Uprostřed deprese, lízání ran a zpytování svědomí po první světové válce, která svým masokombinátním způsobem zkrátila rodokmeny x rodin, ponořila svět do hladu a krize a rozmetala dosavadní morální, politická a estetická přesvědčení, se objevilo dada, mezinárodní hnutí, které vzniklo, aby provokovalo, zpochybňovalo a šokovalo. Opěvovali nonsens, absurditu a boření všeho zažitého, co podle nich vedlo k tragédii první světové války.
Jako jedno z mála hnutí má přesné datum, které může být považováno za datum jeho narození, a to je 5. února 1916. V Curychu se v Kabaretu Voltaire sešla skupina umělců, mezi nimiž byl například Jean Arp, Tristan Tzara nebo Hans Richter, a ti díky tomu, že sdíleli názory jak na umění, tak na nesmyslnost války, založili skupinu dada. Jméno údajně vzniklo tak, že Tristan Tzara, rumunský básník, náhodně zabodl dýku do otevřeného slovníku Larousse. Dada ve francouzštině znamená houpací kůň nebo záliba (koníček). Tento čin se pak stal vzorem pro náhodnou a nelogickou tvorbu umělců, hlásících se k hnutí.
Dada pokrývalo jak oblast literatury, tak výtvarné umění, kde prosazovali destruktivní, znevažující přístup a absolutní svobodu ve tvorbě. Nevšímali si estetiky a nechali diváka, ať si jejich díla vyloží po svém – čím zmatenější bude, tím lépe. Věčná provokace, šokující techniky a negace, vykrystalizovaná až v nihilismus však brzy zplodily nudu a udusily hnutí, které pak plynule přešlo v surrealismus. Za svých pár let existence ovšem stihlo ovlivnit některé umělce, směry a techniky jako je koláž (použili kubistickou metodu vkládání kousků papírů do obrazu, ale pro zobrazení aspektů života, nikoliv zátiší, a navíc to byly předměty běžné denní potřeby), fotomontáž, typografii, reklamu a vynalezli asembláž (assemblage, nejsme si příliš jistá tím, jaks e to překládá do češtiny) (což byla 3D podoba koláže) a ready-made.
Merz
Kurt Schwitters nebyl mezi berlínské dada umělce přijat, a tak se rozhodl založit si vlastní hnutí. Nazval ho Merz podle banky Commerzbank a název vznikl jak jinak než tím, že se Schwitters zrovna ve správný moment podíval do novin. Název merz používal pro cokoliv, co vytvářel, ať už to byly koláže, umělá prostředí nebo fotomontáže. Merz postupně rostl a nabýval na svém objemu, podobně jako houba, a Schwitters vydával časopis Merz, psal básně merz, provozoval svou vlastní kancelář Merzwerbe a stavěl Merzbau – podivné místnosti, budovy merz. Pracoval také jako typograf a vynalezl vlastní druh fontů, které pak používal ve svých pracích. Vytvářel umělecká díla z “neuměleckých předmětů”, které byly vlastně odpadky, jako například lístky z tramvaje, korkové zátky nebo obaly. Sbíral je a skládal údajně na základě svých nevědomých pudů. Ty ovšem byly ovlivněny estetikou, což se ostatním členům dada nelíbilo. Snažil se v nich totiž nalézt rovnováhu v geometrii a vyváženost barev.
Merz 163 mit Frau, spritzend, 1920
11. číslo Merz
Das Unbild, 1919
Merz 199, 1921
Koláž – znáte-li přesný název, napište
Merzbau, 1933
Ready-made (objet trouvé) Marcel Duchamp zvedl ze židle tehdejší společnost (což vlastně ale dělal docela často), když se rozhodl zpochybnit samotný základ umění – jeho definici. Velmi hlasitě upozornil na to, že umění jako takové hranice vlastně nemá a lze za něj považovat vše, co za něj považuje umělec. Definice, kterými si lidé oškatulkovali umění pro něj nemusí být tak závazné a vlastně mohou být až druhořadé. Vybíral si předměty denní potřeby na základě jejich “vizuální lhostejnosti”, a ty pak umisťoval jinak nebo se na ně podepisoval a vystavoval je v galeriích. Duchamp omezil svou každoroční “výrobu” ready-made, takže za svůj život jich vytvořil pouze dvacet. Cítil, že jedině tímto způsobem se mohl vyhnout “pasti svého vlastního vkusu”, což bylo těžké vzhledem k tomu, že ready-mades vybíral, a musel je vybírat podle něčeho, čili podle vkusu. Věřil totiž, že vkus, ať už dobrý či špatný, je nepřítelem umění. Později prohlásil: “Nejsem si jistý, jestli samotný koncept ready-made není to nejdůležitější, co kdy z mé práce vzešlo.”
(objet trouvé znamená francouzsky nalezený objekt a je to v podstatě synonymum k ready-made – předmětu, který není obvykle považován za umělecké dílo, ale kterému může umělec uměleckou hodnotu dodat a tím ho povýšit mezi umělecká díla, ačkoliv neprojevil žádnou řemeslnou zručnost při jeho výrobě a nesnaží se ani o jeho estetickou hodnotu)