Pokud jste zhlédli Půlnoc v Paříži Woodyho Allena (o níž mimo jiné píšu tady), a počítáte se mezi fanoušky všeho krásna, určitě vás okouzlily i poetické scenerie, kterých tam bylo opravdu požehnaně. Mimo exteriéry, které jsme všichni už ale viděli v dalších tisíci filmech a dokumentech o Paříži, stojí určitě za zmínku i interiéry, zvláště ty, vyvedené v art deco. Má je na svědomí designérka Anne Seibel, která navrhovala a zařizovala interiéry například ještě pro Sofii Coppola v Marii Antoinette, a za svou práci pro Woodyho Allena byla nominována na Oscara. Není divu, protože interiéry opravdu berou dech. Před samotným procesem navrhování se ponořila do podrobného studia dobové architektury, módy a umění. S pár dalšími lidmi z týmu, který měl na starost scenerie, se vydali poté na lov po bleších trzích a starožitnictvích, hledat vhodné prostory a nakonec bylo třeba některé věci upravit (vyrobit potahy, atd.), aby seděly do finálního konceptu návrhu. Seibel si pomáhala i inspiračními nástěnkami k jednotlivým prostorám. Některé vám přináším v ukázkách.
U Gertrude Steinové
Slavná americká spisovatelka a sběratelka umění prožila většinu svého života ve Francii a scény z jejího domu byly točeny skutečně na místě, kde kdysi bydlela – v domě na Rue de Fleurus. Tady se Gil seznámí jak se samotnou Gertrude, tak s její přítelkyní Alicí B. Toklas, Pablem Picassem, jeho milenkou Adrianou, s Henrim Matissem i Leem Steinem, bratrem Gertrude. Anne Seibel měla hlavně na paměti, že Getrude byla skutečnou milovnicí umění s vkusem, její sídlo tomu tedy muselo odpovídat. Stěny byly pokryty díly umělců, kteří sice tehdy neměli leckdy ani na jídlo, ale Getrude věděla, že rozhodně neskončí v propadlišti dějin. Nechyběla spousta dřeva a teplé, zemité barvy, doplněné takovými detaily, jako jsou držáky na cigarety nebo čajové soupravy, k dotvoření útulné atmosféry “jako u babičky”.
Inspirační tabule Anne Seibel
Finální podoba interiéru
Pablo Picasso: Portrét Gertrude Steinové
Portrét Gertrude Steinové, který dnes visí v Metropolitan Museum of Art v New Yorku, namaloval Pablo Picasso v r. 1906. Když mu někdo vytknul, že takto Gertrude nevypadá, odpověděl, že později bude.
Interiér, který se mi líbil nejvíce, zařídila Seibel v Maison Deyrolles na Rue du Bac 46. Od roku 1831 nabízel tento neobvyklý dům biologické preparáty školám, univerzitám, vědcům nebo milovníkům přírody. Na surrealistickou svatbu místo jako stvořené. Preparáty zvířat tvořily hlavní dekoraci sálu, který byl zařízen ve světlejších barvách, než sídlo Gertrude Steinové, a působil vzdušněji. Lustry Anne Seibel ozdobila bílým peřím.
Dnes se venku nežení čerti, nýbrž surrealisté. Screencap z Midnight in Paris
Kankán v Moulin Rouge
Zatímco pro Gila je zlatá doba meziválečná avantgarda, podle Adriany zažila Paříž své nejlepší časy během La Belle Époque neboli fin de siècle – na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Ke konci filmu mají díky magii města hrdinové šanci do této epochy nahlédnout. Navštíví jak slavnou kavárnu Maxim’s, tak Moulin Rouge v jeho nejlepších letech. Tam se také seznámí s Henrim Toulouse-Lautrecem, Edgarem Degasem a Paulem Gauguinem. Na můj vkus už tahle část filmu byla příliš kýčovitá, co se týče příběhu, nicméně prostředí je opět na jedničku.
Inspirační nástěnka
Kankán v Moulin Rouge
Adriana si s Henrim Toulouse-Lautrecem (vlevo) a Edgarem Degasem rozumí
H s n m 
Díky za tenhle perfektní článek. 🙂
LikeLike
Nejspíš mi to ve filmu uniklo,ale nebylo tam zmíněno čí svatba to byla?!
LikeLike
Ne, myslím, že tam bylo jenom “jeden z těch potrhlých surrealistů se žení” nebo něco podobného, co řekla Gertrude Stein 🙂
LikeLike