René Magritte @ Wien

Milenci, 1928

Nebudu nic protahovat – bylo to SUPERFANTASTICKÉ. Doporučení na vás už řve bez toho, aniž bych to přímo napsala, takže pokud nebudete mít co by, zajeďte se pokochat předvánoční Vídní a u toho se osobně seznámit s panem Magrittem. Výstava je poměrně rozsáhlá, spousta věcí pochází od soukromých sběratelů, kteří obrazy zapůjčili jen pro tuto příležitost, najdete tam celé spektrum Magrittovy tvorby od reklamních plakátů přes koláže až po jeho slavné oleje. Prohlédnete si jeho fotky z mládí s různými členy rodiny a kamarády, přečtete si jeho výroky, myšlenky a teorie a zasmějete se u lechtivých ilustrací v jednom časopise. Není jiné možnosti, než se zamilovat – má natolik specifický, nezaměnitelný styl, který je zároveň velmi pěkný, zároveň vás nutí k zahloubání se a zároveň působí vydatně na smysly. Rukopis je, co se týče jeho olejů, velmi uhlazený a působí na mě příjemněji než veledíla Salvadora Dalího. Navenek tichý, uvnitř neuvěřitelně bohatý.

Focení nebylo povoleno a Albertina to měla dobře ošéfované, přestože se v sálech motaly davy lidí, takže vám nepřinesu autentické fotky z výstavy, nicméně to vůbec nevadí – díla Reného Magritta jsou natolik profláknutá, že spoustu z nich už určitě znáte a dají se snadno dohledat na internetu. Světoznámý Syn člověka tam sice ještě s pár dalšími známými obrazy chyběl, ale na oplátku jsme mohli obdivovat:

Magrittovi muži: uhlazení, gentlemani, nečitelní

Noční pták, 1928

Ohrožený vrah, 1927

“Magritte byl fascinován detektivkami jako např. Fantomas, což korespondovalo se surrealistickým zájmem o takzvané “dno duše” a vše, co bylo proti civilnímu pořádku.”

Návrat plamene, 1943

Golconda, 1953

Poutník, 1966

Intimní přítel, 1960

Magrittovy ženy: něžné, krásné, rozpolcené

Svoboda mysli, 1948

Reprezentace, 1937

Megalomanie, 1948

Věčně zřejmé, 1948

Prespektiva: Davidova Madame Récamier, 1951

originál k Magrittově perspektivě:

Magrittova svoboda: “Jsme obklopeni záclonami.”

Velká rodina, 1963

Klíč k polím/ke hřištím (The Key to the Fields), 1963

Hrad v Pyrenejích, 1962

Skleněný klíč, 1959

Budoucnost soch, 1937

Magrittovy objekty:

Přikovaný čas, 1938

Posluchárna

Okouzlující místo, 1953

Hrobka zápasníka, 1960

Slova & obrazy – studie, 1929

Zrada obrazů, 1935

Objekt není natolik připoután ke svému jménu, aby mu někdo nedokázl najít lepší jméno.
Existují objekty, které jméno nemají.
Někdy se stává, že jméno objektu nahrazuje obraz. Slovo může nahradit objekt v realitě.
Co se týče maleb, slova zde jsou ze stejného materiálu jako obrazy.
Jakýkoliv obrys může nahradit obraz objektu.
Někdo si může myslet, že za určitým objektem existují ještě objekty další.
Neurčité tvary mají stejně důležitý význam jako ty precizně vyvedené.

Užití mluvy, 1928

Interpretace snů, 1935

Toto není kousek sýra, 1963

“Nenávidím svou minulost a nenávidím i minulost ostatních. Nenávidím rezignaci, heroismus v profesích a všechny povinné příjemnosti. Nenávidím dekorativní umění, folklor a reklamy. Nenávidím pach naftalenu a tématičnost přítomnosti,. Mám rád jemný humor, pihy, dlouhé vlasy na ženách, smích dětí, dívku, běžící ulicemi. Přál bych si pravou lásku a nemožné. Toužím po přeludech.” – René Magritte