Culture NOW!

Okolnosti s okolnostmi se sešly a tenhle týden přinesl nebývalou nálož kulturních akcí a potěšení. Tři dny za sebou jsme se těšili z hudby, literatury i výtvarna a jediné, co tomu chybělo, bylo divadlo v pátek, které bohužel nevyšlo. Snad to ovšem brzy napravíme. 🙂 A co se dělo?

V úterý jsem vyrazila s kamarádem do čajovny na koncert Café Industrial, kteří se na plakátu kasali čímsi jako “předefinováním hudby” a “směsicí jazzu, folku a ambientu”. Kamarád tvrdil, že před pár lety hráli na Colours of Ostrava, ale já se tehdy potila u Iggyho Popa, Tonyi Graves nebo Alamaailman Vasarat, takže jsem je vůbec nezaregistrovala. Nejsem si jistá, jestli tady můžu velkopansky rozhazovat své neprofesionální a ještě k tomu negativní teze, jedno však vím určitě, a to, že se mi to vůbec nelíbilo. Jediné, co to mělo společného s jazzem, byla improvizace a klarinet (ačkoliv si vlastně nejsem jistá, jestli se v jazzu vůbec používá), jediné, co to mělo společného s folkem, byla akustická kytara, a ambient dotvářela čajovna. Písně mi přišly plytké, nejisté, jakoby si vůbec nebyli jistí, co chtějí říct, byly roztahané a ulepené jako žvýkačka a zpěv a proslovy k publiku radši nebudu vůbec komentovat. Chlapci (a děvčata) sice na svých stránkách píšou, že reprezentovali kde co a vystupovali s mnoha osobnostmi, v úterý v čajovně jsem si z nich ovšem odnášela dojem už-nikdy-víc. Doufám, že až se s nimi setkám znovu, přijdu jim na chuť víc, protože na zmíněných Coloursech byli dle slov kamaráda mnohem lepší. Tak uvidíme.

Ve středu byl program vskutku nabitý. Ráno celá škola začínala v kině; zatímco my starší jsme zhlédli Lidice, mladší šli na Ve stínu Beethovena. Z Lidic mám smíšený dojem; co se týče řemeslné práce, natočeny byly vážně pěkně, vizuálně uspokojivě, šla tam cítit snaha přiblížit se zahraniční tvorbě. Jenomže to byl nejspíš zároveň i kámen úrazu, protože co se týče příběhu samotného, nemohla jsem si pomoct, abych si nevzpomněla na americké bijáky. Naši dějepisáři, kteří mimo jiné provozují web Moderní dějiny a zajímají se o dějiny dvacátého století, tomu filmu místy nemohou přijít na jméno. Co si ale budeme povídat, jsem ráda, že jsme na Lidice se školou šli, protože filmům, zachycující dějiny ať už naše nebo světové, se vyhýbám (stejně jako historickým románům), a rozhodně bych se na ně sama od sebe nepodívala. (Ještě když jsem takový filmový barbar.)

Hned po kině jsme se seminářem zamířili do nedalekého Domu umění na komentovanou prohlídku Černých sluncích, a za expresní hodinku jsme prošli celou výstavu. Škoda, že bylo všechno tak nahonem, výstava by si určitě zasloužila delší dobu, nicméně prohlídka to byla zajímavá a něco jsme se dozvěděli. Navštívila jsem Černá slunce od chvíle, kdy proběhla vernisáž, už třikrát, a rozhodně se tam ještě chystám (mají být v galerii až do začátku března), protože je stále co objevovat. :)) Brzy tady přibyde report, ale všem Otravákům a těm, kteří žijí v blízkosti Otravy samozřejmě doporučuju sednout na tramvaj a Černá slunce si projít na vlastní pěst, stojí to za to. V neděli je vstup do GVUO navíc volný.

Po výstavě byl čas na pozdní oběd a večer nás s literárním seminářem čekala Antidiskotéka Jiřího Černého v klubu Fiducia. Šlo o dvě hodinky na téma Rock a poezie, kdy vyhlášený hudební kritik svou přednášku prokládal zhudebněnými básněmi osobností české poezie, jako byl například František Halas, Josef Kainar nebo Jaroslav Seifert. Seděli jsme s kamarádem na polštářích na zemi a já nic neviděla, ale o to lépe jsem si dokázala celé představení užít. Publika bylo dost a všechna místa byla zaplněna na doraz. Pan Černý měl uklidňující hlas, a tak bylo místy těžké udržet pozornost, nicméně občas jsme se jeho vzpomínání i zasmáli a hlavně písně, které pouštěl, byly ve většině případů opravdu pěkným příkladem, jak lze umně spojit krásnou hudbu s krásnými slovy. Doufám, že si je někdy budu moct znovu poslechnout.

A ve čtvrtek? Spolužačka ze třídy, která se věnuje zpěvu a je za nejúspěšnější a nejzářivější talent naší třídy, před dnem D, kdy ji čekají přijímačky na JAMU, uspořádala koncert pro své známé ve Svinově. Dočkali jsme se árií i lidových písní a já se znovu a znovu podivuju, jak nadaný někdo může být. Barča si na tento koncert pozvala i profesionály – muzikálového herce Romana Haroka a operní pěvkyni Olgu Bažinskou, kteří si na závěr svých sól střihli duet z Fantoma opery. Zážitek to byl výjimečný a ti, kteří o něj přišli, mohou jen litovat. 🙂 Věřím, že Barče přijímací zkoušky vyjdou a přeju ji tímto hodně štěstí!

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s