QUARTIER DU MONTPARNASSE

Surrealistická svatba z Půlnoci v Paříži. Zdroj: un-blog-evable.blogspot.com

ČTVRŤ UMĚNÍ ZASLÍBENÁ

Přes sto hektarů v Paříži, pojmenovaných podle hory Parnas ve středním Řecku, kde se podle řeckých bájí zdržovaly múzy, bylo mezi světovými válkami Mekkou avantgardních umělců. 

Název Montparnasse vznikl už v 18. století, kdy studenti z Latinské čtvrti takto ironicky pojmenovali hroudu trosek, které tam byly nakupeny před r. 1725 jako umělé návrší. Tahle ironie byla později použita při založení Rue du Montparnasse, a nakonec se stala označením pro celou čtvrť.

Café Le Dome. Foto: neznámý zdroj
Zatímco jeho protějšek Montmartre získal slávu už na konci 19. století, Montparnasse zažil své zlaté časy až během prvních dekád 20. století, označovaných také jako Les Années Folles – Bláznivá léta. Montparnasse, který pulzoval mladou energií a divokostí, byl úplným protipólem Montmartru, intelektuální živné půdy pro předchozí generaci umělců. (Émile Zola, Édouard Manet, Edgar Degas…)
Po první světové válce se stal Montparnasse místem euforických setkání tehdejšího uměleckého světa. Fernand Léger o té době napsal: “člověk… odpočívá a znovu získává chuť žít, propadá záchvatům tance, utrácení… výbuch životní síly naplňuje svět.” Sjížděli se do Paříže ze všech koutů světa – z celé Evropy včetně Ruska a Ukrajiny, ze Spojených států, z Kanady, Mexika, ze střední a jižní Ameriky nebo z Japonska. Manuel Ortiz de Zárate, Camilo Mori a další přicestovali z Chile, kde později hluboké změny v tvorbě daly vznik Grupo Montparnasse v Santiagu de Chile. Dalšími umělci, kteří v Montparnasse pobývali a tvořili, byli:
Pablo Picasso, který poprvé přicestoval do Paříže v r. 1900 a byl občas tak chudý, že pálil některé své obrazy, aby se zahřál;
Guillaume Apollinaire, otec avantgardy; jeho nejznámějším dílem je Pásmo, básnická skladba, která dala vzniknout stejnojmennému žánru a objevují se v ní znaky pozdějších avantgardních směrů;
Ossip Zadkine, ruský sochař, člen kubistického hnutí;
Ossip Zadkine: Strom života (Menorah), 1957. Zdroj: wikiart.org

Moise Kisling, krakowský rodák, malíř surrealistických portrétů a aktů;

Moise Kisling: Sedící akt. Zdroj: femmefemmefemme.blogspot.com
Jean Cocteau, francouzský spisovatel, autor mj. novely Les Enfants Terribles;
Marc Chagall, malíř běloruského původu, který ve svých dílech spojoval znaky hned několika modernistických směrů, a o kterém Picasso prohlásil, že “až Matisse zemře, Chagall zůstane jediným, kdo skutečně rozumí barvě”;
Marc Chagall: Narozeniny. Zdroj: hciampa.wordpress.com

Nina Hamnett, velšská malířka, proslulá také pod přezdívkou Královna bohémy díky svému nevázanému životnímu stylu, kdy například tančila úplně nahá na stole jedné montparnasské kavárny “prostě proto”;
Fernand Léger, francouzský sochař, malíř a tvůrce filmů, který vytvořil svůj vlastní kubistický styl a je některými považován za předchůdce pop-artu;

Fernand Léger: Zátiší s pivním půllitrem. Zdroj: artchive.com

Chaim Soutine, běloruský expresionista židovského původu;

James Joyce, všem školou povinným známý experimentátor v literatuře, který zbořil pravidla románu ve svém Odysseovi nebo Plačkách nad Finneganem;

Ernest Hemingway, slavný autor Starce a moře, Sbohem armádo, Fiesta a dalších, americký představitel ztracené generace;

