrakci tím, jak jsou květy zvětšené téměř k nepoznání a jak je ústředním motivem nikoliv obdivovat je jako rostlinný druh, v celku, z dálky, tak, jak obrazy květů známe, nýbrž jejich smyslný tvar a ladné obrysy, které jakoby někam plynuly.

Ačkoliv se pohled soustředí na střední části květů a kus každého chybí, jako by je malířka vyřízla z většího obrazu, nenarušuje to celkovou harmonii obrazu, dosaženou také výbornou kompozicí.

(Portrét Georgie O’Keeffe je focený jejím pozdějším chotěm Alfredem Stieglitzem v r. 1918. Zdroj: hotparade.tumblr.com)