Zhruba dvacet let po prvních neoplasticistických obrazech přichází díky jednomu z otců směru na svět tohle sebevědomé, energické dílo, inspirované autorovým pobytem v New Yorku.
 |
| Piet Mondrian: Broadway Boogie-Woogie, 1942 – 43. Zdroj: realitybitesartblog.blogspot.com |
Piet Mondrian žil ve čtyřicátém druhém ve Velkém jablku, kde se ve svých posledních obrazech odklonil od původního směřování neoplasticistní malby. Striktní černou mřížku na bílém pozadí, vyplněnou základními barvami, nahradila síť méně přísných čtverečků a obdélníčků, které v kombinaci s “veselejšími” verzemi modré, žluté a červené opěvují jedno z největších měst Nového světa.
Jak prozrazuje název, obraz inspiroval New York samotný a vzrušující jazzové rytmy, kterými tehdy zněly jeho ulice – avenues a streets. Ty nám přesně evokuje pravoúhlé uspořádání tvarů na Mondrianově obraze. Kompozici vévodí kanárkově žlutá, barva neworských taxíků a světel oblíbených broadwayských divadel a muzikálů. Červená asociuje žár, krev, tepající v žilách, život jako takový. Větší plochy modré – tato zrovna nemá nic společného s umírněnými odstíny, které byli neoplasticisté zvyklí používat, jde o elektrickou modrou, víc pro nás spojovanou s mladými lidmi – razí díky ostrému kontrastu s křiklavou energií teplých barev a také díky menší četnosti.
Výsledek je krásně čitelný i přesto, že jde o abstraktní dílo, která jsou většině lidem tak cizí. Mondrian se vzdal neoplasticistních dogmat ve prospěch malby, která, ač složená z abstraktních tvarů, neomylně dává najevo, co chce vyjadřovat.
O avantgardním směru, který se nazýval neoplasticismus, čtěte více v článku, věnovaném přímo jemu.
H s n m 