Vincent van Gogh namaloval za svůj život dva portréty doktora Paula Gacheta, psychiatra, který s ním trávil poslední měsíce jeho života. Tento, který byl prodán v New Yorku v roce 1990, se cení na víc než na 80 milionů dollarů. Oba portréty jsou skoro totožné, nicméně jsou výrazně rozlišeny použitím jiných barev. Van Gogh doktora, 62 letého vdovce, který se snažil hledat útěchu v tvrdé práci, schválně namaloval s “výrazem zlomeného srdce, příznačným pro naši dobu”. To je ještě posíleno přítomností vázy s náprstníkem, který se používal pro léčbu deprese a srdeční slabosti, a dvěma francouzskými knihami o duševním napětí Pařížanů.
Mistrovské dílo poválečného současného umění říká tati Francisu Baconovi, který je také jedním z nejžádanějších umělců na aukcích. Bacon odvozoval svůj původ od rodiny filosofa Francise Bacona. Jeho práce se vyznačovovaly surovostí a násilným přetvářením původních námětů, ať už to byla díla starých mistrů, filmy nebo fotografie. Ze všech jde strach. (Některé vám příště ukážu.) V tomto triptychu (není jediný, Bacon jich vytvořil několik) používá umělec prvky z řecké mytologie, aby znázornil vlastní osud a dal průchod celé své představivosti a ikonografii. Je to jedna z jeho nejsložitějších a nejimaginativnějších prací.
Adéla Bloch-Bauerová, manželka Ferdinanda Bloch-Bauera a Klimtova mecenáška, je jediná žena, která se na Klimtových obrazech objevila vícekrát. Byla mu také inspirací pro podobu jeho nejslavnějšího obrazu Judity. Široký černý klobouk ještě zvýrazňuje Adélinu tvář, která už tak na první pohled zaujme, což prozrazuje Klimtův obdiv a nejspíš i vztah k ní. Klimt změnil svou techniku a ustoupil od používání zlata.
Picassova múza a milenka Dora Maar sedí majestátně na dřevěném křesle a vypadá jako královna. Na hlavě má klobouk, připomínající korunu, na ramenou černé kotě, symbolizující ženskou lstivost a smyslnost, zvýrazněné ostré nehty jí dodávají auru nebezpečí a odkazují opět k kočkám a jejich zatahovatelným drápkům. Je oblečena v sytě barevných šatech, rozsekaných na fasety, které dotvářejí sošnost její figury. Dora byla jednou z lidí, které Picassa v jeho tvorbě ovlivnily nejvíce. Uměla stejně jako on španělsky, sdílela jeho politické názory a také se věnovala umělecké činnosti. Jejich intenzivní a vášnivý vztah trval přes deset let a stihl si projít všemi etapami. Těžko tedy říct, jestli jsou symboly v tomto obrazu hanlivé (protože např. Dora měla vždy upravené a čisté nehty) nebo jí mají zalichotit.
Populární filmový tisk Andyho Warhola skončil za 100 milionů v rukou anonymního kupujícího a od roku 1963 se na veřejnosti neukázal.
Picasso ho namaloval ve svých 24 letech během svého růžového období. Nikdo neví, kdo je onen hoch, držící dýmku a s věncem růží ve vlasech. Dle Picassa “to byl jeden z místních, herců, pánů, dam, delikventů… Zůstával u mě v ateliéru i celý den a pozoroval mě při práci. Miloval to.”
Picasso opět namaloval jednu ze svých milenek, v tomto případě je to Marie-Thérése Walter, která mu později porodila dceru Mayu Widmaier-Picasso. Začali se spolu stýkat v jejích 17 a jeho 45 letech. Vztah skončil, jakmile se Picasso zamiloval do Dory Maarové.
Slavnější a dražší ze dvou portrétů dámy, která vlastnila proslulý salon, kde se setkávaly vídeňské osobnosti, je pokrytý plátkovým zlatem a spojuje v sobě vlivy egyptské dvojrozměrné a byzantské ikonické malby spolu s několika psychoanalytickými symboly (trojúhelníky, vejce, oči). Gustav Klimt jej maloval plné čtyři roky.
V Rotterdamu narozený představitel abstraktního expresionismu je známý pro jeho spojení figurální a abstraktní malby, většinou v ženské podobě. Vytřeštěné oči, obrovské poprsí a zdeformované tělo je de Koonigovou vlastní interpretací Freudovských témat, stejně jako agresivní tahy štětcem a absence “lidských” barev.
A pozor, famfáry a bubny, protože teď přichází…
Dali byste celých 140 milionů dollarů za současné umělecké dílo? Mexický finančník David Martinez rozhodně. Změť žluté a šedé, abstraktní expresionismus Jacksona Pollocka, který používal techniku “akční malby”, připomíná hnízdo a je vyvedená olejem, smaltem a hliníkovými barvami na dřevovláknité desce. Pollock se odmítal držet konvenčního zaměření v malování a referenčních bodů a sám občas své obrazy ořízl, aby posílil jejich dojem.
H s n m 