Kaple Navštívení Panny Marie

Udržovaná, nezanedbaná, asi 500m pěšky do kopce. Hezké místo.

Klidné místo, kaple na vršku viditelná z dálnice, přesto tu kromě nás nikdo nebyl. Ke kapli vedou schody, na kterých jsou vytesána jména dárců. Schody nahradily původní, na kterých po mši uklouzl Bedřich Schwarzemberk, proto došlo k jejich výměně, což mi připadá jako důvod trochu komické.

Nedávno zrestaurovaná poutní kaple se skvělým výhledem do okolí, velmi příjemné, pozitivní místo. Nejnověji bylo rekonstruováno schodiště ke kapli, na každém schodu bylo obnoveno i jméno donátora.

Krásné klidné místo. Okolí je krásně uklizené. Kdo chce může nahoru vyjít po schodech a nebo se dá nahoru vyjít po pěkné zpevněné cestě s mírným stoupáním. U cest jsou lavičky k odpočinutí. Kostelíček byl dnes zavřený

Skvělé místo s geniem loci, jen výhled postupně zarůstá.

Krásny relax v přírodě s úžasnou vyhlídkou cesta vhodná i pro cyklisty

Poutní kostel Navštívení Panny Marie na Vršíčku byl postaven v roce 1747 rokycanskými měšťany jako projev díků za uchránění před morovou epidemií. Od kostela je zajímavý výhled do krajiny v okolí Rokycan.

Protože kaple byla samozřejmě zavřená, mohu jen subjektivně hodnotit exteriér. Samotný vršek na kterém je postavena, nabízí krásný výhled do okolí a dýchá zvláštní atmosférou. Opravdu to bylo nečekané, jak se nám odtamtud ani nechtělo.....Určitě je to úplně jiný zážitek když je kaple otevřená. Doporučuji pro návštěvu ve stylu Jen tak.....

Vhodne jen jako kratka nezavazna prochazka po opravenem schodisti, ktere je zdobeno jmeny puvodnich prispevovatelu z doby kdy se pamatka budovala. Hezky upraveno a udrzovan poradek. Jako bonus i slusny vyhled po krajine.

Jela jsem po dálnici na Plzeň a shlédla jsem jí v dálce. Donutila mě odbočit. Nádherná procházka s duší. Stavba postavena jako závdavek bohu proti dalším morovým ranám. Když byli již podruhé postiženy Rokycany morem , přeživší se rozhodli postavit něco co bude navždy připomínat jejich těžký život v nemoci. Není snad dnes generace potýkající se moderním morem rakovinou potřebna zastavit se, nadechnout a raději než pořídit si další televizi zanechat něco našim dalším generacím? Včera jsem jela do Plzně podívat se kde se narodil náš Karel. Nedojela jsem. Kaplička mě odklonila z cesty a byla jsem moc ráda. A nakonec jsem jela do Rakovníka, kde se v roce 1938 narodil tatínek. Měl stejnou nemoc jako Kája, bohužel s klasickou léčbou pro normální lidi vydržel půl roku. Zemřel v 60. Jeho otec přežil Terezín a můj tatínek po půl roce v nemocnici vypadal úplně stejně. Kostra potažená kůží. Strašné.Nedůstojné.