Tak dobří, že vás nepřehlédnou

Jedním z nejrozšířenějších přesvědčení v západní společnosti je, že ideální práci najdete, když půjdete za svými sny nebo vášní. To v ideálním případě dává smysl, protože když se člověk zbaví všech představ a předsudků, které mu vštípila společnost a jde za tím, po čem skutečně touží, už nikdy vlastně nemusí pracovat, protože ho to, co dělá, bude natolik naplňovat, že zmizí veškeré negativní konotace se zaměstnáním spojené.

Jenže v ideálním případě nežijeme, a tak řešíme spíše jiné věci: plat, pracovní prostředí, kolektiv, délku směn, a podobně. A když už dojde na otázku, jestli je to, co děláme, opravdu naše vášeň, ani to není kdovíjak jednoduché. Ti z nás, kteří buď neví, jakou vášeň mají nebo jich mají naopak až moc anebo sice ví, co je jejich vášní, ale zároveň si uvědomují, že je to v natolik konkurenčním oboru, že se tím nemusí uživit, už mají této rady nejspíš po krk.

Continue reading “Tak dobří, že vás nepřehlédnou”

Literární hitparáda 2020 a čtecí předsevzetí

Minulý rok přál čtení snad jako žádný jiný. Každý z nás měl jiné strategie, jak se vyrovnat s tím, co rok 2020 přinesl, ať už četl nebo ne. Ale slovy jednoho psychologa/psychiatra v článku ke zvládání pandemie, který se mi bohužel nedaří teď najít: “Čím náročnější situace, tím “jednodušší” způsoby jejího zvládání.” I když jste patřili mezi šťastlivce, kteří o svou práci či nedejbože blízké nepřišli a vaším jediným problémem bylo, jak oddělit práci od soukromého života na home office, neznamená to, že byste měli menší “nárok” na depku, úzkost či jejich kamarády než ti, kteří takové štěstí neměli. A že by rok u telky nebo u Netflixu byl nutně promrhaným rokem.

Já se minulý rok opět uchýlila hlavně k young adult fantasy (no dobře, nebudu kecat: ráda čtu YA fantasy i tak), a docela dobře to odráží mé potřeby v karanténě: spadaly do hájemství nadějných (i když fiktivních) mladých lidí, šťastných konců, touhy objevit nové zajímavé světy, kam se dá uniknout, a hlavně nenáročného odpočinku. Ačkoliv ovšem YA fantasy posloužilo svému účelu, ne všechny (čti skoro žádné) knihy z tohoto žánry zvládly vyšplhat do mých top několika, které si z minulého roku budu pamatovat a chtěla bych se k nim vracet.

Photo by Sincerely Media on Unsplash
Continue reading “Literární hitparáda 2020 a čtecí předsevzetí”

Temple Drake: NVK

Temple Drake: NVK. Zdroj: amazon.com

Píše se rok 2012. V Šanghaji v potemnělém klubu, kde blikající světla malují lidem na obličeje grimasy, se setkávají Zhang Guo Xing, výkonný ředitel jedné firmy, a finská dívka jménem Naemi. Přeskočí mezi nimi jiskra, která by mohla zapálit celý věžák a milostná aféra na sebe nenechá dlouho čekat. Vidím, že někdo vzadu začíná zívat, ale radím vám s tím ještě chvíli počkat. Podobně jako hlavní hrdinové totiž při čtení NVK dost možná zjistíte, že věci nejsou takové, jaké se zdají být. A důvody, proč si je každý z hrdinů nechává pro sebe, vás přinutí číst dál.

Continue reading “Temple Drake: NVK”

Sally Rooney: Rozhovory s přáteli

Alex Katz, Sharon and Vivien.
Alex Katz: Sharon and Vivien, 2009. Umělcova sbírka. Zdroj: newengland.com

Angličtina má výraz “underwhelming” pro něco, co vůbec nebylo tak ohromující, jak jste původně očekávali. Českým ekvivalentem by mohlo být “zklamání”, ale nevím, zda máme speciální slovo pro to, když jste podlehli všudypřítomnému hype a pozitivním recenzím, a výsledek byl tak nudný, bez kouzla, a na pokrčení ramen, že jste z toho vlastně perplex.

Přesně to je tahle kniha. Navzdory tomu, jak z ní jsou všichni urvaní a i čeští recenzenti se mohou přetrhnout, aby ji vychválili, nenašla jsem v ní nic tak speciálního nebo ohromujícího, co by tady už nebylo v mnoha jiných knihách, které zároveň nabízely i další kvality. Avizovanou břitkost, svěžest nebo výborný náhled do duše některých lidí má, a to je její nejsilnější stránka. Ale zneutralizoval to obsah, který, ač je zaměřený na lidi (místo na děj), nenabízí větší záběr poznání než že to jsou do sebe zahledění idioti, kteří jsou pak navíc vykreslení dost jednostranně.

Continue reading “Sally Rooney: Rozhovory s přáteli”