Amedeo Modigliani, velký bohém, který následkem svého životního stylu zemřel v 35 letech a proslavil se figurativní malbou, kde mají jeho postavy zjednodušený, masce podobný obličej a protáhlá těla;

Amedeo Modigliani: Ležící akt. Zdroj: repro-tableaux.com

Ezra Pound, další zástupce ztracené genarce, Američan židovského původu, básník;

Max Ernst, manžel Peggy Guggenheim, jeden z prvních průkopníků dada a surrealismu (o jeho nejznámějším obrazu Oblékání nevěsty čtěte zde);

Marcel Duchamp, slavný dadaista, surrealista a provokatér, “vynálezce” ready-made;

Henri Rousseau, postimpresionistický malíř, jehož díla jsou ovlivněna naivním a primitivním uměním a často maloval exotické motivy;

Constantin Brâncuşi, rumunský sochař, tvůrce abstraktních soch s čistými geometrickými liniemi, který se v Paříži chvíli učil u Auguste Rodina, než jeho workshop opustil se slovy “Nic nemůže růst pod velkými stromy”;

Constantin Brâncuşi: Pták v prostoru, 1924. Zdroj: andrewgrahamdixon.com

Juan Gris, španělský kubista, který prožil ve Francii většinu svého života;

Diego Rivera, el muralista – malíř velkých fresek z Mexika, učitel a později manžel Fridy Kahlo;

Tsuguharu Foujita, japonský malíř a tiskař, který spojil tradiční japonskou malbu se západní;

Tsuguharu Foujita: Kavárna. Zdroj:
giornivacanzieri.blogspot.com

Alberto Giacometti, švýcarský surrealistický umělec;

Alberto Giacometti: Pes. Zdroj: dailyartfixx.com

André Breton, papež surrealismu, autor Surrealistického manifestu, kde tento směr definoval jako “čistý psychický automatismus”;

Salvador Dalí, kterého netřeba představovat;

Salvador Dalí v r. 1939. Zdroj: wikipedia.org

Samuel Beckett, irský básník a dramatik, otec absurdního Čekání na Godota;

a dále třeba Joan Miró, katalánský malíř, v jehož surrealistickýh obrazech se objevuje dětská hravost.

Joan Miró: Karneval harlekýna. Zdroj: joanmiro.com
Montparnasse byl komunitou, kde byla tvořivost přijímána se všemi jejími výstřelky s otevřenou náručí a každý nový přistěhovalec se dočkal přátelského přivítání stávajícími obyvateli čtvrti. Když v roce 1913 přijel Tsuguharu Foujita z Japonska, neznaje v Paříži ani duši, seznámil se během jedné noci se Soutinem, Modiglianim, Pascinem a Légerem. Za týden už se přátelil i s Grisem, Matissem a Picassem. V roce 1914 šla první večer po svém příjezdu Nina Hamnett do La Rotonde, a tam se jí hned představil jakýsi usmívající se muž od vedlejšího stolu jako “Modigliani, malíř a Žid.” Stali s edobrými přáteli a Hamnett později líčila, jak si jednou například půjčila od Modiglianiho svetr a manšestráky a tančila v nich pak celou noc na ulici.
Kavárna La Rotonde. Zdroj: neznámý
Do Paříže se přistěhovávali hlavně Američané, mezi lety 1921 a 1924 jejich počet vzrostl z 6 tisíc na 30 tisíc. Sochaři, malíři, básníci, spisovatelé a skladatelé prakticky bez vindry přicházeli, aby nasáli zdejší tvůrčí atmosféru a bydleli v levných rezidencích, jako byla La Ruche, kde neměli tekoucí vodu, bylo tam vlhko a v pokojích se proháněly krysy, zato ale platili nízký nájem. Za pár franků prodávali svá díla, aby měli alespoň na jídlo. Dnes se přitom jejich práce draží za miliony. Jean Cocteau jendou prohlásil, že “v Montparnasse byla chudoba přepychem”. Dobře zajištění členové zejména americké smetánky žili v elegantnějších částech Paříže, do Montparnasse docházeli kvůli práci, a tak jim nic nechybělo.

