 |
| Pohlednice k Absinthe Bourgeouis, neznámý rok a autor |
Skupinka milovníků literatury z posledního ročníku Gyohavlu se nechtěla smířit s koncem maturantského školního roku a rozhodla se v literárních seminářích pokračovat i neoficiálně. Ve stejný čas, jako bychom se sešli každou středu v učebnách 7 nebo 17, jsme zasedli ke stolu i tuto středu, nikoliv ke školním lavicím, ale k dřevěným stolům v Baru Čarodějek.
Odpoledne a večer se měl nést ve znamení prokletých básníků, k jejichž cti jsme si poručili i absinth a přinesli oblíbené básně na přečtení. Absinth jsme pili tak, jak se má; na lžičku položíte kostku cukru, kterou jemně namočíte v absinthu, lžičku podpálíte a vesele flambujete, dokud se cukr nerozpustí a vy ho nezamícháte do nápoje. Pak všichni vstanete, pozvednete skleničky a připijete si na něco tak krásného, jako je třeba maturita. Po obrácení La Fée Verte do našich chřtánů, šklebení se a zapíjení něčím méně alkoholickým jsme si přečetli nějaké básně, v drtivé většině zvítězil Rimbaud; já jsem četla Mé bohémství, které bylo stejně příznačné jako například V zelené hospodě (v pět hodin večer), již si přinesla kamarádka a četla ji opravdu v pět hodin večer. 🙂
Náš guru p. Bárta se ale vytasil i s ancient slohovkami z primy, které náhodou našel někde v kabinetu a ještě k tomu s nejspíše nejhorší básnickou sbírkou, kterou kdy někdo vydal v češtině. O zábavu bylo tedy rozhodně postaráno. Člověk by nevěřil, jak moc se pobaví u výplodů dvanáctiletých špuntů, kteří mají napsat charakteristiku osoby. I ty “nejhvězdnější” výkony z naší třídy ale nesahaly ani po paty zmíněné básnické sbírce, vydané mimochodem na autorčiny vlastní náklady. Tady máte krátkou ukázku (mimochodem to je ještě to lepší, co se tam dalo najít):
Letos byla zvláštní zima
začalo to adventem
Viděla jsem sebe sama
s velmi hořkým akcentem
začalo to adventem
Viděla jsem sebe sama
s velmi hořkým akcentem
… mírně jsme ji pozměnili a hned získala jiný nádech:
Letos byla zvláštní zima
začalo to adventem
Viděla jsem sebe sama
s velmi hořkým akcentem absinthem
Kromě toho všeho si kamarádka dokonce připravila referát na Ivana Klímu, který nestihla odprezentovat ve škole; na neustávající prosby nás všech ho byla nucena odreferovat, takže si někteří udělali i zápis do sešitu. 🙂
Strávili jsme tam spolu nějakých sedm, osm hodin, intelektuálně jsme konverzovali, vtipkovali, pokřikovali na sebe a přeřvávali se a museli jsme se smát tak strašně, že až tam přijdeme znovu, určitě se na nás zřítí střecha. Celá hospoda chvílemi mlčela a konsternovaně zírala, zvláště když jsme se rozhodli společně zapět/zakvílet Gaudeamus igitur, studentskou hymnu. Nechali jsme tam tolik, že obrázek k Absinthe Bourgeouis je trefný a ani sami prokletí básníci by se nemuseli stydět. Ale hlavně si troufám říci, že to za všechen ten čas a peníze stálo.
Tvůrčí duch některých nezůstal neprojeven a můj zápisník to pocítil.
 |
| vlevo Věčnost a Mé bohémství od Rimbauda k absinthovému čtení; vpravo Hančiny “výpisky z liteárrního semináře” pro mě 🙂 |
 |
| vlevo moje zápisky z referátu o Ivanu Klímovi, vpravo obrázek od Páji, která byla nedávno přijata na JAMU (znovu gratuluji!) |
P. S. Byla i kočička. Pečená z čokoládového těsta a nebesky dobrá.
H s n m 
Většina z toho, co ti tam hanka napsala jsou moje výroky:)
LikeLike
to je pravda 😀 jenom “latentní šikana” a “oxymoron” jsou moje 😀
LikeLike