7. 3. – pocta Jiřímu Kolářovi na Gyohavlu

Není to tak dávno, co jsme v češtině probírali Skupinu 42 a Jiřího Koláře, který se postupně od básní obrátil úplně na výtvarné umění, mezitím ale za sebou stihl zanechat různé kaligramy, typogramy a další spojení textu s obrazem. Napsal také Návod k upotřebení, experiment, sbírku “návodových básní”, kde nabádá čtenáře k bláznivým kouskům a snaží se, “aby čtenáři nabídl možnost stát se tvůrcem poetična tím, že podle návodu uskuteční báseň jako čin (anebo čin jako báseň?), který mu pomůže pochopit sama sebe.” Ve škole jsme se rozhodli několik básní uvést do praxe a minulý týden ve středu jsme tomuto převádění básně k činům věnovali část jednoho odpoledne. Každý z nás si měl do školy donést několik pomůcek, klíčových ke splnění čtyř vybraných básní:

… a pak jsme stříhali, pečetili, mávali černým šátkem, vařili si mozky přemýšlením nad druhou půlkou našich devatenácti přání, děsili jsme malé děti, zdravili koš a smáli jsme se u toho, rozdávali jsme losy starým lidem a měli jsme z toho radost, vyhubili veškerou faunu a flóru jednoho kanálu, když jsme do něj nalili voňavky těch nejhorších vůní, rukama od křídy jsme si špinili všechny věci a během celého procesu jsme u toho byli natáčení jedním kamarádem, protože šlo o jedinečnou událost v historii naší školy. :))) Snad ani nemusím říkat, jak jsme se u toho nasmáli a jak to bylo fajn. Pro ilustraci přináším pár fotek, které fotila spolužačka, Iva Kubánková z oktávy A, doufám, že mě za to neukřižuje. 🙂