Rodný dům F.X. Šaldy

F. X. Šalda: Dojmy z mého rodištěVLiberci sem se narodil více než náhodně, totiž nehodně (odvozeno poněkud fantasticky od slova nehoda). Liberec byl trestná úřednická štace mého nebožtíka otce, tehdy poštovního oflciála. Můj otec byl totiž, jak říká Peter Altenberg, „nur noch erblich belastet“ a jako takový měl spor se svým představeným, poštovním ředitelem pražským, který ho potrestal přeložením do Liberce. Liberec byl totiž tehdy obávaná pohraniční štace, kde bylo spousta práce a kde byly zejména neustálé úmorné noční služby, takže úředník, jak mi vypravovával otec, nepřišel do postele než asi 2-3 noci za týden: noční služba navazovala se tehdy hned na denní. Díky této lidumilné instituci, kterou byla poštovní služba v Liberci, narodil jsem se z otce neurastenika, člověka prací přetíženého a rozrušeného, za třetího roku jeho libereckého působení: i mohu říci, že jsem se narodil v Liberci nehodné, odvozuji-li to od slova nehoda nebo neštěstí.Podle mého křestního listu jest to dům č. 354/1 21 z vypravování své nebožky matky si pamatuji, že náležel bezdětným manželů Jantschovým. Ti manželé prokazovali prý různé laskavostí mé mladé matce, když si zařizovala svou domácnůstku: a matkaještě po letech toho vděčně vzpomínala. A blouznívala také o přímo puritánské čistotě, která vládla v jejich bytě. „Tam vám nebylo ani prášíčku na ničem, ale oni také, než vešli do svého bytu, vždycky si zuli boty na chodbě.“ Ti Jantschovi byli tedy podle toho i jacisi asketi čistoty, kteří se dovedli zapirati pro svou chiméra, jak tomu má býti; úctyhodní lidé!Zde tedy jsem se po prvé střetl s pověstnou německou čistotou, až puntičkářskou. Matku oslnil tento ideál a usilovala ve své pozdější pražské i čáslavské domácnosti jej uskutečniti; ale ve mně nevyvolal žádné touhy napodobiti jej. A ještě dnes, zdvihnu-li ve svém vinohradském bytě knihu nebo jinou věc a pozdvihnu zároveň s ní oblak prachu a sazi, z čehož nevím koho viniti, vzpomenu: Má ubohá paní Jantsch! Jak často myslívám ve svém dnešním ponížení na vás a na vaši domácnost, v níž jsem si celé hodiny pod vaším dozorem hrával, jako na ráj, z něhož jsem byl vypuzen do nenávratna.Ze svého raného pobytu libereckého nebyl jsem v Liberci od svého čtvrtého roku, kdy se moji rodiče přestěhovali do Prahy mám ovšem i několik zamlžených dojmů a vzpominek. Nosivali mne na procházky i po okolí a uviděl jsem prý zblízka i Ještěd, který se ostatně stal myslím, že bez svého vědomí mým dobrodincem, zachráncem mého života. Rozstonal jsem se ve svém druhém roce tak zle, že má smrt zdála se všem již neodvratnou. Tu prý nějaká bába z Ještěda poradila matce, aby mně dala užívat rosy posbírané na stráních ještědských. Nevím, jestli mně dávali tu rosu pit nebo balili mne do náčinků smočených v oné rose. Ať tak, ať onak: vykřesal jsem se. A k Ještědu vzhlížel jsem ještě dlouho potom jako k svému vznešenému patronu a příznivci; a ještě romaneta Karoliny Světlé čítal jsem s jakýmsi pocitem důvěrné domáckosti: jako bych měl domovské právo pohybovati se mezi těmi pateticky vznešenými reky a rekyněmi jako mezi svými kmotry a známými.To vše se sehrálo do mého čtvrtého roku, jakjsem již řekl. Od té doby neviděl jsem ani Liberce, ani Ještěda. Proč?Abych nesetřel těch dubových barev, jimiž svítí v mých dětských vzpomínkách? Možná. Ale možná také prostě proto, že se nerad ohlížím za sebe.

na domě vzpomínková plaketa na rodný dům pana umělce

Smacznie i miło. Na obiad/kolację, a przede wszystkim na piwo. Polecam. Bardzo sympatyczna obsługa i dobra kuchnia.