Amedeo Modigliani, Pablo Picasso, André Salmon před La Rotonde; fotil Jean Cocteau, 1916. Zdroj: pictify.com

A kde to nejvíce žilo? Samozřejmě v barech, kavárnách a hospodách, kde každý večer vznikaly, střetávaly se a mísily nápady a názory. Mezi nejoblíbenější patřily Le Dôme, La Closerie des Lilas, La Rotonde, Le Select a La Coupole, z nichž všechny dosud fungují. Majitelé podniků vycházeli bohémským umělcům vstříc a ti mohli zabírat stůl celý večer za pár centimů. Když usnuli, číšníci měli nařízeno, aby je nebudili. 
Moise Kisling, Picassova milenka La Paquerette a Picasso v La Rotonde, 1916. Zdroj: missatlaplaya.com
Hádky byly na denním pořádku, některé podnícené intelektuálními spory, jiné alkoholem, a pokud přerostly v bitky, což se dělo často, obsluha byla zvyklá nevolat policii. Pokud jste nemohli zaplatit svou útratu, někteří jako Victor Libion, majitel La Rotonde, byli ochotní vzít nějaké vaše dílo do zástavy, než seženete dost peněz. Díky tomu existovaly doby, kdy stěny kavárny pokrývaly obrazy od různých umělců, vytvářeje improvizovanou galerii, při pohledu na kterou by dnes nejeden kurátor světových muzeí slintal blahem.
Pablo Picasso: Café de La Rotonde. Zdroj: kreegermusem.org
Velcí umělci se soustředili také například nedaleko Le Dome na Rue Delambre 10 v Dingo Baru. Tady se kanadský spisovatel Morley Callaghan se svám přítelem Ernestem Hemingwayem, oba dosud nepublikovaní autoři, setkali už se zavedeným spisovatelem Francisem Scott Fitzgeraldem (autor Velkého Gatsbyho) a jeho ženou Zeldou.
Zelda a Scott Fitzgeraldovi s dcerou Scottie. Zdroj: telegraph.co.uk
Když kamarád Man Raye, Marcel Duchamp, odcestoval do New Yorku, založil si Man Ray své první studio v l’Hotel des Ecoles na Rue Delambre 15. Zde započala jeho kariéra fotografa a přicházeli mu sem pózovat například James Joyce, Gertrude Stein, Jean Cocteau, atd.
Rue de la Gaité byla sídlem mnoha famózních kabaretů, například “Bobino”. Před mnohačetným obecenstvem předváděli své umění Damia (Marie-Lousie Damien), Kiki (Alice Prin, zvaná také Královna Montparnassu), Mayol (Félix Mayol) nebo Georgius (Georges Guibourg).
Montparnasse dosáhl vrcholu během 20. let, během let třicátých se zdejší společnost proměnila. Druhá světová válka utnula umělecký vývoj čtvrti a razantně změnila její ráz. Po válce už Montparnasse nikdy nezískal svou tehdejší slávu a význam.
Alice Prin na fotce Mana Raye; pózovala jako modelka mnoha umělcům, vystupovala v
kabaretech a sama malovala. Zdroj: effyeaharthistory.tumblr.com
Básník Max Jacob se nechal slyšet, že přišel do Montparnasse, aby “bezuzdně hřešil”, zato Marc Chagall to pojmenoval trochu odlišněji: “Toužil jsem vidět na vlastní oči to, o čem se mluvilo až tak daleko v cizině; tu revoluci oka, rotaci barev, které spontánně a chytře splývají v proud vymyšlených veršů. To v mém městě nebylo k vidění. Slunce umění zářilo jen nad Paříží.”

2 thoughts on “QUARTIER DU MONTPARNASSE

  1. Děkuju, taky mě stál pot, krev a dřinu 😀 ne, dělám si srandu, bylo jenom hodně časově náročné ho napsat a najít si všechna fakta a materiály k tomu. Tak jsem ráda, že se někomu líbí 🙂

    Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s