JEPPE HEIN. Jako v zrcadle, jen v hádance

Zdeformované lavičky, zrcadlové labyrinty, svítící nápisy, pohyblivé instalace – to všechno a mnohem víc definuje dánského autora instalací, který si získal světovou uměleckou obec hravostí svých děl, jež aktivně komunikují s publikem.

Jeppe Hein: Modified Social Bench, 2005. Foto: jeppehein.net

Jeppe Hein (*1974 v Kodani) je mladý umělec, žijící střídavě v Berlíně a v rodné Kodani. V letech 1997 – 2003 absolvoval Dánskou královskou akademii umění a rok studoval na Städelschule, akademii krásných umění ve Frankfurtu nad Mohanem. Tvoří hlavně v oblasti instalací a soch. Ty jsou po formální stránce velmi jednoduché a odkazují tak k minimalismu sedmdesátých let. Lze je však zároveň zařadit ke konceptuálnímu umění, které klade největší důraz na ideu, téma, to, co je “za” vnější stránkou umění.

Jeppe Hein: Modified Social Bench, 2008. Foto: jeppehein.net

Heinovo umění nenásilným a často humorným způsobem upozorňuje na klíčovou roli diváka v komunikační složce umění. Jednoduše řečeno, pro Heina je divák jakožto příjemce zprávy, kterou se snaží předat, nenahraditelný. Netvoří pro sebe, nekomunikuje sám se sebou, nýbrž něco sděluje okolnímu světu. Jeho díla reagují na lidskou přítomnost, staví své publikum do centra dění a nechávají je prověřit své zkušenosti a způsob vnímání světa.

Jeppe Hein: Two Way Mirror Mobile, 2011

“Pro mne je koncept sochy úzce propojený s komunikací… Díky tomu, že mé práce potřebují fyzickou přítomnost diváka, vzniká aktivní dialog mezi ním, jeho okolím a mnou a propůjčuje to soše sociální rozměr,” tvrdí Hein.

Jeppe Hein: Hexagonal Water Pavilion, 2007

Stěžejními jsou pro Heina pohyb a interaktivnost. Jeho sochy a instalace jsou zřídkakdy statické, na své webové stránky tedy často umisťuje videa, zachycující jednotlivé práce v pohybu.

Do jeho repertoáru spadá zrcadlo, které vibruje v lidské přítomnosti, lavička, která jezdí napříč galerií, když si na ni sednete, hořící voda, sebedestruktivní zeď, rotující zrcadlové bludiště nebo 17 nefunkčních laviček, které nechal nainstalovat do jednoho belgického města a kolemjdoucí si na ně samozřejmě pokoušeli mermomocí sednout.