Depositum Františka Kowolowského

Plakát k výstavě. Zdroj: artalk.cz

Minulou středu jsem si na chvíli odskočila z posledního oficiálního literárního semináře pod jarním sluncem do Galerie výtvarného umění, kde měl František Kowolowski (zmínila jsem ho v Inspiraci) provést návštěvníky svou expozicí, instalovanou v horním patře Domu umění. Depositum má prezentovat autorova díla za posledních 11 let, uspořádaná do struktury depozitáře, což znamenalo vyrobit jakousi galerii v galerii, kde se  Kowolowski snažil ukázat všechna média, jimž se věnuje, v jednom prostoru. “Pro každá téma hledám médium, které by mu nejvíce vyhovovalo,” tvrdí, v jeho dílech tedy lze najít jak fotografii, malbu a videa, tak různé instalace, věnuje se i public art (umění ve veřejných prostorách) a performance (předvádění něčeho před publikem, ať už připraveným nebo náhodným). Ta je ve své podstatě efemérní (rychle mizivá) a Kowolowski řešil, jak ji tedy “zvěčnit”. Ve 40 dílech v GVUO představil své vnímání a prezentaci světa.

Pohled do výstavy, severni-morava.cz

František Kowolowski, rodák z Třince, není samozřejmě, co se týče výtvarného umění, žádný zelenáč. Vystudoval Akademii výtvarných umění ve Varšavě a probojoval se do okruhu finalistů v Ceně Jindřicha Chalupeckého v roce 2000. (CJCh je prestižní ocenění, udělované každoročně mladým českým výtvarníkům do 35 let.) Pracoval jako kurátor v brněnských galeriích a prošel si i pedagogickou praxí na JAMU, Fakultě výtvarného umění VUT. V současnosti působí coby asistent v ateliéru Malba II na Ostravské univerzitě.
Má zkušenosti s vystavováním jak v tuzemsku (Praha, Zlín, Brno, Ostrava), tak i v zahraničí – vystavoval například v Berlíně, Varšavě, na Slovensku, v Rakousku, Rumunsku nebo Itálii.

Kowolowski zabírá určitý okruh témat, z nichž nejdůležitější jsou nejrůznější konvence, banality a snaha zpochybnit návštěvníkův postoj k nim a k zavedeným pravidlům “hry”.

Zajímá ho prostor, odpor mezi intimním a veřejným prostorem, do něhož je neustále zasahováno, který je pozměňován a v němž jsme neustále sledováni. „Zvláštní vztahy probíhají v prostoru. Jsou tam přítomné všechny možné i nemožné příčiny či důsledky našich opodstatněných životů: zrození, umírání, utrpení, plynutí, čas i další,“ vysvětluje.

Heterotopie, 2007 – videoinstalace v Liberci

S tím souvisí téma heterotopie, jak se jmenují také jeho videa, přehrávaná v televizích, mezi nimiž je na výstavě umístěna fotografie “hajlující” sochy v Amsterdamu. Na videích je zachycena cesta sídlištěm, případně hřbitovem, s pomocí zrcadla navíc, každá video je tedy rozděleno hranicí, která odděluje různé reality. Heterotopie je cizí výraz pro jev, kdy se něco vyskytuje na jiném místě, než je obvyklé, Michel Foucault ji ovšem definoval jako místo, v němž se v rámci určitých definovaných a uspořádaných hranic a navzdory původnímu určení mohou objevit různorodá nebo protichůdná využití, jednodušeji řečeno místo, které není užíváno vždy tak, jak bylo nejdřív zamýšleno, a jehož uživatelé nejsou vždy ti, s nimiž se tam počítalo. Foucault v podobných místech spatřuje možnost vyjádření nesouhlasu proti prostorovému uspořádání moci.
Fotografie “hajlující” sochy v Amsterdamu působí vytržená z kontextu jako socha, která byla zbudována pravděpodobně během Třetí říše, ve skutečnosti je ale mnohem starší a zdvižená pravačka se původně v antickém Římě používala na pozdrav císaři.

This Body Belongs to Art, 2003

Téměř u vstupu do výstavy se nacházel projekt This Body Belongs to Art, fotografie a vedle ní opět video, zachycující kohosi, jak vyrývá Kowolowskému do zad právě tento anglický nápis žiletkou. Kowolowského zajímá nejen téma nevyhnutelnosti místa a jeho funkce, unikání z místa, historie, ale i myšlenky a těla, překonání bariér vědomí a tělesné izolace, pocitů ohrožení z nevyhnutelné tělesnosti. V 60. a 70. letech minulého století umělci zkoumali hranice tělesnosti. O to se Kowolowski nesnaží, ve svém videu odkazuje na místy nebezpečné a extrémní experimenty umělců s vlastním tělem, přivlastňování těla v současném umění.

Svědci – prodejci idejí, 2000

V dalších videech zachycuje například Svědkyně Jehovovy, stojící na ulici s propagačními letáky v rukou (Svědci – prodejci idejí), sebe sama, jak chodí stále dokola ve stejné místnosti, jen mění směr, což má být věnováno Samueli Beckettovi, absurdnímu dramatikovi (Neverending story); v cyklu Intervence, což jsou digitální fotografie, tištěné na plátně fotí většinou sebe na různých místech v různým podivných pozicích, což mně osobně přišlo jako nejvtipnější část výstavy.

Intervence, 2005
Intervence, 2005

Ve své malbě se táže, čím se dá takový obraz naplnit. Dle Hegela má mít umělecké dílo obsah. V Kowolowského obrazech tedy najdete jak “vesmír”, tak “nic”.

Space War IV, 2010
Bez názvu, 2010

Komentovaná prohlídka trvala zhruba hodinu a jsem opravdu ráda, že jsem se jí zúčastnila, protože nejsem žádný znalec v oboru, aby mi bylo hned jasné, co čím chtěl básník říci, mírnou osvětu moderního umění ještě k tomu přímo z autorových úst jsem tedy přivítala. Právě díky mé nezasvěcenosti do hlubších vod moderního umění a také filosofie jsem místy u výkladu nestíhala, ale ocenila jsem autorovu snahu zodpovídat na extrémně laické otázky typu “A prosím vás, co znamená tohle?” :)) Zájemcům o kulturu můžu výstavu jen doporučit také proto, že na mě působila i trošku hravě a s humorem, což je vždycky lépe stravitelné. Ve středu a v neděli je do Domu umění tradičně volný vstup.

(Obrázky nalezeny na artlist.cz (většina), artmikulov.cz (malby), artalk.cz (plakát), severni-morava.cz)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s