“Druhý díl” mých výpisků k didaktickému testu vyšší úrovně státní češtiny, opět se to nese v duchu “minikurz latiny.” Vzpomněla jsem si, že jsem vlastně před pár měsíci dělala výpisky i k britské a americké literatuře k maturitě z angličtiny, obě práce vydají bezpečně na 15 minut mluvení. Postupně to sem zveřejním také.
Lingvistika
Disciplíny:
Fonetika zkoumá zvukovou (akustickou, auditivní, artikulační) stránku jazyka .
Fonologie zkoumá zvukový systém.
Morfologie (tvarosloví) – skloňování, časování, předpony, přípony, vpony, koncovky
Syntax (větná skladba)
Pragmatika (také pragmalingvistika) se zabývá významem promluvy v konkrétní situaci a v kontextu ostatních promluv, účelnou praxí toho, co říkáme (když něco řekneme, obvykle tím sledujeme nějaký záměr, který ale může být skryt; např. Bolí mě hlava = Nechci dneska sex
Textová lingvistika se zabývá pravidly a principy spojování vět a souvětí ve větší celky.
Ortografie je pravopis, ortoepie je věda o spisovné výslovnosti – obé se řídí kodifikací – uzákoněnou jazykovou normou
…
Morfologie
Deklinace – cizím slovem skloňování jmen. Pády se občas pojmenovávají v latině.
1. nominativ – Kdo? Co?
2. genitiv – Koho? Čeho?
3. dativ – Komu? Čemu?
4. akuzativ – Koho? Co?
5. vokativ – Oslovení, zvolání –
6. lokál/lokativ – Kom? Čem?
7. instrumentál – Kým? Čím?
Konjugace je naopak časování sloves.
Slovesa mají:
- rody: pasivum (trpný rod – Byl jsem podceněn) a aktivum (činný rod – Podceňuju tě)
- způsoby: indikativ – oznamovací (Jdu ven), imperativ – rozkazovací způsob (Vypadni!), kondicionál – podmiňovací (Udělal bych to)
- vid: postihuje sloveso vzhledem k plynutí času;
- dokonavý – nemá přítomný čas, má jednoduchý budoucí čas, lze si před ním říct „jednou“; podíval jsem se – podívám se
- nedokonavý – vyskytuje se ve všech časech, má složený budoucí čas, lze si před ním říct „stále“; díval jsem se – dívám se – budu se dívat
- osobu, číslo, čas,…
- mykání – jedinec o sobě mluví v mn. čísle;
- autorský plurál, zejména v knihách a studiích (K tomu se ještě vrátíme a rozebereme toto téma podrobněji)
- majestátní plurál (plurál majestatikus), užívaný autoritami (My, Karel IV., král český a císař římský)
- empatický neboli inklusivní plurál, používaný, když autor chce vyjádřit sounáležitost se čtenářem (pojďme si uvařit vajíčko, tak copak nás bolí)
- pozor, třída a vzor nejsou gramatické kategorie!
Lexikologie
Slovotvorba
- derivace – odvozování pomocí koncovek, předpon a přípon (černý-černá, lesní-prales)
- kompozice – skládání – velkoměsto; vznikají složená slova – kompozita
- abreviace – zkracování – Česká republika -> ČR
- přejímání z cizích slov – šek (angl.), žampión (franc.), pyžamo (perš.)
- univerbizace – ze sousloví se tvoří 1 slovo; zubní lékař – zubař
- …
Slovní druhy latinsky
1. substantiva – podst. jména
2. adjektiva – příd. jména
3. pronomina – zájmena
4. numerativa – číslovky
5. verba – slovesa
6. adverbia – příslovce
7. prepozice – předložky
8. konjunkce – spojky
9. partikule – částice
10. interjekce – citoslovce
Větné členy latinsky
- subjekt – podmět
- predikát – přísudek
- objekt – předmět
- atribut – přívlastek; může být shodný (shoduje se s podst. jménem v pádě, rodě a čísle – neobvyklá situace, uzavřená záležitost, moji rodiče) nebo neshodný (opak – dům mého bratra, trest smrti)
Etymologie
- historismus – označení něčeho, co už neexistuje (haléř, kyj, tolar) x pozor, neplést s archaismem – to je staré pojmenování stále existujícího jevu (věru ostrý nůž místo opravdu ostrý nůž, platiti, dýchati…)
- bohemicum – český výraz v cizojazyčném textu; bohemika stojí za vznikem češtiny
Jiné pojmy
- retrográdní slovník (u lexikografie) – slovník, kde jsou slova seřazená podle koncovek
- progresivní asimilace (u fonetiky) – zpodobaznělost, neortoepická (čili není to spisovná výslovnost)
- větný ekvivalent – text, který neobsahuje přísudek; není to plnohodnotná věta
- intermezzo/interludium – mezihra, jak v hudbě, tak v divadle (tam se používá spíš interludium)
H s n m 